Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 11/2023 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci

žalobce: J. A.

zastoupený advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem

sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava

proti

žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj

sídlem Na Jízdárně 3, 709 00 Ostrava

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2023 č. j. 318533/23/3215-50523-801800, ve věci námitek

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta žalobcova námitka ve věci úroku z prodlení a úroku z posečkání na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 a na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2014.

2. Žalobce v žalobě nesouhlasil s tím, že žalovaný aplikoval u daňových povinností vztahujících se k roku 2014 daňový řád po novele ve znění účinném až od 1. 1. 2015. Žalobce ve shodě s žalovaným uvedl, že splatnost předmětných daňových povinností skutečně nastala až v roce 2015, avšak podle žalobce je pro určení a posouzení zákonnosti úroku z prodlení rozhodný okamžik vzniku daňové povinnosti samotné, nikoli okamžik splatnosti daňových povinností. Stanovením splatnosti dal zákonodárce podle žalobce daňovým subjektům toliko časový prostor k tvrzení a samostatnému uhrazení daňové povinnosti. V době rozhodné pro vznik daňové povinnosti žalobce nemohl objektivně vědět, že dojde ke zrušení omezení délky doby úročení. Podle žalobce představuje postup žalovaného pravou retroaktivitu, neboť na daňové povinnosti související s rokem 2014 aplikoval předpis účinný až od roku 2015. Zákonnost závěrů žalovaného nelze podle žalobce dovozovat ani z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 2. 2021 č. j. -24, na který poukazoval žalovaný, neboť tam posuzovaný případ vycházel z odlišných skutkových okolností (okamžik vzniku daňových povinností i okamžik jejich splatnosti nastal před předmětnou novelou).

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na argumentaci v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V dané věci jde o retroaktivitu nepravou, která je ústavně konformní. Žalobcův požadavek by obstál jen v případě, pokud by zákonodárce zakotvil výslovné přechodné ustanovení k novele daňového řádu, což neučinil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce podal námitku proti vyrozuměním o úroku z prodlení a úroku z posečkání na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 a na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2014, o které rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Podstatou námitky bylo, že podle žalobce měl být úrok stanoven na základě (dále jen „ “) ve znění účinném do 31. 12. 2014, tedy se měl uplatnit nejdéle za 5 let prodlení, kdežto žalovaný aplikoval daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2015, který již omezení doby úročení neobsahuje. Žalovaný vycházel z toho, že příslušná novela daňového řádu neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by se zabývalo časovou působností této změny ve vztahu k úročení již vzniklých nedoplatků. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2021 č. j. -24 uzavřel, že pro posouzení výše úroku z prodlení je správce daně vázán právními předpisy platnými a účinnými v době vzniku dluhu na dani. V daném případě byla daňová povinnost na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 splatná ke dni 1. 4. 2015 a daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2014 ke dni 26. 1. 2015, proto je nutno aplikovat ve znění účinném od 1. 1. 2015.

6. Podle § 252 odst. 1 daňového řádu ve znění do 31. 12. 2014, daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti.(podtržení doplněno soudem)

7. Krajský soud s poukazem na zákonné ustanovení uvedené výše zdůrazňuje, že § 252 daňového řádu (ať již ve znění do konce roku 2014 či od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2020) spojoval úrok z prodlení jednoznačně s placením daní (neuhrazením v den splatnosti), nikoli se vznikem samotné daňové povinnosti. Žalobcův názor nemá oporu v právních předpisech ani v judikatuře. Zmiňovaný rozsudek NSS č. j. -24 posuzoval sice odlišnou skutkovou situaci, avšak vyjadřoval se komplexně k dané otázce uplatňování úroku z prodlení ve smyslu § 252 daňového řádu ve znění do 31. 12. 2020, včetně postupu při chybějících přechodných ustanoveních, takže krajský soud společně s žalovaným považuje principy tam nastolené za použitelné i v případě žalobce. V daném případě není sporu o tom, že splatnost daňových povinností nastala až v roce 2015, žalovaný tedy postupoval správně, když aplikoval § 252 daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2015.

8. S ohledem na výše uvedené soud zamítl žalobu jako nedůvodnou v souladu s

9. Procesně úspěšnému žalovanému ( ) nevznikly v řízení žádné náklady převyšující jeho běžnou činnost, soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve II. výroku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 12. června 2024

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.