Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 60/2019 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců a) doc. Mgr. J. P. V., Ph.D. a b) Ing. T. P., obou zastoupených JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42, proti žalovanému Magistrátu města Olomouce, se sídlem Olomouc, Horní náměstí 583, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2019, č. j. -21,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 25. 10. 2018, č. j. SMOL/258031/2018/OS/PS/Mol, zastavil žalovaný s odkazem na ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „ “), řízení o odstranění stavby „Novostavba rodinného domu s pergolou, terasou, se zahradním skladem vč. opěrných zdí, přípojky vody, kanalizace a plynu, sjezdu a oplocení“ na pozemcích parc. č. X, parc. č. X a parc. č. XD v k. ú. N. Žalovaný v poučení uvedl, že toto rozhodnutí se pouze poznamenává do spisu a nelze se proti němu odvolat.

[2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, v níž tvrdili, že byli dotčeni na svých právech tím, že jim bylo odepřeno podat proti napadenému rozhodnutí odvolání. Krajský soud žalobu usnesením ze dne 24. 1. 2019, č. j. -21, podle (dále jen „ “) ve spojení s jako nepřípustnou odmítl. Shledal, že napadeným rozhodnutím nebyla dotčena veřejná subjektivní práva žalobců a toto rozhodnutí nemohlo ani zasáhnout jejich právní sféru, neboť se jednalo o rozhodnutí vydané v řízení zahájeném z moci úřední; k tomu odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. -41, publ. pod č. 3779/2018 Sb. NSS a rozsudek téhož soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. -40 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

[3] Krajský soud uvedl, že řízení o odstranění stavby, které bylo napadeným rozhodnutím zastaveno, je řízením zahajovaným podle a 2 ex offo, tedy nezávisle na vůli účastníka řízení. Práva či povinnosti žalobců jako účastníků řízení nejsou (samotným) vedením tohoto řízení nijak zasažena; k zásahu do jejich práv může dojít teprve vydáním meritorního rozhodnutí – v daném případě rozhodnutím o odstranění stavby či rozhodnutím o dodatečném povolení stavby, neboť pouze takovým rozhodnutím správní orgán autoritativně rozhoduje o právech či povinnostech účastníka, případně deklaruje právní stav.

[4] Rozdíl oproti správnímu řízení zahájenému na žádost, respektive oproti usnesení o zastavení řízení podle , které podléhá přezkumu ve správním soudnictví, spočívá v tom, že toto řízení je zahájeno z vůle účastníka. Žadatel má tedy na vydání rozhodnutí ve věci právní nárok a je v jeho zájmu, aby bylo o žádosti meritorně rozhodnuto. I zastavením řízení o žádosti je tak zasažena právní sféra žadatele, neboť mu bylo odepřeno meritorní posouzení jeho žádosti. Tento rys řízení zahájené ex offo postrádá. S tím koresponduje i odlišná právní úprava usnesení o zastavení řízení o žádosti ( ) a usnesení o zastavení řízení zahájeného z moci úřední ( ). Zatímco řízení o žádosti se zastavuje usnesením, které se účastníkům oznamuje ve smyslu a lze se proti němu odvolat, řízení vedené z moci úřední se zastavuje usnesením, které se pouze poznamená do spisu, účastníci se o něm pouze vhodným způsobem vyrozumí a odvolání proti němu není přípustné.

[5] Krajský soud konstatoval, že úprava obsažená v , podle kterého stavební úřad zastaví řízení o odstranění stavby, pominou-li u staveb specifikovaných v tomto ustanovení důvody, pro které bylo toto řízení zahájeno, je úpravou speciální k . Vzhledem k tomu, že podání odvolání proti rozhodnutí podle je zákonem vyloučeno, nemohli být žalobci vydáním napadeného rozhodnutí dotčeni na svých veřejných subjektivních právech a toto rozhodnutí se ani nemohlo dotknout jejich právní sféry. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že žalovaný aplikoval v nesprávném znění. I v případě, že by žalovaný správně aplikoval znění zákona účinné do 31. 12. 2012 (tj. před účinností novely č. ), byl by namístě postup podle , podle něhož „bude-li stavba dodatečně povolena, (správní orgán) řízení o odstranění stavby zastaví“; i toto rozhodnutí by bylo v souladu s pouze poznamenáno do spisu. Krajský soud tak uzavřel, že proti postupu stavebního úřadu mohou žalobci účinně uplatnit námitky teprve v žalobě proti meritornímu rozhodnutí.

