Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 90/2024 - 35

- 36

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Karla Šimky, soudkyně Evy Šonkové a soudce Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: M. P., zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2023, č. j. OAM-77243-7/ZM-2023, o nesouhlasu Krajského soudu v Praze s postoupením věci Městským soudem v Praze,

takto:

K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. je věcně a místně příslušný Krajský soud v Brně.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze (dále „městský soud“) usnesením ze dne 25. 4. 2024, č. j. -23, postoupil Krajskému soudu v Praze (dále „krajský soud“) žalobu podanou dne 1. 12. 2023, jíž se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí č. j. OAM-77243-7/ZM-2023 ze dne 7. 11. 2023 (dále „rozhodnutí žalovaného“), kterým žalovaný žalobci ve smyslu , o pobytu cizinců na území České republiky (dále „ “) sdělil, že nejsou splněny podmínky stanovené v a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnávání žalobce na pracovním místě uvedeném v oznámení, a že jeho zaměstnanecká karta zanikla dne 30. 10. 2023.

[2] Krajský soud vyslovil s postoupením věci nesouhlas a podle , (dále „ “) předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.

[3] Městský soud je přesvědčen, že se posouzení místní příslušnosti mělo odvíjet od § 172 odst. 7 věty prvé za středníkem zákona o pobytu cizinců, tedy dle místa, kde se žalobce převážně zdržuje. První věta § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců stanoví, že požadavek hlášeného místa pobytu se neaplikuje, neboť zánikem zaměstnanecké karty zanikla žalobci povinnost hlásit místo pobytu (§ 98 zákona o pobytu cizinců). Vzhledem k tomu, že se žalobce od 5. 12. 2023 zdržuje na adrese J. X, D., M. B., místně příslušný je Krajský soud v Praze. Svoji argumentaci podložil usnesením NSS ze dne 17. 6. 2020, č. j. Nad 43/2020-75.

[4] Krajský soud preferuje aplikaci prvního kritéria, tj. místa hlášeného pobytu cizince dle § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Žalobce nemá povinnost hlásit místo pobytu dle § 98 zákona o pobytu cizinců vzhledem k zániku zaměstnanecké karty, ale zákon o azylu stanoví místo pobytu žadatele o mezinárodní ochranu v § 77 uvedeného zákona. Podle krajského soudu § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců neomezuje výklad pouze v rámci tohoto zákona a výklad institutu „pobytu“ může být i s pomocí zákona o azylu. Krajský soud uvádí, že uvedená argumentace není v rozporu s usnesením NSS ze dne 17. 6. 2020, č. j. Nad 43/2020-75, kterým podpořil městský soud své úvahy.

[5] Podle výpisu z evidenční karty žadatele ze dne 24. 4. 2024 (č. l. 21 až 22 soudního spisu) byl žalobce ke dni podání žaloby (tj. ke dni 1. 12. 2023) hlášen k pobytu v P. s. Z., sídlem H. X, Z., okres B.-v. (od 28. 11. 2023 do 4. 12. 2023). Podle zákona o pobytu cizinců ve spojení s bodem 7 přílohy č. 2 a bodem 4 přílohy č. 3 , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), je tak místně příslušným soudem Krajský soud v Brně.

[6] Krajský soud pro případ, že by NSS výše uvedenou argumentaci nepřijal, uvedl, že s postoupením věci nesouhlasí, ani pokud by bylo namístě místní příslušnost určit podle druhého kritéria (příslušný je krajský soud, v jehož obvodu se cizinec převážně zdržuje). Pro posuzování místní příslušnosti jsou rozhodné okolnosti, které tu byly v době zahájení řízení (srov. větu druhou ve spojení s ). Městský soud však vycházel z místa pobytu žalobce na adrese J. X, D., M. B., kde je ale žalobce podle výpisu z evidenční karty žadatele hlášen k pobytu až od 5. 12. 2023. Při určení místní příslušnosti tedy městský soud v rozporu se zásadou vyjádřenou v větě druhé vycházel z okolností, které nastaly až po zahájení řízení.

