Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 61/2024 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila a soudkyň Lenky Kaniové a Kateřiny Štěpánové v právní věci žalobce: J. C., zastoupen JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem Ovesná 356/7, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2021, č. j. 142042/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 1. 10. 2020, č. j. SMO/556237/20/OŽP/Záp, Magistrát města Ostravy (dále jen „stavební úřad“) podle , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „“), ve spojení s , o vodách a o změně některých zákonů, zamítl žalobcovu opětovnou žádost o dodatečné povolení stavby vodního díla „Zatrubnění bezejmenného potoka, X., parcela č. X“.

[2] Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který nejprve rozsudkem ze dne 13. 1. 2022, č. j. , žalobě vyhověl, rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že stavební úřad rozhodoval již o opakované (druhé) žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby, která však byla podána po lhůtě 30 dnů stanovené v . Cílem této lhůty bylo zamezit opakovaným žádostem o dodatečné povolení, a taková žádost proto měla být posouzena jako zjevně nepřípustná podle , . S tímto hodnocením se však neztotožnil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 1. 2024, č. j. , jímž vyhověl kasační stížnosti žalovaného a rozsudek krajského soudu zrušil. Zavázal jej, aby se žalobou zabýval věcně.

[4] Nyní napadeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. V souladu se závazným názorem kasačního soudu se zabýval námitkami žalobce. Ten nesouhlasil se závěry závazného stanoviska odboru ochrany životního prostředí Magistrátu města Ostravy (dále jen „orgán ochrany přírody“) ze dne 22. 2. 2016, podle něhož „zatrubnění“ potoka není v souladu se zájmy chráněnými , o ochraně přírody a krajiny, konkrétně narušilo přirozený charakter vodního toku a jeho významnou ekologickostabilizační funkci, včetně biotopu rostlinných a živočišných druhů. Žalobce také namítl, že v řízení o opakované žádosti mělo být zpracováno nové závazné stanovisko, neboť správní orgány se nemohly odvolávat na závazné stanovisko, vyžádané v předchozím řízení.

[5] Krajský soud v napadeném rozsudku odkázal na § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, dle kterého je nutné pořídit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody v případě zamýšleného zásahu do ekologickostabilizačního prvku, jenž může takový prvek poškodit nebo zničit. Potok je dle krajského soudu ekologickostabilizačním prvkem podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny a jeho funkce byla stavebním zásahem žalobce (vložením trubky do vodního toku a zasypáním koryta) narušena. Krajský soud se neztotožnil ani s tím, že by bylo nezbytné pro řízení vyžádat nové závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Žalobce neuvedl žádné nové okolnosti, na jejichž základě by bylo nutné pořídit nové závazné stanovisko. Sám pak v odvolacím řízení nerozporoval, že správní orgány nevyžádaly vypracování nového závazného stanoviska, a ani jeho pořízení nenavrhoval. Krajský soud proto uzavřel, že správní orgány správně vycházely z již existujícího závazného stanoviska orgánu ochrany přírody.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle , (dále jen „“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

[7] Stěžovatel má za to, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku „vyčerpání“ závazného stanoviska, jelikož bylo vydáno pro předchozí, již pravomocně skončené řízení. Nesouhlasí s tím, že dodatečné povolení stavby „zatrubnění“ koryta potoka vyžaduje závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. I kdyby tomu tak bylo, pak oponuje závěru krajského soudu, že správní orgány nebyly povinny pořídit nové závazné stanovisko. Podle stěžovatele tak v řízení o jeho opakované žádosti o dodatečné povolení chybělo závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, resp. bylo nesprávně a nezákonně použito stanovisko z předchozího řízení.

[8] Stěžovatel též nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem. Krajský soud nevzal v potaz stav potoka před a po zatrubnění. Svedená voda nepocházela z přirozeného toku, jak tvrdí krajský soud, ale ze stojící vody. Ke stejnému závěru by dospěl nejen krajský soud, ale i správní orgány, pokud by provedly místní šetření.

[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje kasační stížnost za nedůvodnou. Ztotožnil se s krajským soudem v tom, že závazné stanovisko ze dne 22. 2. 2016 bylo nadále použitelné i v řízení o opakované žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalovaný neuvedl žádné nové skutečnosti, jež by odůvodnily nutnost vydání nového závazného stanoviska. Žalovaný proto považuje napadený rozsudek za správný a vyčerpávající.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou. Důvodností kasační stížnosti se soud zabýval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ). Po takto provedeném posouzení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[11] Kasační soud se nejprve zabýval námitkou, podle níž bylo závazné stanovisko orgánu ochrany přírody „konzumováno“ v původním řízení, a správní orgány je proto nemohly použít znovu v řízení o opakované žádosti o dodatečné stavební povolení.

[12] Podle ve znění účinném do 31. 12. 2020, [z]ávazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány. Podle odst. 4 téhož ustanovení [j]estliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.

[13] Podle [d]otčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem. Navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko nebo závazné stanovisko vydáno, nebo skutečnosti vyplývající z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, jinak se k nim nepřihlíží.

[14] Námitka stěžovatele, že krajský soud nesprávně vyhodnotil povinnost správních orgánů vyžádat si opětovně závazné stanovisko orgánu ochrany přírody z důvodu jeho „vyčerpání“ v pravomocně skončené věci, není důvodná. Z výše citovaných ustanovení i vyplývá, že platnost závazných stanovisek není (až na některé výslovně stanovené výjimky) časově nijak omezena, a to ani v důsledku jejich užití v jiných či předcházejících řízení. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nemají závazná stanoviska objektivně vymezený předmět řízení (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č. j. , publ. pod č. 2434/2011 Sb. NSS) a omezena jsou jen změnou poměrů (skutkového stavu), případně následným vydáním nového závazného stanoviska.

[15] Nelze proto přisvědčit stěžovatelově argumentaci, že se závazná stanoviska „vyčerpávají“ („konzumují“) jejich použitím v předcházejících řízeních (srov. obdobě rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. ). Krajský soud proto postupoval správně, jestliže shledal žalobní námitku nedůvodnou. S ohledem na to, že správní orgány posuzovaly v obou řízeních stále stejnou stavbu „zatrubnění“ koryta potoka a stěžovatel sám ani netvrdil, natož aby dokládal jakékoliv nové skutečnosti, pak bylo možné vycházet z původního závazného stanoviska a správní orgány nebyly povinny vyžadovat jeho nové pořízení.

[16] Kasační soud se ztotožnil i se závěrem krajského soudu (blíže viz body 17–21 napadeného rozsudku), že vyžádání závazného stanoviska bylo v tomto případě nezbytné, neboť předmětem posouzení byl zásah do vodního toku, který ohrozil jeho ekologickostabilizační funkci.

[17] Konečně soud považuje za nedůvodnou i námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu (neprovedení místního šetření). Kromě skutečnosti, že správní orgány byly v tomto řízení vázány závazným stanoviskem, lze odkázat na fotodokumentaci založenou ve správním spise, z níž dostatečně vyplývají rozhodující skutkové okolnosti a faktické poměry na místě samém.

IV. Závěr a náklady řízení

[18] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů posoudil napadený rozsudek krajského soudu jako zákonný a kasační stížnost stěžovatele v souladu s věty druhé jako nedůvodnou zamítl.

[19] O nákladech řízení soud rozhodl podle ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. května 2024

Ivo Pospíšil

předseda senátu