Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 100/2023 - 90

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci

žalobkyně: Vinostrada s.r.o., IČO: 02967375

sídlem Korunní 588/4, Vinohrady, Praha 2

zastoupené advokátem Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým

sídlem Opletalova 600/6, Brno

proti

žalovanému: Ústřední inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce

sídlem Květná 15, Brno

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného

takto:

I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydal rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze ze dne 9. 2. 2023, č. j. SZPI/CM187-151/2022.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 10 228 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Ondřeje Dlouhého, advokáta.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze rozhodnutím ze dne 9. 2. 2023, č. j. SZPI/CM187-151/2022, uznal žalobkyni vinnou tím, že v období let 2021 a 2022 spáchala celkem čtrnáct přestupků podle , d) a t) a , o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění (dále jen „ “) a , o kontrole , ve znění (dále jen „ “). Za spáchání přestupků uložil žalobkyni pokutu ve výši 650 000 Kč a vedle toho též povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč a náklady laboratorních rozborů ve výši 420 Kč. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí dne 22. 2. 2023 odvolání, o němž žalovaný jako odvolací orgán dosud nerozhodl.

2. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) podanou dne 18. 12. 2023 se proto žalobkyně domáhá ochrany před nečinností žalovaného a navrhuje, aby soud uložil žalovanému o podaném odvolání rozhodnout.

3. Žalobkyně na úvod uvedla, že se dne 15. 11. 2023 obrátila na nadřízené Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Tím splnila podmínku bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. Ministerstvo usnesením ze dne 12. 12. 2023, č. j. MZE-67346/2023-18124, žádosti formálně vyhovělo, avšak tak, že žalovanému uložila rozhodnout o žalobkynině odvolání ve lhůtě do 15 dnů po doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) v řízení sp. zn. o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, č. j. -177. Obdobně ministerstvo rozhodlo již usnesením ze dne 29. 6. 2023, č. j. MZE-37924/2023-18124, v němž navázalo lhůtu k vydání rozhodnutí v řízení vedeném žalovaným na doručení rozsudku NSS ve věci sp. zn. o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. -122. Obě zmíněné věci se týkají soudního přezkumu opatření uložených žalobkyni inspektorem Státní zemědělské a potravinářské inspekce v souvislosti se spácháním přestupků žalobkyní.

4. Žalobkyně namítá, že k usnesení ministerstva ze dne 12. 12. 2023, jímž byla prodloužena lhůta k vydání rozhodnutí, nelze přihlížet pro rozpor s účelem . Ministerstvo samo uvedlo, že odvolací řízení nelze přerušit do skončení řízení o kasační stížnosti, neboť výsledek řízení před NSS nepředstavuje posouzení předběžné otázky. Ministerstvo tímto způsobem fakticky omezuje účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, č. j. -177. Pokud by se žalovaný řídil právním názorem vysloveným v tomto rozsudku, musel by prvostupňové rozhodnutí o přestupku zrušit. Přitom kasační stížnosti podané žalovaným nebyl přiznán odkladný účinek. NSS nemá povinnost o věci rozhodnout přednostně, a řízení o kasační stížnosti tak může trvat i několik měsíců. Žalobkyně tak byla postupem ministerstva uvržena do právní nejistoty, která se mj. negativně projevuje na její podnikatelské činnosti. Dále žalobkyně odkázala na judikaturu správních soudů týkající se účinků zrušujících rozhodnutí krajských soudů (rozsudky NSS ze dne 20. 10. 2011, čj. -21, ze dne 6. 2. 2013, čj. -43, č. 2867/2013 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 4. 2007, čj. -49, č. 1255/2007 Sb. NSS, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2009, č. j. -112).

Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť má za to, že není nečinný. Žalobkyně v průběhu přestupkového řízení podala k Městskému soudu v Praze dvě žaloby proti uloženým opatřením. V těchto řízeních je řešena otázka, která je podstatou sporu i v projednávané věci, a to zda byl žalobce povinen plnit oznamovací povinnosti podle . Výsledek soudních řízení tak bude mít zásadní význam i pro přestupkovém řízení. Žalovaný proto považuje za možné a logické, aby lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobkyně byla vázána na vydání rozsudku NSS v související věci. Ostatně obdobným způsobem postupují v podobných věcech i samy soudy v řízeních ve věcech správního soudnictví. Pokud by žalovaný nevyčkal na vydání rozhodnutí NSS, vedlo by to buď k riziku zrušení jeho rozhodnutí (pokud by odvolání zamítl) nebo k narušení veřejného zájmu na potrestání spáchaných přestupků (pokud by prvostupňové rozhodnutí zrušil a NSS následně rozhodl ve prospěch žalovaného).

6. Závěrem však žalovaný dodal, že pokud by soud shledal žalobu důvodnou, pak žádá, aby bylo přihlédnuto k obecnému zájmu na jednotnosti soudního rozhodování a k značnému rozsahu spisového materiálu.