[7] Z usnesení o postoupení věci neplyne, že by se městský soud nad rámec zjištění z výpisu z evidenční karty žadatele o udělení mezinárodní ochrany jakkoliv zabýval tím, kde se žalobce ke dni podání žaloby skutečně převážně zdržoval, případně zda se zdržoval na adrese hlášeného pobytu uvedeného v evidenční kartě žadatele. Z judikatury NSS plyne, že určení místní příslušnosti by se v případech aplikace jiných kritérií stanovených § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, než je kritérium hlášeného pobytu, mělo opírat o podklady, které budou s rozumnou mírou pravděpodobnosti osvědčovat naplnění dané podmínky pro určení místní příslušnosti (srov. usnesení NSS ze dne 17. 7. 2018, č. j. Nad 61/2018-18). Ze spisu plyne, že žalobce měl ke dni vydání napadeného rozhodnutí pobyt na adrese O. X, P. X – N. M., tedy v obvodu městského soudu. Na území statutárního města Mladá Boleslav měl žalobce pouze místo výkonu práce.

[8] Nejvyšší správní soud posoudil obsah návrhu a shledal jej důvodným.

[9] Obecná zákonná úprava místní příslušnosti ( ) se v nyní řešeném případě neuplatní, neboť zvláštní zákon určuje místní příslušnost jinak. Tím je .

[10] Podle § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců je mj. k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu. Pokud cizinec nemusí hlásit pobyt, je místně příslušný soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje.

[11] Žalobce byl do 30. 10. 2023, kdy mu ze zákona zanikla zaměstnanecká karta, povinen hlásit místo pobytu (§ 98 zákona o pobytu cizinců). Dne 28. 11. 2023 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. Povinnost hlásit pobyt žalobci ukládá § 77 zákona o azylu. Podle odst. 1 uvedeného ustanovení je místem hlášeného pobytu azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn.

[12] Pro posouzení místní příslušnosti je rozhodný okamžik podání žaloby, tj. 1. 12. 2023 (§ 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců). Z výpisu evidenční karty žalobce ze dne 10. 6. 2024 plyne, že ke dni podání žaloby (jejího dojití soudu) měl místo pobytu hlášené v P. s. Z. na adrese H. X, X Z. u B.

[13] Uvedené závěry nejsou v rozporu s usnesením ze dne 28. 1. 2015, č. j. Nad 18/2015-80, i když se to tak může na první pohled zdát. V bodě [11] zmíněného usnesení totiž Nejvyšší správní soud uvedl, že na cizince, který nemá povinnost hlásit změnu pobytu dle § 98 zákona o pobytu cizinců, se pro určení místní příslušnosti musí nahlížet jako na cizince, který nemusí hlásit svůj pobyt. Soud vycházel z toho, že pokud cizinec nemá povinnost ohlásit změnu pobytu, nemá rovněž ani možnost tak učinit. V zákoně o pobytu cizinců není tato dobrovolná možnost zakotvena. Obdobně v něm není uvedena pravomoc správních orgánů přijmout takové ohlášení či zaevidovat (bod [8] uvedeného usnesení). Nyní řešená věc je v těchto zásadních východiscích odlišná. Žalobce v den podání žaloby nebyl cizincem podle zákona o pobytu cizinců [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu ve spojení s § 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců] a byl evidován jako žadatel o doplňkovou ochranu. Takovému žadateli je mj. uložena povinnost hlásit místo pobytu. Ačkoliv v projednávané věci jde o otázku upravenou zákonem o pobytu cizinců, neboť žalobce napadá rozhodnutí v rámci tohoto zákona, je nutno na žalobce hledět jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který je povinný hlásit místo pobytu.

[14] Nejvyšší správní soud zvažoval postup dle , neboť ke dni podání žaloby byl žalobce hlášen k pobytu v obvodu Krajského soudu v Brně, nicméně nyní má hlášen pobyt na adrese J. X, D., M. B. Ekonomické důvody samy o sobě nenaplňují důležité důvody vhodné pro přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. -26). K přikázání věci podle by bylo důvodu přistoupit, pouze pokud by existovaly jiné důležité důvody (např. péče o nezletilé dítě, bezmocnou osobu, těhotenství) kromě již zmíněných ekonomických. V projednávané věci takové další okolnosti nejsou patrné.

[15] Při určení místní příslušnosti je proto třeba postupovat dle § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců a § 77 zákona o azylu a vycházet z hlášeného místa pobytu ke dni podání žaloby.

[16] Nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci je tedy důvodný. K projednání a rozhodnutí věci je příslušný Krajský soud v Brně. Rozhodnutím NSS podle věty druhé o této otázce jsou soudy podle věty třetí téhož odstavce vázány.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. června 2024

Karel Šimka

předseda senátu