Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 396/2019 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. - 30,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Kasační stížností se žalovaný správní orgán (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jehož výrokem I. městský soud určil, že zásah stěžovatele spočívající v evidenci přestupku v žalobcově evidenční kartě řidiče na základě rozhodnutí Městského úřadu Dobříš ze dne 11. 1. 2016, č. j. MDOB 884/2016/Ape, byl nezákonný. Současně městský soud výrokem II. určil, že zásah stěžovatele spočívající v neprovedení záznamu o odečtu bodů v žalobcově evidenční kartě řidiče po právní moci zrušujícího rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 27. 6. 2017, č. j. 03386/2016/KUSK-DOP/POS, ve stanovené lhůtě byl nezákonný.

[2] Dne 26. 7. 2017 si nechal žalobce vyhotovit výpis z bodového hodnocení řidiče, ze kterého zjistil, že na základě výše uvedeného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš je v jeho evidenční kartě řidiče evidován přestupek podle bodu 4 , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů , v rozhodném znění (dále jen „“). Proti rozhodnutí Městského úřadu Dobříš přitom podal v zákonné lhůtě odvolání, přičemž toto rozhodnutí následně odvolací orgán – Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 27. 6. 2017, č. j. 03386/2016/KUSK-DOP/POS, zrušil a řízení o přestupku zastavil.

[3] Přestože žalobce podal proti rozhodnutí Městského úřadu Dobříš v zákonné lhůtě odvolání, odeslal dne 10. 2. 2016 Městský úřad Dobříš toto rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci ke dni 2. 2. 2016 stěžovateli, který na jeho základě provedl podle § 120 odst. 2 ve spojení s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu záznam do evidenční karty řidiče (žalobce) v registru řidičů.

II. Rozhodnutí městského soudu

[4] Proti zásahu spočívajícím v tom, že stěžovatel (žalovaný): 1) evidoval přestupek na základě rozhodnutí, které nebylo pravomocné, a 2) neprovedl odečet bodů poté, co bylo toto nepravomocné rozhodnutí zrušeno, podal žalobce žalobu. Tou se domáhal vydání rozsudku, kterým by městský soud stěžovateli zakázal dále pokračovat v nezákonném zásahu (tj. v evidování přestupku) a přikázal mu provést odečet bodů v bodovém hodnocení řidiče. Pro případ, že by tímto způsobem městský soud rozhodnout nemohl, neboť zásah by již netrval, navrhl žalobce, aby městský soud určil, že zásah stěžovatele, spočívající v evidenci přestupku na základě nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš a v neprovedení záznamu o odečtu bodů po právní moci zrušujícího rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, byl nezákonný.

[5] Městský soud se v napadeném rozsudku zabýval otázkou, zda zásah stále trvá. Jelikož stěžovatel po podání žaloby celý záznam přestupku v registru řidičů vymazal (tj. zásah již netrval), nebylo potřeba vyčerpat jiné prostředky ochrany, které měl žalobce k dispozici, a to konkrétně námitky podle § 123f zákona o silničním provozu. Připomněl však, že námitky podle uvedeného ustanovení jsou potenciálním prostředkem ochrany pouze ve vztahu k zásahu spočívajícímu v neprovedení záznamu o odečtu bodů, nikoli ve vztahu k samotné evidenci přestupku v evidenční kartě řidiče. Proti zásahu spočívajícímu v evidenci přestupku právní řád jiné prostředky ochrany neposkytuje. Ani námitky podle § 123f zákona o silničním provozu však nebylo nezbytné vyčerpat, neboť zásah v době rozhodování městského soudu již netrval.

[6] Následně se městský soud zabýval konkrétními podmínkami, které musí být naplněny, má-li soud rozhodnout, že je zásah správního orgánu nezákonný. Uvedl, že evidování přestupku, jakož i záznam o odečtu bodů v evidenční kartě řidiče představují úkony, které nejsou rozhodnutími. Jelikož se tyto úkony přímo dotkly veřejných subjektivních práv žalobce, byly provedeny v rozporu se zákonem (resp. postrádaly dostatečný podklad v podobě pravomocného rozhodnutí o spáchání přestupku) a byly plně přičitatelné stěžovateli, neboť právě ten provedl zápis přestupku a bodů do evidenční karty žalobce, rozhodl městský soud podle věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), tak, že se jednalo o zásahy nezákonné (viz výše).