Splnění procesních podmínek a vymezení soudního přezkumu

7. Soud shledal, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Ze strany žalobkyně došlo k bezvýslednému vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a žaloba je tedy přípustná.

8. Ve věci samé rozhodl soud bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem implicitně souhlasili, tj. k výzvě soudu nesdělili, že trvají na nařízení ústního jednání ( ). Dokazování soud neprováděl, neboť vycházel jen z obsahu předloženého správního spisu a nesporných tvrzení účastníků řízení.

9. Soud rozhodl podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí ( ).

Posouzení žaloby

10. Podle platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

11. Při projednávání žaloby na ochranu proti nečinnosti podle a násl. soud zkoumá, zda žalovaný je nečinný, tedy zda ve lhůtě stanovené zákonem vydal rozhodnutí ve věci samé (osvědčení) či nikoliv (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 9. 2010, č. j. , č. 2181/2011 Sb. NSS) a tento stav trvá i ke dni rozhodování soudu ( ; srov. rozsudek NSS ze dne 15. 3. 2010, č. j. -72, č. 2258/2011 Sb. NSS).

12. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí vydanému v přestupkovém řízení.

13. Podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, vydá je správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení.

14. Podle platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba

a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,

b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

15. V projednávané věci je mezi účastníky nesporné, že správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí o přestupku dne 9. 2. 2023. Žalobkyně proti němu podala odvolání dne 24. 2. 2023 (žalobkyně nesprávně uvádí datum 22. 2. 2023 – viz elektronická doručenka k podanému odvolání). Žalovaný však do dne rozhodnutí soudu o odvolání meritorně nerozhodl.

16. Odvolací řízení tak bylo zahájeno podáním odvolání dne 24. 2. 2023 a tímto dnem také začala běžet zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí. V daném případě se neuplatní šedesátidenní lhůta podle , která se, jak plyne ze systematiky přestupkového zákona, aplikuje pouze v případě prvostupňového řízení o přestupku (srov. též Závěr poradního sboru ministra vnitra pro č. 117 ze dne 8. 6. 2012, dostupný na www.mvcr.cz, a komentář k in: Bohadlo, D., Brož., J, Kadečka, S., Průcha, P., Rigel, F. a Šťastný, V.: Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich: Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018). Délku a běh lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o přestupku je proto třeba posoudit dle obecné úpravy obsažené v . Vzhledem k tomu, že řízení o odvolání nebylo přerušeno, poslední den lhůty pro vydání rozhodnutí žalovaným nastal dne 27. 3. 2023, resp. nejpozději dne 25. 4. 2023, pokud by se aplikovala prodloužená šedesátidenní lhůta podle . Je tedy zjevné, že lhůta k vydání rozhodnutí o odvolání žalovaným již uplynula.

17. Zbývá tedy posoudit otázku, zda byla lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaným účinně prodloužena usnesením ministerstva ze dne 12. 12. 2023, č. j. MZE-67346/2023-18124. Ministerstvo uložilo rozhodnout o žalobkynině odvolání ve lhůtě do 15 dnů po doručení rozsudku NSS v řízení sp. zn. o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, č. j. -177.

18. Soud se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že ministerstvo v daném případě použilo institut opatření proti nečinnosti dle způsobem, který odporuje jeho smyslu a účelu. Ministerstvo prodloužilo lhůtu o přesně neurčenou dobu vázanou na vydání rozhodnutí NSS ve věci související s přestupkovým řízením, čímž de facto dosáhlo obdobných účinků, jako kdyby bylo odvolací řízení přerušeno do doby, kdy bude rozhodnuto o kasační stížnosti žalovaného v související věci. Rozhodnutí ve věci odvolání žalobkyně tak bylo fakticky odloženo, což je v přímém rozporu s účelem a smyslem opatření proti nečinnosti.

19. Účelem opatření proti nečinnosti je zajistit naplnění zásady rychlosti jako jedné ze základních zásad správního řízení. Jak totiž stanoví , „správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností ( ).“ Ve správním řízení by nemělo docházet k neodůvodněným průtahům, a správní orgán proto má povinnost činit úkony bezodkladně. V případě vydávání rozhodnutí je tato povinnost konkretizována lhůtami pro vydání rozhodnutí upravenými v . Ty sice mají pouze povahu lhůt pořádkových, což znamená, že s jejich nedodržením nejsou bez dalšího spojeny žádné zákonné důsledky (s výjimkou speciálně upravených případů), ale i tak jsou lhůty pro správní orgány závazné. K překročení a prodloužení zákonem stanovených lhůt by proto mělo docházet pouze z objektivních důvodů, které tvoří překážku k tomu, aby správní orgán vůbec mohl věc posoudit a rozhodnout o ní. Takové okolnosti zpravidla též představují důvody pro přerušení řízení ( a ).

