Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Az 12/2019 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci

žalobce: M. K.,

E.č. X

st. přísl. X

t. č. pobytem X

zastoupen Mgr. Jana Pantůčková

advokátka

sídlem Výstaviště 1, 647 00 Brno

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2019, č. j. OAM-61/ZA-ZA11-ZA15-2019,

takto:

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

I. Vymezení věci

1. Včas podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2019, č. j. OAM-61/ZA-ZA11-ZA15-2019 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o tom, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle ustanovení , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo napadeným rozhodnutím zastaveno podle .

II. Napadené rozhodnutí

2. V napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul zjištěný skutkový stav vyplývající zejm. z poskytnutí údajů k podané žádosti a pohovoru k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Podle údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce opustil vlast koncem měsíce února 2012 letecky přes Istanbul do Vídně, a poté pokračoval do ČR, kde pobýval až do roku 2016 a poté požádal o udělení mezinárodní ochrany ve Spolkové republice Německo (dále jen „SRN“), kde mu následně byla udělena doplňková ochrana.

3. Z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22. 1. 2019 žalovaný zjistil, že podle tvrzení žalobce mu skončil pobyt v SRN dne 12. 12. 2019. žalobce tedy opustil SRN a kvůli zdravotnímu stavu matky (operace nádoru na ledvině) přijel zpět do České republiky. Žalovaný ze systému EURODAC zjistil, že žalobce podal žádosti o udělení mezinárodní ochrany v SRN dne 21. 3. 2016 a dále opakované žádosti o mezinárodní ochranu na území ČR, a to dne 9. 4. 2018 a dne 17. 1. 2019.

4. Dále žalovaný na základě informace z předchozího řízení od německé strany (Bundesamt für Migration und Flüchtlinge) ze dne 23. 4. 2018 zjistil, že žalobci v SRN byla udělena mezinárodní ochrana, která v době žádosti byla stále platná. Tuto informaci si žalovaný prostřednictvím žádosti o zpětvzetí do SRN dne 21. 1. 2019 opětovně ověřil (sdělení německé strany ze dne 30. 1. 2019).

5. Žalovaný s odkazem na relevantní právní úpravu v ustanovení a souvisejících ustanovení dovodil, že žalobce je poživatelem mezinárodní ochrany v SRN, a proto nelze jeho přemístění ani jeho žádost o udělení mezinárodní ochran řešit podle nařízení Dublin III. Jelikož žádost žalobce byla shledána nepřípustnou, žalovaný zastavil řízení.

III. Žaloba

6. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce namítl, že v ČR pečuje o svou matku, která je vážně nemocná rakovinou, i o svou babičku. Do své vlasti se žalobce nemůže vrátit, neboť ta je sužována vyostřenou politickou situací.

7. Žalobce ve vztahu k nosným důvodům napadeného rozhodnutí namítl pouze tolik, že není pravda, že by byl poživatelem mezinárodní ochrany v SRN. Dále požádal o přiznání odkladného účinku žalobě.

8. Ani na výzvu soudu již žalobní body nebyly dále upřesněny ani doplněny.

IV. Vyjádření žalovaného

9. Vzhledem k obdobnému obsahu žalobních námitek jako v předchozím řízení, týkajícím se žalobcovy první žádosti o mezinárodní ochranu podané v ČR, odkazuje žalovaný na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. – 30 ze dne 6. 12. 2018, pravomocné dne 11. 12. 2018.

10. Žalovaný podotkl, že cílem společné úpravy postupu členských států EU dle Dublinského nařízení je mj. vyhnout se „řetězení“ žádostí o mezinárodní ochranu podávaných na území více států EU. Jak stanoví článek 3 Dublinského nařízení, „Členské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III.“

11. Žalobci takový přístup k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu prokazatelně upřen nebyl a mezinárodní ochrana mu byla udělena již na území Německa, jak je doložitelné materiály zařazenými ve správním spisu. Jeho nynější postup proto žalovaný důvodně vyhodnotil jako nepřípustný v souladu se zákonem, konkrétně právě s ustanovením . Jak stanoví článek. 2 písm. i) žalobcem zmíněné kvalifikační směrnice i článek 2 písm. c) Dublinského nařízení, „žadatelem“ je „státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří podali žádost o mezinárodní ochranu, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto“. O žalobcově žádosti však již na území SRN rozhodnuto bylo, dokonce jí bylo vyhověno. Není tedy důvod k postupu dle Dublinského nařízení.

12. Žalobce přicestoval na zdejší území bez dokladů, jimiž by své současné postavení doložil. Omezil se na konstatování o nepravdivosti informace, že podal žádost o mezinárodní ochranu v SRN, a že v této zemi mezinárodní ochrany požívá. Nepředkládá však žádnou argumentaci, jíž by toto své stanovisko mohl akceptovatelně podpořit. Žalovaný na spolehlivé a řádné zjištění stavu věci nerezignoval a dostál svým zákonným povinnostem.

13. Jelikož v průběhu správního řízení zjistil shora uvedené skutečnosti, tedy že žalobce v SRN požívá mezinárodní ochrany, zahájené správní řízení iniciované zde podanou opakovanou žádostí o mezinárodní ochranu pro naplnění zákonem stanovených podmínek zastavil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ostatně poukázal na opětovné potvrzení postavení žalobce v SRN, jež obdržel z příslušného německého azylového úřadu dne 30. 1. 2019 (viz str. 32 správního spisu). Žalobce v žalobě neuvádí žádné zásadní skutečnosti, jež by mu bránily upravit svůj zdejší pobyt.

14. V souladu se zákonem o pobytu cizinců na území ČR, pokud zde má zájem pobývat spolu se svými příbuznými. Jak vyplývá z čl. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, každý uprchlík má povinnosti vůči zemi, ve které se nachází, což znamená v zásadě, že se musí podrobit zákonům a nařízením, jakož i předpisům týkajícím se udržování veřejného pořádku této země. Z článku 7 Úmluvy pak mj. vyplývá, že smluvní státy budou jednat s uprchlíky stejným způsobem jako s ostatními cizinci s výjimkou případů, kdy tato úmluva obsahuje ustanovení pro uprchlíky výhodnější. Vzhledem k obsahu žaloby nelze dle názoru žalovaného považovat toto podání v jeho stávající podobě za způsobilé zpochybnit jím učiněné závěry, které jej vedly k vydání rozhodnutí.

15. Žalovaný trvá na správnosti vydaného rozhodnutí, žalobní námitky považuje za nedůvodné, a proto navrhl zamítnutí žaloby.

VI. Posouzení věci krajským soudem

16. Žaloba byla podána osobou oprávněnou ( , , dále jen „ “), ve lhůtě stanovené v ust. .

17. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili svůj výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné.

18. O návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě krajský soud rozhodl usnesením ze dne 26.4.2019, č.j. -17 (pravomocné ke dni 26. 4. 2019) tak, že jej zamítl.

19. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že je v něm založeno poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany (byl jen v SRN a v ČR) a protokol o pohovoru k žádosti ze dne 22. 1. 2019. Žalobce uvedl, že mu v SRN skončil pobyt z titulu mezinárodní ochrany, o jehož prodloužení nepožádal. Chtěl se vrátit do ČR, kde má nemocnou matku a další členy rodiny (bratra a babičku). Jiní příbuzní se o matku starat nemohou, protože strýc pracuje a bratr je ještě malý (20 let), navíc také pracuje. V SRN žalobce neměl žádné problémy. Má tam pouze strýce, ale není s ním v kontaktu. Žalobce se do SRN nechce vrátit.

20. Dále je ve správním spisu založena komunikace žalovaného s Bundesamt für Migration und Flüchtlinge. Z přípisu německé strany ze dne 2. 5. 2018 vyplývá, že žalobce ještě požívá v SRN mezinárodní ochrany. Podle přípisu ze dne 30. 1. 2019 německá strana odmítla v rámci dublinského řízení převzít žalobce, neboť tento je stále poživatelem mezinárodní ochrany a jeho status nebyl změněn. Při seznámení s podklady žalobce nechtěl spis nijak doplnit.

21. Krajský soud shledal, že žaloba není důvodná.

22. V prvé řadě krajský soud považoval za vhodné shrnout obsah relevantní právní úpravy aplikované v předmětné věci. Podle ustanovení platí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná tehdy, byla-li žadateli o udělení mezinárodní ochrany udělena mezinárodní ochrana jiným členským státem Evropské unie. Podle ustanovení platí, že řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany bude zastaveno, je-li žádost nepřípustná. Ustanovení navazuje na písm. a) přijímací směrnice, podle kterého členské státy mohou považovat žádost o azyl za nepřípustnou, pokud postavení uprchlíka přiznal jiný členský stát.

23. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že v případě žalobce o skutečnosti, že mu byla v SRN udělena mezinárodní ochrana, jednoznačně vypovídají sdělení německého úřadu Bundesamt für Migration und Flüchtlinge ze dne 2. 5. 2018 a ze dne 30. 1. 2019, které byly žalovanému zaslány jako odpověď německé strany na žádost o přijetí žalobce zpět v tzv. dublinském řízení. Žalobní námitka, že závěr žalovaného o statusu mezinárodní ochrany žalobce není pravdivý, je zcela nepodložená, neboť žalobce neuvádí ke svému tvrzení žádné důvody, proč by tomu tak nemělo být. Naopak se závěrem, že v Německu požívá mezinárodní ochranu, je v souladu i jeho výpověď v řízení o udělení mezinárodní ochrany, kde tvrdil, že v Německu měl pobyt a pravděpodobně tomu tak bylo z titulu udělení mezinárodní ochrany. Bylo pouze domněnkou žalobce, že mu již pobyt v SRN skončil.

24. V případě naplnění předmětného důvodu pro zastavení řízení pro nepřípustnost žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak platí, žalovaný neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Proto nebylo povinností žalovaného dále hodnotit tvrzení žalobce o tom, že se musí starat o svou nemocnou matku a babičku, které žijí v ČR. Tudíž ani tvrzení o tom, že se nikdo jiný nemůže o tyto rodinné příslušníky žalobce postarat, nemělo při rozhodování žalovaného žádnou relevanci a nemá ji ani při soudním přezkumu napadeného rozhodnutí (viz k tomu obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. – 30).

25. Nad rámec uplatněných žalobních bodů krajský soud poukazuje na to, že řízení o první žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR opřené o obdobné důvody bylo rovněž zastaveno, přičemž žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zdejším soudem shledána jako nedůvodná (viz k tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, č.j. – 33). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením ze dne 6. 12. 2018, č.j. .

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

26. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl v souladu s ustanovením , neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl v řízení úspěšný, nevznikly žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti, a proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Z uvedených důvodů bylo o náhradě nákladů rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II a III tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 19. května 2020

JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení:

K. M.