Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Az 7/2020 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

V. T. T., narozený X,

státní příslušník X

toho času pobytem X

zastoupen advokátem JUDr. Janem Jiříčkem,

sídlem Legionářů 947/2b, 182 00 Praha

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČ 00007064,

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-762/ZA-Za11-HA13-2019 ze dne 18. 12. 2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce dne 25. 8. 2019 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Svou žádost odůvodnil tím, že musel opustit X kvůli rodinným potížím, všechen majetek ve vlasti prodal a nesouhlasí s tamějším režimem, který ho před odchodem do ČR šikanoval za smyšlené přestupky. Návrat do X odmítá a chce setrvat v ČR, kde za deset let přivykl místnímu životu, zatímco ve vlasti nemá ani kde bydlet. O pobytové oprávnění v ČR žalobce přišel, neboť byl odsouzen za zpracování marihuany.

2. Žalovaný mezinárodní ochranu žalobci neudělil. Žalobce totiž neuvedl skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné posoudit jeho strach z pronásledování jako odůvodněný či by bylo možné dospět k závěru o přímém nebezpečí vážné újmy v případě návratu do vlasti. Žalobce pobývá na území ČR od roku 2009 a o azyl požádal až o deset let poté, v situaci hrozícího vycestování. Uvedené důvody azylové žádosti přitom musel znát dříve. O pobytové oprávnění v ČR přišel vlastní vinou, jelikož spáchal trestnou činnost. Zájem o legalizaci pobytu přitom sám o sobě nezakládá azylově relevantní důvod.

3. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, v níž namítl, že nebyl seznámen s informací o bezpečnostní a politické situaci ve X, z něhož napadené rozhodnutí vychází. Dále rozporoval závěr žalovaného o schopnosti státních orgánů X poskytnout žalobci účinnou ochranu. X představuje totalitní diktaturu s rozsáhlou korupcí a neomezeně vládnoucí komunistickou stranou. Právě pro své nečlenství v Komunistické straně X žalobci ve vlasti hrozí diskriminace a pronásledování. Žalobce také při návratu do X nedokáže uhradit dluh za obhajobu v trestním řízení, což znemožní jeho návrat do Evropy. Tato souvislost měla žalovaného vést k aplikaci ustanovení o humanitárním azylu.

4. Žalovaný k žalobě sdělil, že si žalobce podáním žádosti o mezinárodní ochranu hodlal zlegalizovat svůj další pobyt na území ČR, což nezakládá zákonný důvod pro udělení azylu. Veškeré informace, z nichž žalovaný vycházel, byly součástí spisového materiálu a žalobce měl možnost se k nim ve správním řízení vyjádřit. Žalobce neuvedl azylově relevantní skutečnosti. Povolení k vycestování z X získal žalobce ihned a při vyřizování dokladů a vycestování z vlasti neměl žádné potíže. Žalovaný neshledal žádné skutečnosti hodné zvláštního zřetele podle § 14 zákona o azylu. Na humanitární azyl není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu podle § 12 téhož zákona, a kdy by bylo zcela nehumánní azyl neudělit. To s ohledem žalobcovu osobní historii neplatí.

5. Žaloba není důvodná.

6. Nedůvodná je námitka, že žalobce nebyl seznámen podklady pro rozhodnutí a neměl možnost se k nim vyjádřit (zejména k informaci o bezpečnostní a politické situaci ve X). Z protokolu na č. l. 79 správního spisu totiž plyne, že žalobce s tímto podkladem seznámen byl a vyjádřit se k němu nechtěl.

7. Z hlediska podmínek pro udělení azylu podle , o azylu, přichází ve věci žalobce do úvahy toliko budoucí pronásledování pro zastávání určitých politických názorů ve státě původu. Dřívější pronásledování z některého z azylově relevantních důvodů totiž netvrdil ani v řízení před žalovaným a ani v řízení před soudem (korupční jednání policie při trestání za smyšlené dopravní přestupky prima facie nemá politický podtext a nedosahuje ani potřebné intenzity pronásledování). Žalovaný s otázkou existence odůvodněného strachu z již exitujícího pronásledování vypořádal řádně: žalobce dosud neměl v zemi původu žádné problémy z důvodů předvídaných zákona o azylu, problémy s otcem mezi ně nespadají.

8. Dále žalovaný přiléhavě dospěl k závěru, že není odůvodněná obava žalobce z budoucího pronásledování pro zastávání určitých politických názorů. Správně přihlédl přitom k tomu, že žalobce o mezinárodní ochranu požádal s výraznou prodlevou až po deseti letech od příchodu do České republiky (srov. rozsudek NSS č. j. -50 ze dne 13. 1. 2005). Učinil tak poté, co byl pravomocně odsouzen pro pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a poté, co bylo zrušeno jeho pobytové oprávnění (Vrchní soud v Praze zrušil původně uložený trest vyhoštění). Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce neuvedl žádnou obavu pronásledování pro zastávání určitých politických názorů (uvedl jen, že měl problémy s rodinou, nesouhlasí s X režimem, nepovažuje ho za spravedlivý a nechce ve X žít, srov. č. l. 11–12 správního spisu). Závěry napadeného rozhodnutí založené na těchto skutečnostech tak jsou plně akceptovatelné: obavy žalobce z pronásledování jsou neodůvodněné, uplatněné nejspíše účelově pouze s cílem zůstat v České republice (srov. požadavky na rozsah dokazovaných skutečností a požadovanou míru důkazu v rozsudku č. j. -70 ze dne 30. 9. 2008, č. 1749/2009 Sb. NSS). Kladl-li žalobce důraz na to, že se žalovaný měl zabývat i případným pronásledováním pro absenci politického názoru, lze k tomu jen stručně uvést, že napadené rozhodnutí poskytuje v obecné rovině odpověď i na tuto obavu. Podrobnější rozvedení nebylo třeba, protože žalobce před žalovaným ve skutečnosti netvrdil žádné obavy z pronásledování z politických důvodů.

9. Dovolával-li se pak žalobce možnosti udělení humanitárního azylu, pomíjí kritéria soudního přezkumu takového rozhodnutí. Jde totiž o rozhodnutí založené na kombinaci neurčitého právního pojmu a správního uvážení žalovaného, které soud podle („dále jen “) hodnotí jen omezeně (srov. rozsudek NSS č. j. -72 ze dne 19. 7. 2004, č. NSS). Žalobce v tomto ohledu žádné konkrétní pochybení žalovaného netvrdil: vůči odůvodněným úvahám žalovaného představil jen svou alternativní představu důvodů, pro které by humanitární azyl měl být udělen. Lze proto jen stručně uvést, že žalobce o pobytové oprávnění v České republice přišel vlastní vinou, stejně tak si vlastní vinou způsobil povinnost hradit odměnu a hotové výdaje ustanoveného obhájce [vlastní vinou v doslovném smyslu, srov. § 152 odst. 1 písm. b) trestního řádu ve spoj. s ). Nejde tedy o případ zvláštního zřetele (srov. usnesení NSS č. j. -25 ze dne 2. 9. 2015).

10. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 9. dubna 2020

Mgr. Jan Šmakal, v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.