Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 1 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (6)6 As 30/2020 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
6 As 30/2020 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Voda z Tetčic, z. s., IČ 22678956, sídlem Hybešova 178, Tetčice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. prosince 2019 č. j. JMK 172852/2019, sp. zn. S-JMK 6259/2019 OÚPSŘ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 11/2020 - 29 ze dne 30. ledna 2020,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce se dne 20. ledna 2020 žalobou domáhal u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) zrušení v návětí označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo mimo jiné částečně změněno územní rozhodnutí vydané Městským úřadem v Mikulově jako stavebním úřadem č. 494/2018 ze dne 11. září 2018, sp. zn. STU/9043/2010/ALEL, č. j. MUMI 18034090 (dále jen „územní rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce a dalších účastníků řízení a ve zbytku bylo územní rozhodnutí potvrzeno.
[2] Usnesením č. j. 30 A 11/2020 - 29 ze dne 30. ledna 2020 Krajský soud v Brně věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že územním rozhodnutím byla umístěna stavba „rychlostní silnice R52, stavba R5206 Perná – státní hranice ČR/Rakousko, zúžená na úsek projektového staničení km 34,555 – 38,445“ na pozemcích v katastrálním území Mikulov na Moravě, že z textu územního rozhodnutí je patrné, že řízení o záměru žadatele, Ředitelství silnic a dálnic ČR, bylo zahájeno podáním dne 25. února 2010, tj. v době platnosti a účinnosti zákona č. 416/2009 Sb. , o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, jak jeho název tehdy zněl (s odkazem na str. 153 územního rozhodnutí), a že stavební úřad proto vedl řízení „v režimu opory v ustanovení § 1 odst. 2 a násl. zákona č. 416/2009 Sb. “ (s odkazem na str. 154 územního rozhodnutí). Krajský soud poukázal též na to, že „označení kategorie rychlostní komunikace R52, po novele zákona č. 13/1997 Sb. , silničního zákona, přešlo na označení kategorie dálnice 2. třídy, nově lze tedy dle platného silničního zákona označit stavbu jako dálnici D52“, jak je uvedeno na str. 4 – 5 územního rozhodnutí.
[3] Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalobou je napadeno rozhodnutí, kterým se umisťuje stavba dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb. , o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, přičemž soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je podle § 7 odst. 4 soudního řádu správního Krajský soud v Ostravě.
[4] Uvedené usnesení Krajského soudu v Brně žalobce napadl kasační stížností. V ní uvedl, že v řízení došlo k několikerému přerušení řízení a ke zrušení územního rozhodnutí. Oznámení o novém projednání územního řízení ze dne 31. ledna 2018, které předcházelo vydání územního rozhodnutí, se netýkalo původní žádosti a původní dokumentace, fakticky jím byla prolomena koncentrační podmínka a stanovena nová, a ve skutečnosti jím bylo oznámeno zahájení územního řízení jiné stavby, než která byla předmětem původní žádosti (rozdíl podle žalobce spočíval nejen ve zúžení záměru na km 34,550 – 38,445, ale též v rozdílném řešení stavby a v nových stavebních objektech na nových pozemcích a s novými účastníky). V tom žalobce spatřuje nezákonnost a kromě toho na tom staví i argument nesprávnosti závěru krajského soudu, podle něhož bylo řízení vedeno podle zákona č. 416/2009 Sb. Připustil, že šlo o umístění v zákoně definované liniové stavby, nicméně v průběhu řízení nedošlo k informování o tom, že řízení je vedeno podle zákona č. 416/2009 Sb. , účastníkům to nebylo prokazatelně a bez nejmenších pochyb zřejmé a tento zákon nebyl v řízení správně aplikován. To je přitom podle žalobce podmínkou pro to, aby mohl soud dospět k závěru, že místně příslušným je Krajský soud v Ostravě.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že žadatel svou původní žádost pro stavbu „rychlostní silnice R52, stavba 5206 Perná – st. hranice ČR/Rakousko“ na pozemcích v katastrálních územích Perná, Dolní Dunajovice, Bavory a Mikulov na Moravě zúžil na úsek 5206.1 na pozemcích v katastrálním území Mikulov na Moravě. Stavba je umístěna ve stále stejném koridoru vymezeném územním plánem Mikulova, změny v dokumentaci, na které poukazuje žalobce, nejsou podstatné, nedošlo ke změně obsahu podání, ale pouze k jeho zúžení, nebylo tedy citovaným opatřením, resp. oznámením o novém projednání z 31. ledna 2018 zahájeno nové řízení, resp. nestalo se tak ani opatřením, resp. oznámením z 26. června 2017.
[6] Žalovaný poukázal dále na to, že v době zahájení územního řízení (25. února 2010) zákon č. 416/2009 Sb. v § 2 odst. 1 ještě neobsahoval povinnost informovat účastníky řízení o tom, že se na řízení vztahuje zákon č. 416/2009 Sb. [tato povinnost byla do zákona vložena s účinností od 1. ledna 2018 až novelou provedenou zákonem č. 225/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, krom toho se dle přechodných ustanovení má řízení dokončit podle dosavadních právních předpisů]. Žalovaný poukázal též na to, že původně se zákon č. 416/2009 Sb. týkal především vyvlastňování, na proces samotného územního řízení přímý dopad neměl.
[7] Žalovaný uzavřel, že považuje za nesporné, že umístěná stavba je stavbou dopravní infrastruktury dle § 1 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. , ve znění účinném do 30. září 2011, s odkazem na § 2 odst. 1 písm. k) bod 1 zákona č. 183/2006 Sb. , a že stavební úřad neměl povinnost informovat účastníky řízení o tom, že se na řízení vztahuje zákon č. 416/2009 Sb.
[8] Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že vzhledem ke změnám v předmětu řízení spočívajících v nových stavebních objektech, na nových pozemcích a s novými účastníky řízení musel stavební úřad minimálně tyto nové účastníky řízení informovat o tom, že se na řízení zákon č. 416/2009 Sb. vztahuje, a to v oznámení ze dne 31. ledna 2018, kdy již informační povinnost v zákoně obsažena byla.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb. (dále jen „zákon o urychlení výstavby “) se dopravní infrastrukturou pro účely tohoto zákona rozumí stavby dálnic nebo silnic I. třídy nebo stavby s nimi související.
[11] Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. Nad 79/2019 - 68 z 13. června 2019 (a shodně též v usnesení č. j. Nad 88/2019 - 75 z 21. června 2019), z gramatického výkladu § 7 odst. 4 soudního řádu správního jednoznačně vyplývá, že výlučná místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě (Nejvyšší správní soud tedy již zmíněné ustanovení vyložil tak, že upravuje místní, nikoli věcnou příslušnost) je dána pouze v případě žalob proti rozhodnutím, která byla vydána ve správním řízení, v němž byl aplikován zákon o urychlení výstavby . Tento závěr je nutno dovodit z přímého odkazu na zákon o urychlení výstavby obsaženého v § 7 odst. 4 soudního řádu správního . Podstatná pro určení místní příslušnosti podle tohoto ustanovení je tak okolnost, zda správní řízení o umístění či povolení zde vymezených staveb probíhalo podle zákona o urychlení výstavby, nikoli okolnost, zda řízení o žalobě bylo zahájeno za účinnosti tohoto zákona. Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení dále nalezl, že zákonodárce svěřil specializovanému senátu Krajského soudu v Ostravě příslušnost k rozhodování pouze o omezeném a přesně definovaném okruhu staveb a současně omezil výlučnou místní příslušnost jen na ta řízení o žalobách, které míří proti rozhodnutím vydaným ve správním řízení, na něž se zákon o urychlení výstavby vztahuje.
[12] Mezi účastníky není sporné, že správní řízení bylo zahájeno za účinnosti zákona o urychlení výstavby, ať už by byl dnem zahájení řízení 25. únor 2010, jak tvrdí žalovaný a jak plyne z návětí výroku územního rozhodnutí, nebo 31. leden 2018, kdy podle stanoviska žalobce bylo fakticky zahájeno jiné, resp. nové řízení. Mezi účastníky dále není sporné, že rozhodnutím Městského úřadu v Mikulově byla umístěna stavba dálnice, tj. dopravní infrastruktury splňující definici § 1 odst. 2 písm. a) zákona o urychlení výstavby, na nějž odkazuje ustanovení § 7 odst. 4 soudního řádu správního o speciální příslušnosti Krajského soudu v Ostravě. Tyto skutečnosti jsou zřejmé i z územního rozhodnutí Městského úřadu v Mikulově, jak uvedl Krajský soud v Brně poukazem na konkrétní místa v jeho výroku a odůvodnění. Oproti situacím posuzovaným v citovaných usneseních Nejvyššího správního soudu tak bylo správní řízení nesporně zahájeno za účinnosti zákona o urychlení výstavby a ve správním řízení vyšlo najevo, že se na věc zákon o urychlení výstavby vztahuje.
[13] Argumentace žalobce, který tvrdí, že zákon o urychlení výstavby byl ve věci aplikován nesprávně, resp. že správní orgán nepostupoval v souladu s informační povinností stanovenou v tomto zákoně (s důsledkem, že zákon o urychlení výstavby právě proto nemohl být na věc aplikován), již míří do věcného posouzení žaloby. Podmínky místní příslušnosti však logicky musí být posuzovány při zahájení soudního řízení, neboť směřují k určení soudu, který se má žalobou zabývat, a jejich splnění nemůže být odvíjeno zpětně od posouzení důvodnosti žaloby. Ostatně v procesním právu platí, že nesplnění podmínky místní příslušnosti nepředstavuje vadu řízení, která by způsobovala zmatečnost soudního řízení a nezákonnost soudního rozhodnutí, resp. že se místní příslušnost zkoumá jen na počátku řízení, k námitce účastníka, popř. z podnětu soudu, resp. že její nesplnění se zhojí, pokud již soud začal ve věci samé jednat (srov. § 11 odst. 1 větu druhou občanského soudního řádu per analogiam, podle něhož pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení; srov. též § 105 odst. 1 občanského soudního řádu per analogiam; k uplatnitelnosti těchto procesních norem v soudním řízení správním viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 156/2006 - 38 z 22. února 2007 či usnesení rozšířeného senátu č. j. Nad 99/2018 - 75 z 20. listopadu 2018).
[14] Krajský soud v Brně tedy rozhodl správně, že pro projednání věci je místně příslušným soudem Krajský soud v Ostravě, pročež mu věc postoupil. Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji ve smyslu § 110 odst. 1 soudního řádu správního zamítl. Rozhodl tak bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 soudního řádu správního .
[15] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 soudního řádu správního . Žalobce neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, a náhrada nákladů řízení se jí tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu