Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 32/2024 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Mgr. D. J., proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2023, č. j. MMB/0558541/2023, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Přehled dosavadního řízení

[1] Žalobkyně podala Úřadu městské části města Brna, Brnostřed (dále jen „stavební úřad“) žádost o dodatečné povolení stavby „Přístavba venkovní terasy se zastřešením venkovní terasy včetně boční zdi při východní hranici pozemku a přístavba zádveří, vše z jižní strany RD K. XY“ na pozemku p. č. X v k. ú. Š. Usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. MCBS/2023/0158040/KOMA, stavební úřad podle a , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), přerušil toto řízení a podle , , určil žalobkyni lhůtu k odstranění nedostatků její žádosti o dodatečné povolení stavby. Současně s tím byla žalobkyně samostatnou písemností vyzvána k odstranění vad žádosti. Žalobkyně podala proti usnesení stavebního úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 12. 2023, č. j. MMB/0558541/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl a usnesení potvrdil.

[2] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) výše uvedeným usnesením odmítl podle ve spojení s a , (dále jen „ “). Usnesení o přerušení správního řízení spojené se stanovením lhůty pro odstranění vad žádosti je podle krajského soudu svou povahou rozhodnutím o vedení řízení (tedy rozhodnutím procesní povahy), jímž se upravují poměry ve správním řízení, resp. vytváří se předpoklady pro to, aby mohlo být ve věci meritorně rozhodnuto. Usnesení stavebního úřadu, jakož i napadené rozhodnutí nejsou konečnými rozhodnutími ve věci samé, ale pouze rozhodnutími o dílčích právních otázkách, která rozhodnutí ve věci samé předchází. Soudní přezkum těchto rozhodnutí je možný v okamžiku, kdy bude vydáno konečné rozhodnutí ve věci (tedy rozhodnutí o žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby), které může žalobkyně napadnout žalobou obsahující odpovídající žalobní námitku.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod

[4] Stěžovatelka namítá, že ji krajský soud před odmítnutím žaloby neseznámil se složením senátu a nepoučil ji o právu podat námitku podjatosti. Tím byla zkrácena na svých právech, zejména na právu dle

[5] Dále stěžovatelka zpochybňuje postup krajského soudu, neboť žaloba, kterou odmítl, byla pouze blanketní, takže krajský soud nemohl objektivně a spravedlivě posoudit žalobní návrh. Stěžovatelka nadto avizovala, že žalobu doplní, přičemž krajský soud žalobu odmítl před uplynutím zákonné lhůty pro uplatnění žalobních bodů (ta uplynula 27. 2. 2024). Stěžovatelka posléze po odmítnutí žaloby doplnila žalobu v zákonné lhůtě.

[6] Stěžovatelka poukazuje i na nesprávné vyhodnocení poplatkové povinnosti, neboť krajský soud aplikoval , o soudních poplatcích, ačkoliv byla žaloba ještě blanketní, a nevyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku dle téhož zákona.

[7] Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení kasační stížnosti

[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a stěžovatelka splňuje podmínku vysokoškolského právnického vzdělání dle Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle a 4 , v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Nejvyšší správní soud připomíná, že předmětem přezkumu je usnesení, kterým krajský soud odmítl žalobu stěžovatelky pro nepřípustnost. Napadené rozhodnutí žalovaného lze totiž podřadit pod kompetenční výluku ve smyslu Nejvyšší správní soud se tak může zabývat pouze tím, zda byly dány důvody k odmítnutí žaloby (viz rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. , č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu může obecně spočívat v nesprávném posouzení právní otázky soudem (např. aplikujeli soud výluku ze soudního přezkumu, která na věc nedopadá), nebo ve vadě spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem, dále v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, zejména skutkových (např. odmítneli podání pro opožděnost, ačkoliv rozhodné skutečnosti nezjistil), popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek, že došlo k odmítnutí návrhu a tím i odmítnutí soudní ochrany, ač pro takový postup nebyly splněny podmínky (viz rozsudky NSS č. j. a ze dne 17. 2. 2016, č. j. ).

[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti nezpochybňuje zákonnost samotného odmítnutí žaloby, nýbrž napadá postup, který předcházel vydání usnesení krajského soudu. I takové námitky lze podřadit pod důvod kasační stížnosti dle Je nicméně třeba zdůraznit, že vada řízení před krajským soudem může být důvodem zrušení usnesení krajského soudu pouze za předpokladu, že mohla mít vliv na zákonnost usnesení o odmítnutí žaloby.

[13] Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že ji nepoučil o složení rozhodujícího senátu a o právu vznést námitku podjatosti. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že neobsahuje ustanovení, které by výslovně stanovilo povinnost soudu informovat účastníka řízení o složení senátu nebo osobě samosoudce a o možnosti namítat podjatost podle Lze ji ovšem dovodit z obecné poučovací povinnosti podle , resp. , , ve spojení s Účastník řízení o žalobě by měl být před vydáním rozhodnutí ve věci samé seznámen se složením senátu, popř. s osobou samosoudce, aby mohl případně namítnout jeho podjatost (viz rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. , bod 12). Na splnění této povinnosti naopak není třeba trvat v případech, kdy věc nespěje k věcnému projednání (viz rozsudek ze dne 4. 4. 2019, č. j. , bod 13). Judikatura dovodila, že porušení povinnosti poučit účastníky o složení senátu a právu vznést námitku podjatosti sice představuje vadu řízení, ta ovšem nemá vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu, a tedy není důvodem pro jeho zrušení (viz rozsudky ze dne 1. 6. 2016, č. j. , ze dne 8. 11. 2016, č. j. , ze dne 2. 7. 2019, č. j. , bod 18, ze dne 11. 8. 2020, č. j. , bod 32, a již výše citované rozsudky č. j. a č. j. ).

[14] Procesní právo uplatnit námitku podjatosti směřuje k ochraně ústavně zaručeného práva na rozhodnutí věci nestranným soudem ( d). Ochrany tohoto ústavně zaručeného práva se mohla stěžovatelka domoct i prostřednictvím kasační stížnosti, pokud by v ní uplatnila námitku, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Tuto situaci, která zakládá zmatečnost řízení před krajským soudem, lze rovněž podřadit pod důvod kasační stížnosti dle Stěžovatelka ovšem v kasační stížnosti nenamítá, že by kterýkoliv z členů senátu, jenž rozhodl o její žalobě, byl z rozhodnutí věci vyloučen z důvodů uvedených v

[15] Stěžovatelka spatřuje pochybení krajského soudu dále v tom, že žaloba byla odmítnuta v situaci, kdy nebyla perfektní (postrádala žalobní body), přičemž ještě neuplynula lhůta pro podání žaloby, v níž lze tuto vadu žaloby odstranit. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že žaloba nebyla odmítnuta podle , tedy pro vadu žaloby, která neumožňuje její projednání. Důvod odmítnutí žaloby tkvěl v tom, že napadené rozhodnutí žalovaného lze podřadit pod , který upravuje jednu z kompetenčních výluk. Závěr, že napadené rozhodnutí upravuje vedení řízení před správním orgánem, je založen na objektivních okolnostech a je nezávislý na tvrzeních stěžovatelky. Krajský soud tedy mohl posoudit povahu napadeného rozhodnutí, ačkoliv žaloba vykazovala vady a nebyla projednatelná. Nepochybil tedy, jestliže žalobu odmítl, aniž vyzval stěžovatelku k odstranění vad žaloby, resp. vyčkal uplynutí lhůty pro uplatnění žalobních bodů. Stěžovatelka, ačkoliv jí bylo doručeno usnesení o odmítnutí žaloby, žalobu doplnila ve lhůtě pro její podání, ovšem ani v doplnění neuplatnila žádnou argumentaci, která by se dotýkala důvodu, pro nějž byla žaloba odmítnuta. Stěžovatelka ostatně mohla svoji argumentaci proti závěru krajského soudu, že napadené rozhodnutí lze podřadit pod kompetenční výluku dle , uvést v kasační stížnosti. Ovšem neučinila tak.

[16] Nedůvodná je rovněž argumentace založená na zákoně o soudních poplatcích. Stěžovatelka jí krajskému soudu vytýká, že rezignoval na vybrání soudního poplatku. Nijak však nesouvisí s důvodem, pro nějž krajský soud žalobu odmítl. Odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost není vázáno na podmínku, že byl zaplacen soudní poplatek za žalobu. Naopak je racionální, pokud krajský soud v situaci, kdy je zřejmé, že žaloba je nepřípustná, nevyzýval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl.

[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady nad rámec úřední činnosti, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2024

Tomáš Kocourek

předseda senátu