[6] Proti tomuto usnesení podává žalobkyně a) - dále jen „stěžovatelka“ - kasační stížnost, kterou opírá o důvod podle

[7] Stěžovatelka trvá na tom, že zastavením řízení byla zkrácena na právu na projednání věci ve dvou instancích. Její právní sféra byla dotčena v tom, že jí bylo znemožněno namítat především předčasnost zastavení řízení za situace, kdy se dodatečné povolení stavby (tj. důvod pro zastavení řízení o jejím odstranění) vztahovalo pouze na část předmětné stavby. S touto argumentací se krajský soud nevypořádal.

[8] Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, že z vyplývá zákonný postup žalovaného. Toto ustanovení, ve znění účinném pro nyní projednávanou věc, upravuje zastavení řízení o odstranění stavby, která nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení stavby. O takovou stavbu se však v tomto případě nejedná. V dané věci bylo vedeno řízení o odstranění stavby podle , tedy stavby, která byla od počátku realizována bez příslušného veřejnoprávního oprávnění. Krajský soud tedy aplikoval nesprávnou úpravu a jeho argumentace jde mimo rámec předmětu řízení.

[9] Nelze se ztotožnit ani se závěrem, že i v případě aplikace správného ustanovení ( ) by žalovaný musel postupovat stejně. jednoznačně stanoví, která usnesení se pouze poznamenávají do spisu; ostatní usnesení se standardně doručují účastníkům a je možno se proti nim bránit opravným prostředkem. Usnesení podle ve znění do 31. 12. 2017 však nestanoví nic o tom, že se usnesení o zastavení řízení pouze poznamená do spisu. Na toto ustanovení přitom nelze vztáhnout , neboť jeho hypotéza nedopadá na danou procesní situaci. V nyní projednávané věci je řízení zastavováno výhradně z důvodů uvedených ve stavebním zákoně. Ustanovení lze použít pouze v případě, že budou kumulativně splněny tyto dvě podmínky: v řízení nelze pokračovat s právními nástupci a současně odpadl důvod řízení. V této věci však nedošlo k naplnění ani jedné z uvedených podmínek: s účastníky bylo možné pokračovat v řízení a důvod řízení po jeho zahájení neodpadl, žalovaný pouze zjistil, že stavba byla dodatečně povolena, a není tak důvod nařídit její odstranění. Za této situace žalovaný pochybil, pokud řízení zastavil usnesením poznamenaným do spisu a krajský soud tomuto postupu přisvědčil s odkazem na .

[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 24. 4. 2019 na podkladě odvolání žalobců zrušeno; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 4. 2019.

[11] Žalobce b) se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu podané kasační stížnosti ( věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z věty první

[13] Stěžovatelka se v zásadě domáhá pokračování řízení o odstranění stavby specifikované v bodu [1] tohoto rozsudku. Trvá na tom, že jí mělo být umožněno podat proti napadenému rozhodnutí odvolání, a uplatnit tak námitky proti zastavení řízení; odepřením této možnosti byla dotčena její právní sféra. S touto argumentací se kasační soud ztotožňuje, jak ovšem bude uvedeno dále, usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby přesto z hlediska zákona obstojí. Kasační stížnost proto důvodná není.

[14] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné vyjádřit se úvodem k otázce aplikovatelné právní úpravy. V projednávané věci bylo opatřením žalovaného ze dne 9. 11. 2012 zahájeno řízení o odstranění shora specifikované stavby podle . Toto řízení bylo zastaveno žalobou napadeným usnesením dne 25. 10. 2018. V mezidobí, dne 1. 1. 2013, nabyla účinnosti novela , která v čl. II bodu 14 stanoví, že správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti této novely, se s výjimkou řízení uvedených v písm. a) a b) tohoto článku dokončí podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že na řízení o odstranění stavby v této věci se nevztahuje žádná z těchto výjimek, bylo třeba řízení o odstranění stavby dokončit podle příslušných ustanovení ve znění před účinností citované novely, tedy do 31. 12. 2012. Zastavení řízení o odstranění stavby podle bylo do 31. 12. 2012 upraveno v tohoto zákona. Lze tedy přisvědčit stěžovatelce, že řízení v dané věci mohlo být zastaveno pouze na základě tohoto ustanovení. Současně je pravdou, že ustanovení v rozhodném znění nikde nestanovilo, jakým typem rozhodnutí může stavební úřad řízení o odstranění stavby zastavit. Tuto otázku vyřešila teprve judikatura Nejvyššího správního soudu, jak bude rozvedeno níže.

[15] Krajský soud opřel svůj závěr o nepřípustnosti žaloby proti napadenému usnesení žalovaného především o rozsudek tohoto soudu č. j. -40, z něhož se podává, že usnesení o zastavení řízení podle , které se pouze poznamenává do spisu, není způsobilé zasáhnout do právní sféry účastníků řízení, a není proto způsobilým předmětem soudního přezkumu. Tento závěr je nepochybně i nadále platný, krajský soud ovšem přehlédl jiná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle nichž řízení o odstranění stavby nelze zastavit postupem předvídaným v v případě, kdy správní orgán shledá, že stavba nebyla postavena bez příslušného povolení nebo v rozporu s ním.

[16] V rozsudku ze dne 28. 7. 2011, č. j. -93, kasační soud posuzoval případ stěžovatelů, kteří se domáhali přezkoumání usnesení o zastavení řízení o odstranění stavby v odvolacím řízení, neboť měli za to, že tato stavba od počátku neměla příslušná povolení. Jejich odvolání jako nepřípustné zamítl odvolací správní orgán s poukazem na to, že řízení bylo zastaveno podle , a proto proti němu není přípustné odvolání; krajský soud pak tomuto názoru přisvědčil. Nejvyšší správní soud ve shora uvedeném rozsudku tento názor odmítl a konstatoval, že správní orgán je oprávněn řízení zastavit usnesením poznamenaným do spisu, bez toho aniž by toto usnesení oznamoval, pouze za předpokladu, že odpadl důvod řízení a současně se jedná o řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci. Vzhledem k tomu, že v uvedené věci ani jedna z těchto podmínek neodpadla (s účastníky řízení bylo možné řízení zahájit i pokračovat v něm a taktéž důvod řízení po jeho zahájení neodpadl; stavební orgán pouze zjistil, že stavba byla postavena v souladu se stavebním povolením, a není tak důvod nařídit její odstranění), měl správní orgán vydat rozhodnutí podle , neboť hypotéza nebyla naplněna.

[17] Tyto závěry následně potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 8. 2013, č. j. -35, v němž se zabýval situací obdobnou nyní projednávané věci, kdy objekt, který byl předmětem řízení o odstranění stavby, byl dodatečně zlegalizován (zde ohlášením). Konstatoval, že podstatou nepřípustnosti zastavení řízení o odstranění stavby podle je potřeba zachovat procesní práva ostatních účastníků správního řízení. Společným rysem předpokladů zastavení řízení podle citovaného ustanovení je, že v jejich důsledku nemohou utrpět práva účastníků řízení. Proto také není třeba, aby byl k dispozici opravný prostředek proti takovému usnesení. Pokud by ovšem stavební úřad zastavil řízení o odstranění stavby usnesením podle , „nejenže by účastníkům upřel právo podat proti rozhodnutí opravný prostředek, ale rovněž by neměl povinnost jim takové usnesení doručit. Takový postup by byl nepochybně v rozporu s požadavkem předvídatelnosti rozhodování správního orgánu a rovněž by tím stavební úřad zabránil účastníkům řízení uplatnit v řízení své stanovisko.“

[18] Vzhledem k tomu, že v nyní projednávané věci žalovaný zastavil řízení o odstranění stavby proto, že předmětná stavba byla dodatečně povolena, lze na tento případ shora uvedené judikaturní závěry beze zbytku vztáhnout. Napadené usnesení o zastavení řízení tedy je rozhodnutím způsobilým zasáhnout do právní sféry účastníků řízení o odstranění stavby, a je proti němu přípustné odvolání. Konsekventně pak platí, že případně následně vydané rozhodnutí o odvolání může být předmětem soudního přezkumu podle

[19] Napadené usnesení žalovaného však v rozporu s výše uvedenými závěry obsahuje nesprávné poučení, že se podle proti němu nelze odvolat. Stěžovatelka a žalobce b) tedy žalobou brojili proti rozhodnutí správního orgánu vydanému v prvním stupni.

