Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 211/2019 - 105

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

B. M., ev. č. X, narozený X,

státní příslušník X,

bytem N. Ú. 4, P.,

zastoupen advokátem JUDr. Ing. Jakubem Backou,

sídlem v Praze, Šlejnická 1547/13,

proti

žalované:

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, sídlem Nádražní 2437/2, Plzeň,

o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. č. j. KRPP-145709-3/ČJ-2019-030022 ze dne 25. 10. 2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč.

Odůvodnění:

1. Žalobce byl výše uvedeným rozhodnutím žalovaného zajištěn podle a 3 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, za účelem předání do Spolkové republiky Německo. Protože žalobce již dříve požádal v Německu o mezinárodní ochranu a podle zjištění žalovaného toto řízení probíhalo, bylo namístě předání právě do Německa, které je příslušným státem k posouzení žádosti a je povinno přijmout žalobce zpět podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013.

2. Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou. Namítl, že se žalovaná nedostatečně a nesprávně vypořádala s příslušností Německa. Žalobce totiž v roce 2017 odcestoval na Ukrajinu a vrátil se až v létě 2018. Existovaly tedy důvody domnívat se, že příslušnost Německa zanikla podle čl. 19 odst. 3 nařízení č. 604/2013. Německo ostatně žalobce v minulosti odmítlo převzít. Za toho stavu jsou pochybnosti, zda zajištění žalobce může dosáhnout svého účelu.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že rozhodla způsobem odpovídajícím skutečnostem jí známým v době zajištění. V systému EURODAC byl veden záznam žalobce a v něm Německo jako příslušný stát. Teprve později byla žalovaná informována, že v minulosti nebyl žalobce předán a příslušnost Německa zanikla.

4. Žaloba není důvodná.

5. Podle jediného žalobního bodu měla zaniknout příslušnost Německa k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, neboť žalobce opustil území členských států EU. Podle čl. 19 odst. 3 nařízení č. 604/2013 však z toho důvodu mohou zaniknout povinnosti příslušného členského státu uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) a d) nařízení, tj. zejména povinnost přijmout zpět žadatele o mezinárodní ochranu, u nějž bylo řízení již skončeno. V souzené věci však žalovaná vycházela z toho, že Německo je stát příslušný, nikoliv proto, že již skončil řízení o žádosti žalobce, ale protože toto řízení stále vede, tj. je povinen jej převzít zpět podle čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení. Tomu odpovídá jak odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak výpis ze systému EURODAC na č. l. 66 správního spisu. To žalobce nijak nezohlednil. Pokud žalovaná správně (resp. v řízení o žalobě nesporně) považovala žalobce za osobu, jejíž žádost se v Německu posuzuje, nemohla zaniknout povinnost Německa přijmout žalobce zpět z důvodů uvedených v žalobě. Napadené rozhodnutí proto nemůže být v tomto ohledu nezákonné a zajištění neúčelné. Rozhodnutí žalované pak netrpí ani vadami odůvodnění, protože nebyla potřeba se zabývat zánikem příslušnosti Německa z důvodu, který na věc prima facie nedopadal.

6. Žalobce neuvedl jiné důvody, pro které měla zaniknout povinnost Německa přijmout jej zpět, a úvahy žalované se jinak zpochybnit nepokusil (ač mohl, v odst. 20 usnesení č. j. -73 byl na nynější názor soudu upozorněn). Žalobní námitky tedy minuly rozhodovací důvod, na němž je napadené rozhodnutí založeno. Přezkumu v mezích mimoběžně formulovaného žalobního bodu pak z povahy věci nemohly bránit případné vady řízení, k nimž by soud přihlédl z úřední povinnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. -84 ze dne 8. 3. 2011, č. 2288/2011 Sb. NSS). Soud proto žalobu zamítl dle

7. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ( věta první ).

8. Dále byl krajský soud Nejvyšším správním soudem zavázán k rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti. Rozhodl o nich pouze podle obsahu přípisů Nejvyššího správního soudu ze dnů 14. 2. a 6. 5. 2020 na č. l. 67 a 100 soudního spisu. Vlastní procesní spis Nejvyšší správní soud totiž odmítl předložit s tím, že jej krajský soud jako soud funkčně příslušný k rozhodnutí o nákladech (a tudíž příslušný i k posouzení podkladů pro toto rozhodnutí) nepotřebuje.

9. Protože žalobce neměl ve věci úspěch, nemá právo ani náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. Zda v tomto řízení vznikly nějaké náklady procesně úspěšné žalované, případně dokonce náklady nad rámec běžné úřední činnosti, může soud toliko odhadovat, protože nemá k dispozici jasný obsah procesních spisů. Podle odst. 6 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -52 se žalovaná v prvém řízení o kasační stížnosti nevyjádřila. Podle sdělení Nejvyššího správního soudu na č. l. 67 se k tomuto vyjádření žalované žalobce nevyjádřil. Žalované tedy zřejmě nevznikly náklady v řízení vedeném pod sp. zn. .

10. Podle odst. 6 rozsudku č. j. -92 se pak žalovaná v druhém řízení o kasační stížnosti nevyjádřila a odkázala na své vyjádření k žalobě. Žalované tedy zřejmě nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení vedeném pod sp. zn. . Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( věta první ).

11. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi by podle náležela odměna za zastupování v řízení o žalobě a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby, jimiž je první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a podání ve věci samé. Nelze však odhlédnout od toho, že žaloba minula rozhodovací důvody, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno. Nebyl tím naplněn účel, pro který byl tento zástupce ustanoven. I odměnu ustanoveného zástupce je třeba poměřovat kritériem účelnosti, přestože o důvodně vynaložených nákladech hovoří toliko u náhrady nákladů mezi účastníky. Není žádný totiž rozumný důvod, aby neúčelné (nedůvodné) úkony byly hrazeny ať již z prostředků účastníků anebo státu (srov. např. usnesení sp. zn. ze dne 18. 7. 2013 a tam citovanou judikaturu).

12. Soud proto ustanovenému zástupci žalobce přiznal odměnu za zastupování v řízení o žalobě a náhradu hotových výdajů ve výši 4 114 Kč pouze za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, neboť poskytnutí právní porady žalobci bylo namístě bez ohledu na to, jaké kroky bude chtít, aby jeho advokát dále učinil. Tato částka se skládá z 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, z 300 Kč za jeden režijní paušál a ze 714 Kč představujících 21 % DPH. Tato částka byla zástupci již vyplacena na základě usnesení č. j. -31 zrušeného Nejvyšším správním soudem, krajský soud proto o odměně rozhodl znovu. Znovu však vyplácena nebude.

13. Za účtovaný úkon podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu soud odměnu nepřiznal, neboť doplnění žalobních bodů, které nerozporují rozhodovací důvody napadeného rozhodnutí, je ze strany ustanoveného zástupce úkon zjevně neúčelný, neboť neslouží k ochraně práv žalobce, a tím popírá účel, pro který byl zástupce ustanoven.

14. Dále ustanovenému zástupci žalobce náleží odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů, neboť i ty patří mezi náklady řízení ( ), o kterých rozhoduje krajský soud ( ). Jak ovšem plyne ze sdělení Nejvyššího správního soudu, jedinými úkony, za které by bylo možné odměnu přiznat, je zřejmě podání kasačních stížností. Protože o odměně za tyto úkony již Nejvyšší správní soud rozhodl, další odměna nad rámec toho zástupci žalobce nenáleží.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (srov. nález sp. zn. ze dne 2. 7. 2019).

Plzeň 25. května 2020

Mgr. Jan Šmakal, v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje J.P.