Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 8 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (13)1 Azs 53/2024 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Azs 53/2024 - 31
[5] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně. V souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39 , č. 933/2006 Sb., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Zároveň však platí, že Nejvyšší správní soud není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti Nejvyšší správní soud omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.
[6] Ve věci stěžovatele se o žádnou z těchto situací nejedná. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[7] Problematika údajného nesprávného právního posouzení věci s ohledem na pronásledování kurdské menšiny v Turecku byla již kasačním soudem opakovaně řešena. Z této judikatury vyplývá, že ačkoli postavení Kurdů v Turecku není optimální, nelze bez dalšího tvrdit, že samotnou příslušností k této menšině by byla sama o sobě naplněna intenzita pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona (např. rozsudek ze dne 11. 9. 2012, č. j. 4 Azs 34/2011154 , usnesení ze dne 10. 12. 2015, č. j. 9 Azs 250/201523 , ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 Azs 177/201828 , ze dne 17. 1. 2019, č. j. 5 Azs 106/201830 , ze dne 25. 4. 2019, č. j. 8 Azs 352/2018 46 , ze dne 14. 1. 2022, č. j. 2 Azs 240/2021 27 ).
[8] Rovněž ani případná diskriminace a potlačování opozice samy o sobě neznamenají, že má určitý žadatel právo na udělení mezinárodní ochrany, pakliže u něj není žádný další azylově relevantní důvod. Jak již konstatoval NSS v rozsudku ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 79 : „Pokud žadatel o udělení azylu není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, pak nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. , a to i přes skutečnost, že pochází ze země s nedemokratickým a autoritativním režimem, který zásadním způsobem diskriminuje a potlačuje opozici, resp. osoby zastávající odlišné názory.“ Stejně tak ojedinělý incident s policií v zemi původu nelze považovat za akt politického pronásledování ve smyslu § 2 zákona o azylu, což platí tím spíše, pokud žadatel nevyužil reálně dostupných prostředků v zemi původu (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 41 ).
[9] Konečně k údajnému opomenutí žalovaného a rozsudku krajského soudu posoudit situaci stěžovatele z hlediska možnosti udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu je namístě konstatovat, že se jedná o argument, který stěžovatel uplatnil poprvé v kasační stížnosti, a proto argument ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. nepřípustný. S ohledem na posouzení této otázky žalovaným na str. 6 jeho rozhodnutí se pak rovněž jedná o argument zjevně nesprávný.
[10] NSS proto uzavírá, že v řízení nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v jeho judikatuře řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž kasační soud neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se při svém posouzení neodchýlil od judikatury; ani se nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Proto NSS kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s. s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33 , č. 4170/2021 Sb. NSS či usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28 ). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Proto mu NSS náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2024
Michal Bobek
předseda senátu