[20] Na tyto případy dopadá ustanovení , podle kterého podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas. Z žaloby podané v nyní projednávané věci je nicméně patrné, že stěžovatelka a žalobce b), i přes chybné poučení žalovaného, z procesní opatrnosti současně s žalobou podali i odvolání ke Krajskému úřadu Olomouckého kraje a toto odvolání k žalobě přiložili (z předloženého správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podané odvolání posoudil krajský úřad v souladu s jako včasné a rozhodnutím ze dne 24. 4. 2019, č. j. , sp. zn. KÚOK/34022/2019/OSR/7099, napadené usnesení žalovaného zrušil). V těchto případech judikatura Nejvyššího správního soudu (viz například rozsudek ze dne 3. 2. 2016, č. j. -96) dovodila, že pokud žalobce spolu s žalobou podal, v rozporu s poučením správního orgánu, i opravný prostředek dle procesních předpisů správního práva, není možné aplikovat postup podle Nelze totiž říci, že se žalobce řídil nesprávným poučením správního orgánu. Smyslem postupu podle je uchránit účastníka před tím, aby nepromeškal lhůtu k podání opravného prostředku podle procesních předpisů správního práva jen proto, že namísto tohoto prostředku podal pro nesprávné poučení rovnou správní žalobu.

[21] V daném případě stěžovatelka a žalobce b) v důsledku nesprávného poučení o nepřípustnosti odvolání takovému nepříznivému důsledku vystaveni nebyli a lhůtu nepromeškali, neboť podali jak odvolání, tak žalobu; možnost přezkumu napadeného usnesení odvolací správní instancí tak zmařena nebyla. Podmínky pro odmítnutí jejich žaloby postupem podle proto splněny nebyly. To však neznamená, že nebyly dány jiné zákonné důvody pro odmítnutí žaloby. Za dané procesní situace bylo totiž třeba žalobu odmítnout podle , a to z důvodu vyplývajícího z , neboť stěžovatelka a žalobce b) nevyčerpali před podáním žaloby řádný opravný prostředek v řízení před správním orgánem, kterým bylo v dané věci odvolání.

[22] Krajský soud tedy dospěl k nesprávnému závěru, že důvodem pro odmítnutí žaloby pro nepřípustnost byl fakt, že se žalobci domáhali přezkoumání úkonu správního orgánu, který není rozhodnutím ve smyslu ustanovení , na což pamatuje kompetenční výluka uvedená v I přes toto pochybení však jeho rozhodovací důvod, tj. nepřípustnost žaloby podle , obstojí. Žaloba totiž byla, jak shora uvedeno, skutečně nepřípustná, ovšem z důvodu nevyčerpání opravného prostředku ve správním řízení před podáním správní žaloby [ ]. Výsledkem soudního řízení jak v případě nepřípustnosti podle [za použití ] i podle je vždy usnesení o odmítnutí žaloby podle Pouze pro úplnost lze poznamenat, že v době rozhodování krajského soudu nebylo dosud napadené usnesení odvolacím orgánem odklizeno (zrušeno) a nepřipadalo tak v úvahu odmítnutí žaloby postupem dle , tj. pro nedostatek (obecné) podmínky řízení z důvodu neexistence jeho předmětu.

[23] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že výrok o odmítnutí žaloby z hlediska zákona obstojí a kasační stížnost tak není důvodná. Za podmínek vyplývajících z in fine ji proto rozsudkem zamítl.

[24] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , věty první , ve spojení s Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Uvedený závěr lze vztáhnout i na žalobce b), který je účastníkem řízení o kasační stížnosti, přestože sám kasační stížnost nepodal (srov. ). Aproboval-li totiž kasační soud postup krajského soudu, který odmítl žalobu věcně projednat, lze tento konečný výsledek soudního řízení považovat za procesní neúspěch obou žalobců. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v soudním řízení před Nejvyšším správním soudem jakékoliv důvodně vynaložené náklady vznikly; soud tak žalovanému náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2020

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu