Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
10 Ads 70/2023 - 25.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 Ads 70/2023 - 25
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: P. B., zastoupeného advokátem Mgr. Janem Kvapilem, Sakařova 1631, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí ze dne 6. 10. 2022, čj. MPSV2022/180161919, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 2. 2023, čj. 52 Ad 18/202263 ,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 2. 2023, čj. 52 Ad 18/202263 , se ruší ve výrocích I a II.
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2022, čj. MPSV2022/180161919, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Janu Kvapilovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 300 Kč, která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Ve sporu jde o to, zda je elektrokolo z hlediska využití srovnatelné s motorovým vozidlem. Ministerstvo se touto otázkou nezabývalo, ačkoli mělo. Krajský soud to ministerstvu nevytkl, a nadto na otázku sám (na základě chybné úvahy) odpověděl. NSS proto rozhodnutí obou zrušil.
1. Popis věci
[2] Žalobce v červnu 2022 požádal o přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku; konkrétně žádal o příspěvek na elektrokolo ve výši 82 990 Kč. Úřad práce jeho žádost zamítl. Žalobce se odvolal, Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí úřadu práce potvrdilo. Podle ministerstva zákon neuvádí elektrokolo jako zvláštní pomůcku, na kterou lze poskytnout příspěvek; na elektrokolo (s nejvyšší rychlostí při použití elektromotoru 25 km/h) není možné s ohledem na právní předpisy pohlížet jako na motorové vozidlo; a elektrokolo není z hlediska využití srovnatelné s motorovým vozidlem. Vozidlo má totiž sloužit osobám s vážnou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, osobám s těžkým mentálním postižením nebo těžkou formou poruchy autistického spektra; takové osoby ale nemohou samy jezdit na elektrokole.
[3] Rozhodnutí o odvolání napadl žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a se svou žalobou uspěl. Krajský soud řekl, že ministerstvo v podstatě vyhodnotilo elektrokolo jako zvláštní pomůcku srovnatelnou s motorovým vozidlem. Uznalo totiž, že by žalobci elektrokolo usnadnilo mobilitu, umožnilo mu širší sociální styky a kontakt s okolím. Následně však ministerstvo neposoudilo, zda žalobce spadá do okruhu zdravotně postižených osob, kterým se příspěvek na motorové vozidlo (a tedy elektrokolo) poskytuje, a zda je žalobce schopen na elektrokole jezdit. Krajský soud proto ministerstvo zavázal, aby v tomto směru odůvodnění svého rozhodnutí doplnilo.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podalo ministerstvo kasační stížnost.
2. Kasační řízení
[5] Ministerstvo v kasační stížnosti uvedlo, že žalobcův zdravotní stav nehodnotilo, protože elektrokolo nepovažuje za zvláštní pomůcku srovnatelnou s motorovým vozidlem. Bylo sice k žalobci lidsky vstřícné a uvedlo, že elektrokolo by mu jistě pomohlo (usnadnilo by jeho mobilitu a umožnilo mu širší sociální styky). V téže větě ale dodalo, že zákonodárce měl v úmyslu poskytnout zdravotně postiženým osobám k podpoře sociální interakce právě příspěvek na motorové vozidlo. Zákonodárce rovněž popsal, při jakých zdravotních postiženích tento příspěvek poskytne. Vzhledem k tomuto výčtu „diagnóz“ nelze elektrokolo považovat za srovnatelné s motorovým vozidlem.
[6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zejména odkázal na rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2023, čj. 4 Ads 45/202324 , kterým bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno obdobné rozhodnutí ministerstva. Dále uvedl, že o věci měl rozhodovat samosoudce, a kasační stížnost lze proto (a pro chybějící širší význam) odmítnout pro nepřijatelnost.
3. Právní hodnocení
[7] Ve věcech, v nichž před krajským soudem měl podle práva rozhodovat specializovaný samosoudce (faktické obsazení soudu není podstatné – rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2021, čj. 10 As 360/202159 , č. 4289/2022 Sb. NSS, body 8–9), se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje stěžovatelovy zájmy (§ 104a s. ř. s. s. ř. s. ). V projednávané věci jde o jednu z dávek poskytovaných osobám se zdravotním postižením; tyto dávky lze podřadit pod pojem sociální péče, proto měl před krajským soudem rozhodovat jen specializovaný samosoudce, nikoli celý senát (4 Ads 45/2023 , bod 17). A proto se NSS zabýval otázkou, zda je kasační stížnost přijatelná (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/202128 , č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).
[8] Kasační stížnost je přijatelná. Krajský soud totiž zásadně právně pochybil. Kasační stížnost je proto i důvodná.
[9] Osobám se zdravotním postižením se poskytuje příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku (§ 2 zákona č. 329/2011 Sb. , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením). Tyto dávky se poskytují za účelem zmírnění sociálních důsledků zdravotního postižení a podpory sociálního začleňování (§ 1 ). Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek, stanoví vyhláška (č. 388/2011 Sb. ). Při rozhodování o poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku, která není uvedena v této vyhlášce, se posuzuje, zda je konkrétní zvláštní pomůcka z hlediska využití srovnatelná s druhy a typy zvláštních pomůcek, které ve vyhlášce uvedeny jsou (§ 9 odst. 14 citovaného zákona). Teprve jeli postaveno najisto, že na zvláštní pomůcku lze poskytnout příspěvek (je uvedena ve vyhlášce nebo je z hlediska využití srovnatelná s pomůckou uvedenou ve vyhlášce), je namístě zjišťovat, zda má být konkrétnímu žadateli příspěvek přiznán.
[10] Žalobce žádal o příspěvek na elektrokolo, tj. na jízdní kolo s elektromotorem, který jezdci usnadňuje šlapání. Elektrokolo nepatří mezi zvláštní pomůcky uvedené ve vyhlášce (to v řízení není sporné). Ve vyhlášce je uvedeno motorové vozidlo; řešenou otázkou tedy je, zda je elektrokolo z hlediska využití srovnatelné s motorovým vozidlem.
[11] Ministerstvo na tuto otázku neodpovědělo. Ve svém rozhodnutí uvedlo, že motorové vozidlo má sloužit osobám s určitými typy zdravotního postižení a že takové osoby nemohou používat elektrokolo. Takový závěr je ale mimoběžný, a navíc neplatí. Mezi osoby, kterým lze přiznat příspěvek na motorové vozidlo, patří nejen osoby neschopné používat dolní končetiny, a tedy případně šlapat na elektrokole, ale například i osoby s autistickou poruchou (příloha 1 bod V vyhlášky č. 388/2011 Sb. ). U takových osob není neschopnost jezdit na elektrokole zřejmá, a bez podrobnějšího odůvodnění ji tedy nelze tvrdit. Zásadní však je, že podle zákona se mělo ministerstvo zabývat tím, zda je elektrokolo srovnatelné s motorovým vozidlem z hlediska využití, tedy mělo porovnat, jak se elektrokolo a motorové vozidlo používají a k čemu obecně slouží. To neudělalo.
[12] Krajský soud otázku srovnatelnosti elektrokola s motorovým vozidlem považoval za zodpovězenou a s jejím domnělým řešením souhlasil. Podle krajského soudu ministerstvo označilo elektrokolo za zvláštní pomůcku srovnatelnou s motorovým vozidlem, protože uvedlo, že elektrokolo by žalobci usnadnilo mobilitu, umožnilo mu širší styky a kontakt s okolím. Tím připustilo, že elektrokolo plní účel dávek poskytovaných osobám se zdravotním postižením, tj. zmírňuje sociální důsledky zdravotního postižení a podporuje sociální začleňování. Ovšem aby na nějakou pomůcku bylo možné poskytnout příspěvek, nestačí, že plní účel dávek stanovený zákonem, ale musí být také zařazena ve vyhlášce nebo být z hlediska využití srovnatelná s pomůckou zařazenou ve vyhlášce. Sociální důsledky zdravotního postižení totiž zmírňuje a sociální začleňování podporuje celá řada předmětů či pomůcek, jen na některé z nich se ale stát rozhodl přispívat.
[13] Obecně soud jistě může (s ohledem na čl. 95 Ústav y) uvažovat nad tím, zda je výčet pomůcek ve vyhlášce v souladu se zákonem a zejména s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením [čl. 20 písm. a) – státy umožní osobní mobilitu osob se zdravotním postižením takovou formou a v takovém čase, které si (tyto osoby) samy zvolí, a to za přijatelnou cenu].
[14] Krajský soud však v tomto konkrétním případu ani neměl věcně řešit, zda má být možné na elektrokolo poskytnout příspěvek (respektive neměl souhlasit s domnělým kladným závěrem ministerstva). Rozhodnutí ministerstva je totiž v tomto ohledu nedostatečně odůvodněné, a tedy nepřezkoumatelné. Krajský soud tím, že přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí, a nadto o věci učinil závěr neodpovídající právní úpravě (a současně tuto úpravu nezpochybnil), zásadně právně pochybil. Pokud by NSS kasačně nezasáhl, ministerstvo by muselo vycházet z toho, že elektrokolo je zvláštní pomůckou, na kterou lze poskytnout příspěvek podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Tak tomu být může a nemusí; to je však krajský soud oprávněn posoudit až na základě žaloby napadající přezkoumatelné rozhodnutí.
4. Závěr a náklady řízení
[15] NSS proto zrušil napadený rozsudek krajského soudu. Nezrušil však výrok III, kterým byla ustanovenému zástupci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Kdyby NSS tento výrok zrušil, musel by ustanovenému advokátovi opět přiznat takto zrušenou odměnu za úkony učiněné v řízení před krajským soudem. Takový postup by byl neúčelný.
[16] NSS současně zrušil i rozhodnutí ministerstva; to je totiž z výše uvedených důvodů nepřezkoumatelné a krajskému soudu by stejně nezbylo než ho pro tuto vadu zrušit. Ministerstvo je v dalším řízení vázáno právním názorem vysloveným výše. Bude se tedy zabývat otázkou, zda je elektrokolo srovnatelné s motorovým vozidlem z hlediska využití, tedy porovná, jak se elektrokolo a motorové vozidlo používají a k čemu obecně slouží.
[17] Při zrušení nejen soudního, ale i správního rozhodnutí musí NSS rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před krajským soudem. Stěžovateli nevznikly v řízení o kasační stížnosti ani v řízení o žalobě žádné důvodně vynaložené náklady, protože v řízení ve věcech sociální péče je od soudního poplatku osvobozen [§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích] a hotové výdaje a odměnu ustanovenému advokátovi za něj platí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s. s. ř. s. ). Ministerstvo uspělo v kasačním řízení, protože však jde o věc sociální péče, nemá na náhradu nákladů řízení právo (§ 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
[18] NSS konečně rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta, a to za úkony učiněné v kasačním řízení. Za jeden úkon právní služby – vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu] – náleží advokátovi odměna ve výši 1 000 Kč (§ 9 odst. 2 a § 7 bod 3 advokátního tarifu), která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem odměna činí 1 300 Kč. Tato částka bude advokátovi vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2024
Michaela Bejčková
předsedkyně senátu