III. Kasační stížnost a vyjádření žalobce

[7] Rozhodnutí městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů uvedených v a b) Konkrétně namítal, že o skutečnosti, že žalobce podal proti rozhodnutí Městského úřadu Dobříš, kterým byl shledán vinným z přestupku podle bodu 4 zákona o silničním provozu, odvolání, nevěděl. Jelikož mu Městský úřad Dobříš zaslal své rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci ke dni 2. 2. 2016, nezbývalo mu, než zápis do registru řidičů provést. Stěžovatel nebyl informován ani o tom, že toto rozhodnutí bylo později Krajským úřadem Středočeského kraje zrušeno. Do okamžiku podání správní žaloby o nezákonném zásahu vůbec nevěděl. Po jejím podání provedl výmaz záznamu přestupku a odečetl neoprávněně zapsaný počet bodů. Uvedl však, že žalobce mohl podat stížnost podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nebo námitky podle zákona o silničním provozu. Tyto skutečnosti přitom městský soud v napadeném rozsudku vůbec nezohlednil. Jelikož vadný stav nebyl způsoben stěžovatelem, nýbrž Městským úřadem Dobříš, nemůže být splněna podmínka příčinné souvislosti mezi úkonem stěžovatele (zápisem přestupku a bodů do registru řidičů) a zásahem do práv žalobce.

[8] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a za stěžovatele jedná oprávněná osoba ( ). Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k následujícímu závěru.

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Podstatou kasační stížnosti jsou dva okruhy námitek, a to přípustnost zásahové žaloby z hlediska předchozího vyčerpání možných opravných prostředků (stěžovatel namítal, že žalobce mohl podat stížnost podle nebo námitky podle zákona o silničním provozu) a naplnění podmínky příčinné souvislosti mezi úkonem stěžovatele a zásahem do práv žalobce (tj. přičitatelnost zásahu stěžovateli). Takto se jimi zdejší soud také zabýval.

[12] V souladu s je zásahová žaloba „nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.“

[13] Z citovaného ustanovení je zřejmé, že z hlediska přípustnosti zásahové žaloby, resp. vyčerpání ochrany prostřednictvím jiných právních prostředků, je zásadní, čeho se žalobce domáhá, tj. zda se jedná o žalobu „zápůrčí,“ anebo „určovací.“ Podstatné přitom je, zda tvrzený zásah byl již ukončen, nebo zda i nadále trvá. V případě určovací žaloby správní soudy nezkoumají, zda se žalobce ochrany před zásahem nebo jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky a zda tak učinil (viz výše citovaný , část za středníkem). Naopak u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí, neboť „[z]jistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí být žaloba odmítnuta podle ve spojení s ;“ viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2020, č. j. - 17, a v něm rozvedená specifika zásahové žaloby.

[14] V nyní projednávané věci se žalobce podanou žalobou domáhal toho, aby městský soud zakázal stěžovateli pokračovat v nezákonném zásahu spočívajícím v evidenci přestupku v evidenční kartě řidiče na základě nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš ze dne 11. 1. 2016, č. j. MDOB 884/2016/Ape, a dále požadoval, aby městský soud přikázal stěžovateli provést odpočet bodů zaznamenaných v souvislosti s tímto přestupkem. Současně však pro případ, že by stěžovatel nezákonný zásah do doby rozhodnutí městského soudu ukončil, navrhl žalobce eventuální petit, ve kterém požadoval určení, že zásah stěžovatele, spočívající jak v samotné evidenci přestupku na základě nepravomocného rozhodnutí, tak v neprovedení záznamu o odečtu bodů po právní moci zrušujícího rozhodnutí, byl nezákonný.

[15] Z podkladů obsažených ve spise vyplývá, že v době podání žaloby tvrzený zásah stále trval. Jelikož však po podání žaloby stěžovatel celý záznam přestupku v registru řidičů vymazal, tj. zásah v době rozhodování městského soudu již netrval, a žalobce navrhl v žalobě výše uvedený eventuální petit, musel na tyto skutečnosti městský soud reagovat a formulovaný eventuální petit také vypořádat. Za takových okolností proto nebylo nezbytné zkoumat, zda existují jiné prostředky právní ochrany a zda jich žalobce využil. Nejvyšší správní soud proto se závěry městského soudu ohledně přípustnosti zásahové žaloby plně souhlasí. Z hlediska vyčerpání možných prostředků nápravy je totiž zcela zásadní právě to, zda v době rozhodování městského soudu tvrzený nezákonný zásah trval, či nikoli, a čeho se žalobce domáhal. Pakliže již zásah netrval a žalobce in eventum navrhoval petit odpovídající deklaratorní žalobě (což ostatně zákonná úprava ani judikatura nevylučuje, srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. - 48), není podmínkou přípustnosti takové zásahové žaloby předchozí vyčerpání jiných prostředků ochrany nebo nápravy.

