Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (21)8 As 70/2018 - 81.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 As 70/2018 - 81
[38] Názor druhého senátu je chybný i z toho důvodu, že jedním z cílů poštovní směrnice bylo otevřít poštovní trh veřejnosti. Pokud by se však zákon o poštovních službách vztahoval pouze na držitele poštovní licence (Českou poštu, s. p.), nebyl by tento cíl naplněn, jelikož by ostatní subjekty nemohly uzavírat poštovní smlouvu podle zákona o poštovních službách (§ 1 odst. 2 daného zákona: [p]oštovní službou je činnost prováděná podle poštovní smlouvy a za podmínek stanovených tímto zákonem). To samo o sobě je v rozporu s poslední větou § 5 odst. 1 zákona o poštovních službách, dle které je poštovní smlouva jakákoliv smlouva, jejímž předmětem je poskytnutí poštovní služby.
[39] Povinností soudu v případě aplikace právní úpravy, která byla transponována z evropských směrnic, je vykládat ji eurokomformním způsobem. Měl by totiž být volen takový výklad, který povede k tomu, že Česká republika dodrží své povinnosti vyplývající jí z poštovní směrnice. Ty budou dodrženy tehdy, pokud budou dodrženy i závazky uvedené shora v bodě [36]. Dle názoru osmého senátu je tímto způsobem možný zákon o poštovních službách vyložit.
[40] Osmý senát se neztotožňuje s názorem vysloveným v předchozích rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, dle kterých se v případě definice poštovních služeb jedná o definici kruhem, ani že definice poštovní služby je nedostatečná. Dle výše citovaných ustanovení zákona o poštovních službách je poštovní službou činnost prováděná podle poštovní smlouvy (§ 1 odst. 2 věta prvá zákona o poštovních službách). Poštovní smlouvou se provozovatel zavazuje odesílateli, že dodá poštovní zásilku nebo peněžní částku z místa poštovního podání sjednaným způsobem příjemci do místa uvedeného v adrese, a odesílatel se zavazuje, není-li sjednáno jinak, uhradit provozovateli dohodnutou cenu (§ 5 odst. 1 věta prvá zákona o poštovních službách). Konečně, poštovní zásilkou se rozumí adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána [§ 2 písm. a) zákona o poštovních službách]. Jinými slovy, pokud je předmětem smlouvy dodání adresné zásilky v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána, nebo peněžní částky z místa podání sjednaným způsobem příjemci do místa uvedeného v adrese, jedná se o poštovní službu. Osmý senát se tak kloní k názoru vyjádřenému v usnesení zvláštního senátu ATC industry trade moravia (bod 12 daného usnesení). Jak vyplývá z výše uvedeného rozsudku SDEU Confetra (zejména citovaný bod 34), SDEU vykládá poskytování poštovních služeb podle poštovní směrnice obdobným způsobem, jak to nyní provedl osmý senát.
[41] Druhá věta § 5 odst. 1 zákona o poštovních službách již není definičním znakem, ale vyjadřuje vůli zákonodárce, aby byl režim zákona o poštovních službách vynucen, aniž by takový režim byl ponechán výhradně na vůli provozovatele (k tomu srov. Buzek, L. Zákon o poštovních službách. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2018). Obdobné uvádí i důvodová zpráva k novele zákona č. 221/2012 Sb. , která § 5 odst. 1 zákona o poštovních službách změnila: „Zároveň se poslední větou odstraňuje za pomoci ostatních definičních znaků poštovní služby možnost volby právního režimu. Lze dodat, že ani věta druhá § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách není definicí poštovní služby, jelikož obsahuje slovo „zpravidla“.
[42] Ohledně kontraktační povinnosti osmý senát souhlasí s názorem prvního senátu a zvláštního senátu, že tato povinnost sice existuje pro každého provozovatele poštovních služeb (§ 4 odst. 2 zákona o poštovních službách), avšak nejedná se o definiční znak poštovních služeb (viz bod [39] tohoto usnesení).
[43] Osmý senát dodává, že obsahovou náplní živnosti „Zasilatelství a zastupování v celním řízení“ dle bodu 53 přílohy 4 k nařízení vlády č. 278/2008 Sb. , o obsahových náplních jednotlivých živností, je:„Zprostředkování přepravy věci z určitého místa do určitého místa a činnosti s tím spojené, zejména uzavření smluv o přepravě věcí do dohodnutého místa určení, obstarání dokladů (náložného nebo nákladního listu), zajištění naložení a uložení zásilky, doprovod zásilky, vybavení reklamací z přepravy [...] Obsahem činnosti není vlastní přeprava nákladů.“ Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že obsahem zasílatelství je pouhé zprostředkování přepravy, nikoliv již samotná přeprava nákladů. Jak plyne z výše uvedeného výkladu definice poštovní služby (viz bod [39] tohoto rozsudku) je podstatou poštovní služby zejména samotná přeprava a doručení poštovní zásilky. Zasílatelství a poštovní služby tak nejsou obsahově shodné.
[44] Jak plyne z výše uvedeného, osmý senát zastává názor, že 1) zákon o poštovních službách v rozhodném znění se vztahoval i na ostatní poskytovatele poštovních služeb, 2) definice poštovní služby byla dostatečná a 3) definičním znakem nebyla kontraktační povinnost.
[45] Osmý senát poznamenává, že vycházel ze znění poštovního zákona účinného do 30. 6. 2017, tedy znění účinného v době rozhodování žalovaného. Znění rozhodných ustanovení zůstalo nicméně nezměněno až do 14. 4. 2020. Ke dni 15. 4. 2020 však nabyla účinnosti novela zákona o poštovních službách provedená zákonem č. 164/2020 Sb. , kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb. , o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Ta částečně definici poštovní služby změnila, ačkoliv se zdá, že nikoliv zásadně, byť například došlo k vypuštění té definice, že poštovní službou je činnost podle poštovní smlouvy. Důvodová zpráva nicméně uvádí, že se o věcnou změnu nejedná. Pro posouzení sporné otázky je nicméně rozhodné znění do 14. 4. 2020.
[46] Na základě shora uvedeného má osmý senát za to, že jsou splněny zákonné důvody pro předložení věci rozšířenému senátu dle § 17 s. ř. s. s. ř. s.
[47] Otázky, které jsou v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny rozdílně a které předkládá osmý senát rozšířenému senátu k rozhodnutí, zní:
1) Vztahoval se zákon o poštovních službách ve znění účinném do 14. 4. 2020 i na ostatní poskytovatele poštovních služeb a nejenom na držitele poštovní licence?
2) Byla definice poštovní služby uvedená v zákoně o poštovních službách ve znění účinném do 14. 4. 2020 dostatečně určitá?
3) Byla definičním znakem poštovní služby kontraktační povinnost provozovatele poštovních služeb ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o poštovních službách ve znění účinném do 14. 4. 2020?
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: Josef Baxa, Zdeněk Kühn, Karel Šimka, Filip Dienstbier, Barbara Pořízková, Aleš Roztočil, Petr Mikeš. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců (§8 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení.
V téže lhůtě mohou účastníci rovněž podat svá vyjádření k právní otázce předkládané rozšířenému senátu.
V Brně 28. května 2020
Petr Mikeš
předseda senátu