20. V projednávané věci však taková objektivní překážka bránící vydání rozhodnutí o odvolání nenastala. Posouzení právních otázek, o nichž bude rozhodovat NSS v řízení sp. zn. , může mít nesporně význam i pro posouzení důvodnosti žalobkyní podaného odvolání. Avšak skutečnost, že NSS dosud o kasační stížnosti dosud nerozhodl, nebrání žalovanému v tom, aby si na sporné právní otázky udělal sám vlastní názor a ve věci rozhodl. Jinými slovy, výsledek řízení o kasační stížnosti vedeném v související věci nepředstavuje závazné posouzení předběžné otázky, o níž by žalovaný nemohl sám rozhodnout ve smyslu až 3 .

21. Uvedený závěr ostatně potvrzuje i skutečnost, že na danou situaci nedopadá žádný ze zákonem stanovených důvodů přerušení řízení uvedených v . Řízení by nebylo možné přerušit ani podle , neboť ten je určen pouze pro případy, kdy byla kasační stížnost podle podána v téže věci. Z důvodové zprávy k přitom plyne, že jde o způsob předcházení vzniku problému tzv. oživlých mrtvol. „Řeší se tím obtížná procesní situace, kdy pokud krajský soud zrušil žalované rozhodnutí, je správní orgán povinen ve věci znovu rozhodovat bez ohledu na to, zda byla proti rozhodnutí krajského soudu podána kasační stížnost, či nikoliv. Pokud je posléze na základě kasační stížnosti zrušen rozsudek krajského soudu, může se správní orgán dostat do situace, kdy by musel znovu rozhodovat o věci, o které již rozhodl na základě zrušeného rozsudku krajského soudu. […] Tomu zabrání navrhované přerušení řízení, ve kterém správní orgán vyčká rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti“ (viz důvodová zpráva k dostupná v digitálním repozitáři Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, www.psp.cz). O takovou situaci se v projednávané věci nejedná.

22. Uvedl-li žalovaný v této souvislosti, že soudy ve správním soudnictví v obdobných případech běžně přerušují řízení a vyčkávají na rozhodnutí nadřízené soudní instance, nelze s žalovaným nesouhlasit. Soudy se ale řídí procesní úpravou obsaženou v , která zakotvuje možnost, aby soud řízení přerušil nejenom tehdy, je-li v jiném řízení rozhodováno o předběžné otázce, ale na rozdíl od i v případech, kdy probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá [ ]. Zákonodárce tak zjevně ve správním řízení upřednostnil rychlost rozhodování, zatímco v řízení před soudy položil větší důraz na zákonnost a jednotnost rozhodovací praxe, což ostatně plyne i z odlišných účelů a cílů činnosti správního orgánů oproti soudnímu přezkumu jejich činnosti.

23. Snaha žalovaného i ministerstva vyčkat na rozhodnutí NSS o otázkách, které je třeba posoudit i v probíhajícím přestupkovém, resp. odvolacím řízení, je lidsky pochopitelná a logická, neboť by umožnila žalovanému snazší argumentaci a dala by žalovanému větší jistotu, že budoucí rozhodnutí bude v souladu se zákonem a obstojí v případném soudním přezkumu. Nicméně odložení vydání rozhodnutí žalovaným na neurčitou dobu v budoucnosti v závislosti na postupu NSS neodpovídá účelu opatření proti nečinnosti a je v rozporu se zásadami, na nichž je vystavěno správní řízení. V projednávaném případě je zájem na upřednostnění zásady rychlosti dle o to citelnější, že jde o rozhodování o přestupku, jenž svojí povahou odpovídá trestu ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (tzv. Engelova kritéria, viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 6. 1976, Engel a ostatní proti Nizozemsku, stížnost č. 5100/71).

24. Soud tak uzavírá, že usnesení ministerstva ze dne 12. 12. 2023, č. j. MZE-67346/2023-18124, kterým došlo k prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí žalovaným, vybočuje z mezí účelu opatření proti nečinnosti. Smyslem tohoto institutu je obrana proti průtahům ve správním řízení, nikoliv odložení rozhodnutí do doby, kdy jiný orgán veřejné moci rozhodne o otázkách, jež má povinnost posoudit sám žalovaný. Z tohoto důvodu soud shledal, že usnesení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí žalovaným je nezákonné a nelze k němu přihlížet.

25. Soud proto shledal žalobu důvodnou.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

26. Soud žalobě vyhověl a podle žalovanému uložil, aby v řízení o odvolání vydal rozhodnutí ve věci samé. Lhůtu k vydání rozhodnutí soud určil v délce 60 dnů, tedy v zákonné lhůtě podle , přičemž přihlédl zejména ke složitosti věci a množství žalobkyní uplatněných podání, návrhů a námitek, s nimiž se žalovaný bude muset vypořádat.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem stanovených podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Náklady za zastoupení tvoří odměna za dva úkony právní služby ve výši 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) podle , , a d) advokátního tarifu a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč podle advokátního tarifu. Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům řízení tak patří i náhrada za tuto daň v sazbě 21 % ve výši 1 428 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 228 Kč uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ve spojení s ) k rukám jejího zástupce ( ve spojení s ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 11. dubna 2024

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu