Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 229/2019 - 38

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Z. Š., zast. Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek – Místek, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2018, č. j. MMR-35531/2018-83/2272, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2019, č. j. - 34,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítnuta její žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále také „prvostupňový orgán“ nebo „krajský úřad“) ze dne 25. 6. 2018, č. j. MSK 78529/2018, jímž nebylo stěžovatelce dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání opomenutého účastníka řízení proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí (dále jen „“) ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. MUFO_S 723/2017, o umístění stavby vodovodní přípojky a vnitřního vodovodu na pozemcích parc. č. X, X, st. X, X a X v k. ú. X (dále také „rozhodnutí ve věci umístění stavby vodovodní přípojky“).

[2] Z obsahu správních spisů soud zjistil, že krajský úřad svým rozhodnutím ze dne 31. 1. 2018 č. j. MSK 164456/2017 zamítl jako opožděné odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí, ve věci umístění stavby vodovodní přípojky stavebníka Ing. Š. J. Důvodem opožděnosti mělo být podání odvolání po uplynutí třiceti denní lhůty podle . Stěžovatelka uvedla, že nebyla poučena o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání a běžela jí tak lhůta podle . Jelikož krajský úřad zkrátil její práva podle , jedná se o překážku, kterou nezavinila a kterou nelze napravit jinak než prominutím zmeškání lhůty podle .

[3] Krajský soud přisvědčil názoru žalovaného, že předmětem řízení v nyní projednávané věci je pouze posouzení podmínek aplikace , tedy splnění podmínek pro prominutí zmeškání úkonu.

[4] Prominutí zmeškání lhůty nebylo možné. Správní orgány vycházely ze znění , který prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání výslovně vylučuje. Napadená rozhodnutí jsou správná a zcela v souladu se zákonem.

[5] Podle [o]soba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v .

[6] Stěžovatelka účastníkem správního řízení dle nebyla.

[7] Krajský soud nesouhlasil s námitkou, dle které měly správní orgány aplikovat , s ohledem na to, že stěžovatelka nebyla dne 31. 5. 2017 při seznámení se s prvostupňovým rozhodnutím ve věci umístění stavby vodovodní přípojky, výslovně poučena o opravném prostředku. Nesouhlasil ani s tvrzením, že měla být v tomto řízení poučena o možnosti podat odvolání dle , tj. do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, která byla předmětem rozhodování, dozvěděla. Odkázal na rozsudek ze dne 16. 1. 2019, č. j. - 35, ve kterém se touto otázkou podrobně zabýval. V něm uvedl, že „žalobkyně směšuje dva zcela odlišné instituty, mířící svým obsahem na odlišné situace. Ustanovení totiž upravuje postup v případě, že v oznámeném rozhodnutí poučení o odvolání zcela chybí, je neúplné nebo nesprávné. Oproti tomu stanoví běh odvolací lhůty v případě, že účastníku řízení rozhodnutí není vůbec oznámeno (lhostejno, zda s ním bylo v průběhu správního řízení jako s účastníkem jednáno a rozhodnutí mu pouze nebylo oznámeno, či se jedná o případ tzv. opomenutého účastníka, tak jak je tomu v projednávané věci). Rozhodnutí správního orgánu se přitom oznamuje ve smyslu věta prvá doručením stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. V případě žalobkyně však, jak vyplývá ze spisu, k doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ze strany správního orgánu nikdy nedošlo. Žalobkyně se však dne 31. 5. 2017 zcela prokazatelně dozvěděla o vydání rozhodnutí a o řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, neboť k její žádosti jí byla vyhotovena fotokopie předmětného rozhodnutí. Je tedy nutné přisvědčit žalovanému, že od uvedeného dne žalobkyni běžela lhůta k podání odvolání v trvání 30 dnů. Z citovaných ustanovení neplyne povinnost správního orgánu prvního stupně poučovat žalobkyni o možnosti si v uvedené lhůtě odvolání podat (je to vyloučeno již z povahy věci, neboť vychází z toho, že rozhodnutí nebylo účastníku vůbec oznámeno).“

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika stěžovatelky

[8] Stěžovatelka brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod , b) a d)

[9] V kasační stížnosti zpochybňuje správnost napadeného rozsudku i správních rozhodnutí, neboť v nich nebylo postaveno najisto, zda jí v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky svědčilo účastenství dle či odst. 2 , přestože se jednalo o předběžnou otázku v nyní projednávané věci. Na podporu svých tvrzení odkazuje na rozsudky NSS ze dne 11. 11. 2015, č. j. - 43 a ze dne 28. 8. 2019, č. j. - 22, podle kterých má dle ve spojení s téhož zákona právo podat odvolání ve lhůtě 90 dnů ode dne, kdy se s rozhodnutím prokazatelně seznámila.

[10] Má za to, že zabýval-li se krajský soud striktně pouze otázkou prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání opomenutého účastníka, pak nesprávně posoudil právní otázku. Nezabýval – li se stěžovatelčiným účastenstvím v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky z titulu osoby dotčené věcnými právy k pozemku parc. č. X, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

[11] Odkaz na rozsudek krajského soudu č. j. - 35, považuje za nepřiléhavý, neboť krajský soud neobjasnil jeho souvislost s a odst. 2 .

[12] Prvostupňový orgán měl řízení o její žádosti o prominutí zmeškání lhůty zastavit, neboť odvolání bylo podáno včas s ohledem na stěžovatelčina věcná práva. Žádný ze správních orgánů ani krajský soud její dotčení na věcných právech nezpochybnil, nenastal proto důvod pro postup dle .

[13] Z výše uvedených důvodů navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Současně požaduje náhradu nákladů řízení.

[14] Ve vyjádření žalovaný uvedl, že souhlasí s postupem krajského soudu. V projednávané věci je třeba striktně posuzovat pouze aplikaci . Žádosti stěžovatelky nebylo možné vyhovět, neboť správního orgány vycházely z výslovného znění , který prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání vylučuje. Navrhuje kasační stížnost zamítnout.

[15] V replice stěžovatelka uvedla, že se žalovaný nevyjádřil k jejím kasačním námitkám, konkrétně k tomu, že je tzv. hlavním účastníkem řízení dle a že prvostupňový orgán měl řízení o žádosti o prominutí zmeškání lhůty zastavit. Rezignací na tyto námitky připustil možnost, že došlo k použití nesprávného právního předpisu.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu Přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[17] Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti ( ).

[18] Veškerá výše uvedená kritéria rozsudek krajského soudu splňuje. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí, které je dostačujícím způsobem odůvodněno. Z jeho odůvodnění je zcela zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Ostatně, stěžovatelka své tvrzení nijak nekonkretizovala.

[19] Předmětem nyní projednávané věci je posouzení otázky prominutí zmeškání úkonu - konkrétně lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu vydaném v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky. Kasační námitky týkající se jiného řízení, tj. přezkumu včasnosti podaného odvolání či otázky, zda byla stěžovatelka účastníkem řízení dle či odst. 2 jsou proto nepřípustné dle

[20] Krajský soud i správní orgány správně posuzovaly pouze splnění, resp. nesplnění podmínek pro prominutí zmeškání úkonu dle . Znění vztahující se na tzv. vedlejší účastníky řízení dle , jímž byla v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky stěžovatelka, výslovně vylučuje prominutí zmeškání úkonu. Žádosti proto nemohlo být vyhověno. NSS rovněž neshledal důvod pro zastavení řízení o jí podané žádosti. Současně poznamenává, že v průběhu celého řízení stěžovatelka nevznesla žádnou konkrétní námitku rozporující užití věty první in fine uvedeného zákona.

[21] Krajský soud odkazem na rozsudek č. j. - 35 reagoval na stěžovatelkou vznesené žalobní námitky. Vypořádal je zcela správně, avšak současně uvedl, že předmětem sporu bylo pouze posouzení aplikace .

[22] Přestože bylo stěžovatelce opakovaně vysvětleno, že lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby vodovodní přípojky byla v jejím případě 30 dnů v souladu s , nikoli 90 dnů dle ve spojení s , opakuje stěžovatelka stále stejné námitky, což svědčí o jejich účelovosti a snaze zvrátit zamítnutí jejího odvolání ve věci umístění vodovodní přípojky pro opožděnost.

[23] Nad rámec výše uvedeného proto NSS odkazuje na rozsudek č. j. - 22, který se zabýval posouzením včasnosti stěžovatelkou podaného odvolání v řízení o umístění stavby vodovodní přípojky, a to včetně otázky, zda byla účastníkem řízení dle či odst. 2 . V tomto rozhodnutí NSS detailně odůvodnil, že stěžovatelka v daném řízení vystupovala jako tzv. vedlejší účastník dle , vztahovala se na ni třicetidenní lhůta pro podání odvolání dle a odvolání bylo podáno opožděně.

IV. Závěr a náklady řízení

[24] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.

[25] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ). Žalovanému, byť měl ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. května 2020

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu