Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
5 Azs 124/2024 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Azs 124/2024 - 41
[18] Ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců umožňuje zajištění cizince, je-li „nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání“. Podmínkou je, že „nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování“. Obecně platí, že zajištění cizince za účelem správního vyhoštění musí sledovat vymezený účel, jímž je zamezení nepovolenému vstupu cizince na území a realizace jeho vyhoštění, především v případech existence nebezpečí, že cizinec bude správní vyhoštění mařit nebo jinak ztěžovat (blíže k účelu zajištění a souvisejícím zárukám před neoprávněnými zásahy do osobní svobody srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS, body 21 a násl.; z judikatury Evropského soudu pro lidská práva např. rozsudky ze dne 22. 3. 1995, Quinn proti Francii, č. 18580/91, body 47 a 48, ze dne 15. 11. 1996, Chahal proti Spojenému království, č. 22414/93, zejména body 112, 113 a 118, nebo rozsudek velkého senátu ze dne 29. 1. 2008, Saadi proti Spojenému království, č. 13229/03, body 67 a násl.).
[19] Nejvyšší správní soud se ve své dosavadní judikatuře zabýval výkladem podmínek zajištění podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Okolnosti, které zakládají důvodné podezření, že by cizinec mohl mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění ve smyslu § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, mohou spočívat také v tom, že cizinec vyjádřil záměr pokračovat v cestě přes území jiných členských států Evropské unie, aniž by byl držitelem oprávnění k pobytu v rámci Evropské unie (srov. rozsudky NSS ze dne 8. 4. 2016, č. j. 8 Azs 171/2015-52, č. 3429/2016 Sb. NSS, bod 33, nebo ze dne 27. 3. 2019, č. j. 6 Azs 25/2019-23, bod 16, jakož i usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016-38, č. 3559/2017 Sb. NSS, bod 37).
[20] Uložení zvláštního opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců musí být upřednostněno před zajištěním cizince, lze-li předpokládat, že cizinec bude schopen splnit povinnost plynoucí ze zvláštního opatření, a zároveň neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon správního vyhoštění (např. rozsudky ze dne 15. 7. 2011, č. j. 7 As 76/2011-50, ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 As 52/2013-34, nebo ze dne 20. 3. 2014, č. j. 7 Azs 8/2014-20, jakož i již zmíněné usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 5 Azs 20/2016-38, zejména bod 28 a 29). Podle § 123b odst. 5 zákona o pobytu cizinců se zvláštní opatření neuloží, je-li zjevné, že cizinec má v úmyslu neoprávněně vstoupit na území jiného smluvního státu.
[21] Jde-li o stanovení délky zajištění, Nejvyšší správní soud, jak uvedl v napadeném rozsudku již krajský soud, setrvává na právním názoru, že správní orgán musí v rozhodnutí o zajištění, jímž se stanoví doba jeho trvání, uvést „jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů […]. Správní orgán musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoliv paušálním odhadem“ (rozsudek NSS č. j. 1 As 93/2011-79, bod 22; srov. též rozsudky NSS ze dne 13. 8. 2020, č. j. 1 Azs 143/2020-48, bod 35, nebo ze dne 13. 10. 2022, č. j. 9 Azs 107/2022-41, bod 17).
[22] Nejvyšší správní soud s poukazem na výše shrnuté právní názory konstatuje, že v souvislosti s výkladem a použitím uvedených zákonných ustanovení v posuzované věci nevyvstává žádná právní otázka, která by nebyla v dosavadní judikatuře řešena, nebo by byla řešena rozdílně, případně by do budoucna vyžadovala odlišné právní posouzení. Krajský soud při posouzení podmínek zajištění tuto judikaturu respektoval a ani kasační soud nemá žádný důvod se od ní ve věci stěžovatele odchýlit.
[23] Za této situace se Nejvyšší správní soud zabýval posledním z možných předpokladů přijatelnosti kasační stížnosti. V samotném posouzení věci krajským soudem neshledal žádné, natožpak zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. V tomto ohledu postačí odkázat na rozhodné části odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu. Krajský soud se řádně vypořádal s existencí důvodů zajištění stěžovatele, které vycházely ze zjištěných okolností jeho vstupu na území České republiky, jakož i jím vyjádřeného záměru pokračovat v cestě do Velké Británie. Přisvědčit lze také podrobnému odůvodnění žalované, jde-li o nemožnost nahrazení zajištění některým ze zvláštních opatření, jakož i stanovení doby trvání zajištění na 90 dnů, s nímž se ztotožnil také krajský soud. Uvedená doba vychází z kvalifikovaného odhadu žalované ohledně doby nezbytné pro jednotlivé úkony, které musí žalovaná před realizací vyhoštění učinit. Námitky stěžovatele, který toliko odmítá „paušalizaci“ doby pro jednotlivé úkony, nejsou způsobilé takto stanovenou dobu trvání zajištění zpochybnit.
[24] Námitky stěžovatele neopodstatňují závěr, že by o jeho zajištění bylo rozhodnuto v rozporu s § 124 odst. 1 písm. b) a § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ani že by zajištěním byla porušena jeho osobní svoboda zaručená v čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy.
V. Závěr a náklady řízení
[25] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti nebyl dán důvod pro nařízení jednání podle § 109 odst. 1 s. ř. s.
[26] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. I když měla žalovaná ve věci úspěch, v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevynaložila, a tudíž jí kasační soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[27] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 5. 2024, č. j. 5 Azs 124/2024-11, ustanovil zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti advokáta JUDr. Štěpána Pastorka. Jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování hradí stát (§ 35 odst. 10 a § 120 s. ř. s.). Kasační soud určil odměnu advokáta v souladu s § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, částkou 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení) a dále částkou 300 Kč, která představuje paušální náhradu hotových výdajů vztahující se k jednomu úkonu právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměnu advokáta je třeba zvýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, neboť ustanovený advokát je jejím plátcem. Celková částka odměny tedy činí 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2024
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu