Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 31/2020 - 35

- 37

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. A., zast. Mgr. Josefem Brožem, advokátem se sídlem Pod Všemi svatými 288/18, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2019, č. j. OAM-264/ZA-ZA06-ZA20-PD3-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2019, č. j. - 27,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím ze dne 23. 1. 2019, č. j. OAM-264/ZA-ZA06-ZA20-PD3-2011, neprodloužilo žalobci doplňkovou ochranu ve smyslu a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[2] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 19. 12. 2019 zamítl žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí. Upozornil na to, že podle předcházejících rozhodnutí o udělení či prodloužení doplňkové ochrany byla žalobci doplňková ochrana udělena z důvodu nepříznivé bezpečnostní situace v Bělorusku, která se vyhrotila po prezidentských volbách v prosinci roku 2010. Od té doby však došlo v Bělorusku k podstatnému vývoji a žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, jež by mohly tento závěr změnit. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě sice neuznala prezidentské volby za svobodné a spravedlivé, avšak na rozdíl od těch z roku 2010 při nich nedošlo k brutálním zásahům proti občanské společnosti ani k uvěznění předních opozičních představitelů. Dle zprávy Freedom House - Svoboda ve světě 2018 je Bělorusko autoritářský stát, avšak v nedávných letech zde byly povoleny omezené projevy nesouhlasu. Podle dalších zpráv se Bělorusko více otevírá mezinárodnímu prostředí. Žalovaný se ve svém rozhodnutí dostatečně zabýval jednotlivými informacemi a zprávami o žalobcově zemi původu a na jejich základě dospěl ke správnému závěru, že v ní došlo k natolik podstatné změně okolností, že prodloužení doplňkové ochrany již není nutné. Žalovaný se zároveň dostatečně zabýval i rodinnou situací žalobce, konstatoval, že jeho přítelkyně je ukrajinské státní příslušnosti a má na území ČR povolen trvalý pobyt. Ke vztahu žalobce vůči synovi jeho přítelkyně žalovaný uvedl, že žalobce není jeho biologickým otcem. Synovi jeho přítelkyně je 15 let a z výpovědi žalobce ani nevyplynulo, že by byl na něm výlučně závislý. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) mohou být rodinné poměry žadatele o mezinárodní ochranu důvodem pro udělení některého z pobytových oprávnění podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), mimo zcela výjimečné případy však nepostačují pro udělení doplňkové ochrany. Žalobcovy rodinné poměry nejsou natolik výjimečné, aby samy o sobě postačovaly pro prodloužení doplňkové ochrany.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[4] Je toho názoru, že splňuje postavení uprchlíka podle čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků. Má odůvodněnou obavu o svůj život a po návratu do země původu se obává pronásledování pro své politické názory, přičemž právě pronásledování pro politické názory bylo důvodem jeho odchodu ze země. Žalovaný nevzal v úvahu rostoucí korupci v zemi a ignoranci právních předpisů ze strany úřadů. Rovněž se nezabýval tím, co to znamená povolení omezených projevů nesouhlasu a jaké jsou následky takových omezení ve společnosti. Informace žalovaného jsou nepřesné, situace v zemi původu se nezměnila a stěžovateli hrozí v případě návratu do země původu pronásledování. Možná že došlo k mírným změnám ve vztahu k mezinárodnímu společenství, ale uvnitř státu nikoliv. To dosvědčují i články na internetu, na něž stěžovatel rovněž v kasační stížnosti odkázal. Krajský soud ostatně sám uvádí, že situace ohledně dodržování lidských a občanských práv není uspokojivá, a toto tvrzení samo o sobě zakládá důvod k prodloužení doplňkové ochrany.

[5] Stěžovatel žije v České republice skoro dvacet let a za tu dobu již má zpřetrhány všechny vazby v zemi původu. Naopak v České republice žije s přítelkyní, se kterou by se rád v budoucnu oženil, což nyní z důvodu absence dokladů nemůže. Mluví plynně česky, pracuje a žije spořádaným životem. Pokusil se rovněž získat pobytové oprávnění podle zákona o pobytu cizinců, nicméně žalovaný jeho žádosti zamítl, neboť podle něj není stěžovatel oprávněn takovou žádost v České republice podat. Takovým postupem jej žalovaný nutí vrátit se do země původu.

[6] Závěrem požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z důvodu újmy, která mu návratem do země původu hrozí.

[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že na základě všech informací o zemi původu, které jsou součástí správního spisu, dospěl k závěru, že stěžovateli v případě návratu do vlasti nehrozí vážná újma a že se okolnosti v zemi původu změnily k lepšímu. Tyto informace jsou úplné, aktuální a přesvědčivé. Zároveň se dostatečně zabýval i stěžovatelovou rodinnou situací a postupoval v souladu s judikaturou k této otázce. Upozornil rovněž na to, že kasační stížnost má v projednávané věci odkladný účinek ze zákona a netřeba o něj žádat. Žalovaný se proto ztotožnil s rozsudkem krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[9] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany, zabýval se NSS v souladu s nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[10] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[11] NSS neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Dle NSS v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně; nedošlo ani k podstatným vadám řízení, které by přijatelnost kasační stížnosti založily.

[12] Prodloužení doplňkové ochrany je založeno na klauzuli rebus sic stantibus, tedy jestliže se situace nezmění. V prodlužovacím řízení se zejména posuzuje, zda a jak se změnily okolnosti, jež vedly k původnímu udělení doplňkové ochrany. Tehdejší skutkový stav se konfrontuje s aktuální situací v zemi původu cizince (srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2018, č. j. – 29).

[13] K namítané nedostatečnosti závěrů o zlepšení bezpečnostní situace v Bělorusku NSS odkazuje na s. 3 - 5 napadeného správního rozhodnutí, kde žalovaný cituje konkrétní pasáže ze zpráv o zemi původu. Žalovaný své závěry opřel o zcela konkrétní skutečnosti. Zdroje, ze kterých vycházel, jsou relevantní, aktuální a důvěryhodné. Ačkoliv je Bělorusko dle citovaných zpráv považováno za autoritářský stát a z hlediska dodržování lidských práv jde o problematickou zemi, neznamená to nutně, že kterýkoliv občan této země je vystaven tomuto negativnímu vlivu (srov. např. usnesení NSS ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 33).

[14] Stěžovatel již dříve uváděl, že byl koncem 90. let členem strany „Cesta mládeže“, za což byl jednou zadržen po demonstraci a doma jej pak navštívila policie. V předchozím rozhodnutí ze dne 25. 7. 2013, č. j. OAM-264/ZA-ZA06-P09-2011, kterým byla stěžovateli udělena doplňková ochrana, však žalovaný shledal obavy týkající se možného pronásledování za politické názory či obavy možných problémů souvisejících s jeho žádostí o mezinárodní ochranu neopodstatněnými. Neshledal důvody udělit mu mezinárodní ochranu ve formě azylu a NSS již jednou odmítl jeho kasační stížnost jako nepřijatelnou, a to usnesením ze dne 23. 6. 2011, č. j. - 89. Důvodem pro udělení doplňkové ochrany byla neuspokojivá situace v Bělorusku po prezidentských volbách v roce 2010, tato situace se však postupně zlepšila. Žalovaný se s otázkou bezpečnosti stěžovatele při návratu dostatečně vypořádal na s. 5 – 6 svého rozhodnutí.

[15] V nedávné době se obdobně k situaci v Bělorusku a neprodloužení doplňkové ochrany vyjádřil NSS rovněž v usneseních ze dne 29. 1. 2020, č. j. - 28, ze dne 19. 2. 2020, č. j. - 40, či v již citovaném usnesení č. j. - 33.

[16] NSS neshledal potřebným provádět dokazování internetovými články, na které stěžovatel odkázal v kasační stížnosti. Jedná se o články většinou staršího data, než jsou zprávy založené ve správním spise. Zprávy shromážděné žalovaným navíc vypovídají dostatečně o situaci ve stěžovatelově zemi původu. I když nezastírají, že situace v Bělorusku není ideální, vyplývá z nich určité zlepšení.

[17] Pokud jde o námitku nedostatečného vypořádání dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života, žalovaný se touto skutečností zabýval na s. 7 rozhodnutí. Podotkl, že přítelkyně stěžovatele je ukrajinské státní příslušnosti a má v České republice povolen trvalý pobyt. Stěžovatel není biologickým otcem jejího syna, kterému je navíc již 15 let a z ničeho nevyplynulo, že by byl na stěžovateli výlučně závislý. Krajský soud se rodinné situaci stěžovatele věnuje v bodech 18. – 19. rozsudku. Stěžovatel tato posouzení v kasační stížnosti nezpochybňuje a neuvádí, v čem konkrétně spatřuje dopady žalobou napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života. NSS se se závěry krajského soudu i žalovaného ztotožňuje. Z ničeho není patrno, že by se ve stěžovatelově případě jednalo o zásah do soukromého a rodinného života, který by odůvodňoval udělení doplňkové ochrany dle . Taková situace nastane pouze výjimečně (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 71, či ze dne 8. 6. 2011, č. j. - 55).

[18] Ustálená a jednotná judikatura NSS tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a NSS neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle odmítl.

[19] NSS nerozhodoval o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť podání této kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona podle ve spojení s .

IV. Náklady řízení

[20] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2020

JUDr. Radan Malík

předseda senátu