Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)55 Ad 1/2024 - 19.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Ad 1/2024 - 19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci
žalobce: F. P., narozený dne X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 8
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 12. 2023 č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 15. 12. 2023 č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 2. 10. 2023 a toto rozhodnutí potvrdila s odůvodněním, že se u žalobce nejedná o invaliditu prvního stupně, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje pouze o 30 %.
2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu, ve které nesouhlasí se závěrem, že jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %, neboť jak vyplývá i z doložené lékařské zprávy, jeho zdravotní stav se od doby přiznání invalidního důchodu naopak zhoršil a je v pracovní činnosti nadále více omezen. Správní orgán jeho zdravotní stav posoudil bez toho, že by byl vyšetřen. Dále žalobce poukazuje na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí, dále poukazuje na to, že dne 16. 8. 2023 utrpěl vážný úraz, v důsledku kterého je v pracovní neschopnosti.
3. Soud řízení doplnil o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Z posudku posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2024 vyplývá, že u žalobce se jedná o těžkou instabilitu levého kolenního kloubu, artrotizaci levého kolenního kloubu ve druhém až třetím stupni, a to následkem traumatu ze dne 24. 8. 2014. Dále se jedná u žalobce o distorzi levého kolena s rupturou předního zkříženého vazu a vnitřního menisku, ASK levého kolena 2. 9. 2014 – parciální menisektomie a odstranění zbytků LCA. Rovněž u žalobce byla zjištěna paréza n. phrenoicus s elebací levé bránice, středně těžká ventilační porucha restrikčního charakteru a zlomenina obratle Th 11 (nehoda na motorce v červnu 2023) a dále i hypertenze.
4. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav omezující tělesné schopnosti významné pro pracovní schopnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost jsou posttraumatické následky po úrazu levého kolena ze dne 24. 8. 2014 – značná nestabilita kolenního kloubu přes používání ortézy jako kompenzační pomůcky, s výrazným porušením stereotypu chůze a stání, s projevy svalové atrofie a artrotizace kolenního kloubu. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá postižení uvedeného v KAP. XV, odd. B, položce 10 b přílohy k vyhl. č. 359/2099 Sb. Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 20 – 30 %. Pro tíži potíží a profesi volí komise hranici horní, tedy 30 % s ohledem na další poškození zdravotního stavu, které nebylo charakteru stavu dlouhodobě nepříznivého, a využívá dle § 3 odst. 1) citované vyhlášky možnost navýšit horní hranici na celkovou hodnotu 40 % poklesu pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí trvá invalidita prvního stupně od 25. 11. 2020.
5. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
6. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
7. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
8. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Posudek vypracovaný posudkovou komisí v rámci tohoto soudního řízení uvedené podmínky splňuje.
9. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, zejména pak z doplnění dokazování posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2024, dle něhož se jedná u žalobce o invaliditu prvního stupně, jestliže pokles pracovní schopnosti představuje u žalobce 40 %, když datum vzniku invalidity byl stanoven od 25. 11. 2020. Od tohoto data trvá invalidita prvního stupně u žalobce.
10. Napadené rozhodnutí proto bylo vydání v rozporu s § 39 odst. 1 , 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, neboť žalobce splňuje zákonné předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu prvního stupně, a to od 25. 11. 2020. Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s. s. ř. s. ).
11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , kdy žalobce byl v řízení úspěšný, ovšem v souvislosti s tímto řízením mu žádné náklady řízení nevznikly, proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V Českých Budějovicích dne 29. května 2024
Mgr. Helena Nutilová, v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z.