[16] Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že námitky podle § 123f zákona o silničním provozu představují prostředek nápravy pouze ve vztahu k zásahu spočívajícímu v nezákonném záznamu bodů v registru řidičů, nikoli evidenci přestupku jako takové (jak zcela správně uvedl již městský soud). Ve vztahu k samotné evidenci přestupku na základě nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš žalobce v době podání žaloby jiný prostředek nápravy k dispozici neměl (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. - 23). Rovněž podání stížnosti podle , na kterou stěžovatel v kasační stížnosti odkazoval, nepředstavuje takový prostředek ochrany, který by bylo nutné před podáním zásahové žaloby vyčerpat, jak ostatně vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. - 44, č. 2339/2011 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud proto částečně uzavírá, že námitka směřující do nepřípustnosti zásahové žaloby, resp. nevyčerpání jiných prostředků nápravy, není důvodná.

[17] Pokud jde o druhou námitku, tj. že pochybení Městského úřadu Dobříš, který stěžovateli zaslal rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci, přestože proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, nelze přičítat stěžovateli, uvádí Nejvyšší správní soud následující.

[18] Žalovaným je v případě zásahové žaloby správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl; viz , část před středníkem. Podstatnou roli hrají žalobní tvrzení, tj. tvrzení samotného žalobce, neboť ten v zásahové žalobě označuje, jakým jednáním veřejné správy se cítí být dotčen a koho konkrétně považuje za původce tohoto jednání. Určení žalovaného správního orgánu však není „subjektivní,“ tj. závislé jen a pouze na tom, co tvrdí žalobce. Těžiště právního posouzení toho, kdo má být v konkrétní věci žalovaným, musí být v rukou soudu – ten posoudí, kterému správnímu orgánu je s ohledem na tvrzení žalobce jednání, které má být nezákonným zásahem, přičitatelné (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014 - 53, č. 3196/2015 Sb. NSS).

[19] V nyní projednávané věci vymezil žalobce zásah, který považoval za nezákonný, zcela jednoznačně – jednalo se o evidování přestupku v žalobcově evidenční kartě řidiče na základě nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš a neprovedení záznamu o odečtu bodů po pravomocném zrušujícím rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje. Z obsahu spisového materiálu je přitom zcela evidentní, že zásah provedl právě stěžovatel (žalovaný). To ostatně vyplývá z § 120 odst. 2 zákona o silničním provozu, podle kterého provádí záznamy o spáchaných přestupcích proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích do registru řidičů obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu občana, kterým je v nyní projednávané věci právě stěžovatel.

[20] Z pohledu určení žalovaného a následného posouzení přičitatelnosti nezákonného zásahu právě tomuto žalovanému (stěžovateli) je zcela nerozhodné, že se stěžovatel dopustil nezákonného zásahu v důsledku pochybení Městského úřadu Dobříš. Nezákonný zásah totiž nespočíval v zaslání nepravomocného rozhodnutí stěžovateli; tím by ostatně žalobce na svých veřejných subjektivních právech bez dalšího být dotčen nemohl. Nezákonný zásah spočíval v evidování přestupku v žalobcově evidenční kartě řidiče a neprovedení záznamu o odečtu bodů po právní moci zrušujícího rozhodnutí, což je plně přičitatelné jen a pouze stěžovateli. Skutečnost, že jiný správní orgán (Městský úřad Dobříš) nepostupoval v souladu s právními předpisy, nemůže ve svém důsledku způsobit, že žalobci bude odepřena soudní ochrana před zásahem, který byl po právu shledán jako nezákonný. I tato námitka je proto nedůvodná.

V. Závěr a náklady řízení

[21] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle in fine zamítl.

[22] Výrok o nákladech řízení vychází z ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalobci podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (, ).

V Brně dne 31. července 2020

JUDr. Jakub Camrda

předseda senátu