Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 Az 1/2020 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci

žalobce: X, narozeného X

bytem nám. X

zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Císařem

sídlem Vinohradská 22, Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2020, č. j. OAM-977/ZA-ZA11-HA08-2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2020 shora uvedeného jednacího čísla, kterým byla shledána nepřípustná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 5. 11. 2019 na základě , o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a řízení o této žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo podle zákona o azylu zastaveno.

2. Žalobce tedy napadá rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno pro nepřípustnost a má za to, že byl tímto řízením zkrácen na svých právech. Žalobce namítá, že rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci a není ani náležitě odůvodněno. Poukazuje na porušení , neboť nebyl řádně seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, neměl možnost se k nim vyjádřit a navrhnout jejich doplnění. Proto bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

3. Dále žalobce namítá, že žalovaný meritorně nepřezkoumal jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany a řízení zastavil, čímž žalobce neměl možnost bránit se proti meritornímu rozhodnutí. Žalobce nesouhlasí s tím, že při podání své druhé žádosti o mezinárodní ochranu uvedl stejné skutečnosti jako v předchozí žádosti, kdy žalovaný se spokojil s podklady o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu při předchozí žádosti a tyto dále nezjišťoval. Nesprávně správní orgán tvrdí, že žalobce uvádí naprosto stejné důvody, protože je nemožné, aby jeho opakovaná výpověď byla zcela totožná. Žalobce se nepodrobil pohovoru k žádosti a není proto reálné usuzovat na opakovanost předmětné žádosti o mezinárodní ochranu.

4. Žalobce namítá, že žalovaný při zjišťování stavu věci porušil zejména , čímž byl žalobci zkrácen na svých právech, kdy správní orgán nezákonně nepřezkoumal jeho žádost a zastavil řízení jako nepřípustné.

5. Dále žalovaný porušil a , neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, který je nezbytný vzhledem k okolnostem daného případu a neřídil se pravidlem, aby při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů nevznikly nedůvodné rozdíly.

6. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, neboť není jednoznačně uvedeno, ze kterých konkrétních podkladů dovodil správní orgán „opakování“ žádosti o azyl. Správní orgán odkázal pouze na poskytnutí údajů žalobce k jeho žádosti ze dne 11. 11. 2019, kdy není zřejmé o jaký procesní úkon se v tomto smyslu jedná, přičemž není ani zjevné, že byl žalobce poučen o následcích opakování totožných důvodů žádosti a není ani postaveno najisto, zda žalobce věděl, že již žádné další úkony nebudou následovat. Žalobce nerozumí dobře česky, proto je možné, že neporozuměl ani smyslu úkonu poskytnutí údajů.

7. Správní orgán se spokojil pouze s odkazem žalobce na své předchozí důvody v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu a tyto dále nezjišťoval, proto nelze tvrdit, že žalobce uvádí naprosto stejné důvody. Jestliže žalobce tyto důvody nikterak nekonkretizoval, přičemž k žádnému pohovoru ani nedošlo, nelze proto usuzovat na opakovanost předmětné žádosti o mezinárodní ochranu. Proto správní orgán dospěl k závěru o totožnosti obou žádostí předčasně, čímž zatížil napadené rozhodnutí dílem nezákonností a dílem nepřezkoumatelností. Žalobce se domnívá, že mu nemůže být odepřeno meritorní rozhodnutí o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Proto je jím navrhováno, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, kdy správní orgán při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem, přihlédl k nim při posuzování opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a následně provedl srovnání s jeho tvrzením, které učinil v předcházejícím řízení. První žádost podal žalobce dne 30. 11. 2018 za přítomnosti tlumočníka vietnamského jazyka a tvrdil, že k odjezdu z vlasti jej vedly pouze ekonomické důvody, protože si z důvodu vysoké míry nezaměstnanosti ve Vietnamu, nebyl schopen sehnat zaměstnání. V případě návratu do vlasti se obával platební neschopnosti ke splacení dluhu s tím, že nemá jinou možnost legalizace svého pobytu na území ČR než prostřednictvím řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť v ČR pozbyl pobytové oprávnění. Správní orgán v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu dospěl k závěru, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany nebyly naplněny podle zákona o azylu a mezinárodní ochranu žalobci neudělil. Druhá žádost byla žalobcem podána dne 5. 11. 2019, kdy žalobce označil za důvod podání žádosti legalizaci svého pobytu na území ČR, neochotu vrátit se do vlasti z ekonomických důvodů a pro nesplacený dluh vzniklý při vycestování do ČR. Jedná se proto o totožné důvody odchodu z vlasti a neochoty se do Vietnamu vrátit, které žalobce uváděl již v předcházejícím řízení. Žalobce proto neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění a z úřední činnosti žalovaného nebyly známy žádné takové skutečnosti, proto byla shledána žádost žalobce za nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) a řízení bylo zastaveno.

9. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti.

10. Žalobce si podal dne 5. 11. 2019 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalobce je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky národnosti Kinh a je ateistou. Nikdy nebyl členem politické strany. Je svobodný, bezdětný. Do České republiky přicestoval v dubnu 2018, letecky z Hanoje, přes Rusko do Prahy. Jak vyplývá z poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochrany ze dne 11. 11. 2019 žalobce jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu ze stejného důvodu jako v předchozím řízení, jiné důvody nemá. Z protokolu z 11. 11. 2019 vyplývá, že byl přítomen i tlumočník z vietnamského jazyka, kdy žalobce uvedený protokol podepsal bez připomínek. Součástí správního spisu jsou i listinné důkazy ohledně bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu, a to zejména z informace OAMP.

11. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -20 byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu neuděluje. Proti tomuto rozsudku si žalobce podal kasační stížnost, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. -28 odmítnuta pro nepřijatelnost. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 10. 2019. Z rozsudku č. j. - 20 vyplývá, že žalobce k odjezdu z vlasti vedly pouze ekonomické důvody. Žalobce uvedl, že v zemi původu je vysoká míra nezaměstnanosti a nemůže si najít zaměstnání, kdy v zemi původu nemá zaplacené dluhy. O udělení azylu požádal až tehdy, když mu hrozilo vycestování z území ČR. Důvodem podání žádosti žalobce o udělení azylu byla legalizace jeho dalšího pobytu na území ČR.

12. Správní orgán rovněž při rozhodování vycházel z informací z Cizineckého informačního systému a dále z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu a rovněž vycházel i z listinných důkazů ohledně předchozího správního řízení, a to z informace OAMP, bezpečnostní politická situace v zemi ze dne 31. 5. 2019 a zprávy Mezinárodní organizace pro migraci.

13. Žalobce byl dle protokolu ze dne 14. 11. 2019 seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, kdy se odmítl vyjádřit podkladům pro vydání rozhodnutí, kdy podkladem pro vydání rozhodnutí ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla jednak žádost žalobce ze dne 5. 11. 2019, protokol o poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 11. 11. 2019, informace z Cizineckého informačního systému a informace OAMP Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 31. 5. 2019 a Mezinárodní organizace pro migraci, údaje o zemi Vietnam ze dne 28. 1. 2019. Žalobce nenavrhl doplnění podkladů pro rozhodnutí a neuvedl žádné nové skutečnosti s tím, že vše již bylo jím řečeno.

14. Dne 6. 1. 2020 žalovaný vydal rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany s tím, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany se proto podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. V daném případě se jedná o druhou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. První žádost o udělení mezinárodní ochrany si žalobce podal dne 30. 11. 2018, kdy jeho žádosti nebylo vyhověno, mezinárodní ochrana žalobci udělena nebyla. V rámci tohoto řízení žalobce jako důvod k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že důvodem jeho odjezdu z vlasti byla tíživá situace, kdy nemohl najít zaměstnání, ve Vietnamu vydělával málo peněz, kdy jeho příjem mu nedostačoval k živobytí. Návrat do vlasti odmítal, neboť tam nebude schopen sehnat zaměstnání a získat tak peníze na obživu ke splácení dluhu. K odjezdu do České republiky jej vedly pouze ekonomické důvody. Žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019 č. j. X napadl žalobou. Jeho žaloba byla jako nedůvodná rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -25 ze dne 26. 6. 2019 zamítnuta. Krajský soud dospěl k závěru, že k naplnění důvodů udělení mezinárodní ochrany nedošlo, neboť žalobce žádné relevantní důvody ve smyslu § 12 až 14a zákona o azylu neuváděl, kdy uváděl pouze ekonomické důvody, které byly hodnoceny jako snaha o legalizaci pobytu v ČR. Kasační stížnost žalobce proti citovanému rozsudku byla usnesením Nejvyššího správního soudu odmítnuta pro nepřijatelnost.

17. V daném případě byla tzv. druhá žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 5. 11. 2019 posouzena jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Z citovaného ustanovení vyplývá, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 zákona o azylu. Žalobce v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 30. 11. 2018 uváděl ekonomické důvody, neboť ve své vlasti nemohl najít zaměstnání, přičemž v minulosti vydělával málo peněz, kdy návrat do vlasti odmítl, neboť tam nebude schopen sehnat zaměstnání. K odjezdu do České republiky tedy žalobce vedly pouze ekonomické důvody a důvodem udělení mezinárodní ochrany byla legalizace jeho pobytu na území České republiky. Mezinárodní ochrana nebyla žalobci udělena, neboť pro to nebyly shledány důvody azylově uznatelné ve smyslu § 12 až 14a zákona o azylu. Rovněž v žádosti opakované o udělení mezinárodní ochrany ze dne 5. 11. 2019 žalobce uvádí opětovně pouze ekonomické důvody, uvádí naprosto stejný důvod svého odchodu z vlasti, jak bylo jím uváděno i v předchozím řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kdy rovněž požadoval legalizaci svého pobytu v ČR z důvodu tedy své ekonomické situace.

18. Jestliže žalobce uvádí ve druhé žádosti o mezinárodní ochranu ekonomické důvody jako v předešlém řízení, je správný závěr žalovaného, že žalobce uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochotu se do Vietnamu vrátit, což uváděl i v průběhu řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správně proto správní orgán neshledal důvod pro opakované posuzování žádosti žalobce k jím uváděným důvodům, neboť žalobce neuvedl žádnou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení.

19. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že si žalovaný neopatřil dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí, jestliže vyplývá z protokolu o seznámení se s podklady pro rozhodnutí ze dne 14. 11. 2019, že žalobce se k nim nevyjádřil a nenavrhl ani jejich doplnění s tím, že vše bylo již z jeho strany řečeno. Jak vyplývá z protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 14. 11. 2019, žalobce byl seznámen s podklady, které budou sloužit pro vydání rozhodnutí, kdy žalobce vyslovil, že se nepotřebuje seznámit s obsahem uvedených podkladů pro vydání rozhodnutí a ani nenavrhl doplnění podkladů pro rozhodnutí a neuvedl žádné nové skutečnosti nebo nové informace, odkázal na to, že vše již bylo jím uvedeno. K porušení ustanovení s ohledem na obsah uvedeného protokolu nedošlo. Jak vyplývá z protokolu, byl přítomen jednání i tlumočník, žalobce s obsahem protokolu souhlasil bez připomínek.

20. Soud proto uzavřel, že žalovaný se správně nezabýval skutečnostmi, které v nové žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, jestliže žalobce žádné nové skutečnosti neuvedl a jako důvod o poskytnutí mezinárodní ochrany v protokolu ze dne 11. 11. 2019 výslovně uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu ze stejného důvodu jako v předchozím řízení, že jiné důvody nemá. Proto správně žalovaný uzavřel, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona nepřípustná.

21. Zcela nedůvodně je žalobcem namítáno nesprávné posouzení skutkového stavu, jestliže bylo žalobcem odkázáno na předešlé řízení, kdy důvodem udělení azylu jsou stejné důvody jako v řízení předchozím. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný se rovněž zabýval bezpečnostní a politickou situací v zemi jeho původu a na základě opatřených informací učinil závěr, že ve Vietnamu nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a svědčila by o tom, že žalobce by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo by mu hrozila vážná újma. Situace v zemi původu nemá přímý vztah k žalobcem tvrzeným důvodům žádosti, jestliže žalobcem jsou uváděny pouze ekonomické důvody.

22. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 4 a 3, neboť nebyl zjištěn stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a neřídil se pravidlem při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů, neboť tato námitka je formulována žalobcem zcela obecně, a proto nelze na ni ze strany soudu reagovat. Žalobce neuvedl konkrétní argumentaci k porušení uvedených ustanovení , a proto soud se s touto námitkou nemohl konkrétně zabývat. Pouze obecně uzavírá, že uvedená ustanovení porušena nebyla, neboť žalovaný shromáždil dostatek důkazu pro vydání rozhodnutí a řádně i zjistil skutkový stav věci a to s ohledem na skutečnost, kdy žalobcem bylo tvrzeno, že důvodem žádosti byly jen ekonomické důvody. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný zejména odkázal na předchozí řízení ohledně první žádosti o udělení žádosti mezinárodní ochrany, které nebylo vyhověno, přičemž i žaloba proti rozhodnutí ze dne 20. 2. 2019 o neudělení azylu byla jako nedůvodná zdejším soudem zamítnuta rozsudkem č. j. X s tím, že správní orgán posoudil veškeré důvody současně podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a provedl srovnání s jeho tvrzením. V posledním odstavci napadeného rozhodnutí na straně 2 je uvedeno, že v předchozím řízení žalobce označil za důvod podání žádosti ekonomickou nouzi a obavu z důvodu nesplaceného dluhu, když ve druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany rovněž je žalobcem odkazováno na jeho špatnou ekonomickou situaci, proto žalovaný učinil správný závěr, že žalobce v průběhu správního řízení o jeho druhé žádosti ze dne 5. 11. 2019 označil za důvod podání žádosti stejné skutečnosti jako ve své předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný tedy postavil najisto, že žalobce k podání žádosti o mezinárodní ochranu vždy vedly pouze ekonomické důvody.

23. Nedůvodná je námitka žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, jestliže z napadeného rozhodnutí je zřejmo jakými úvahami se správní orgán při vydání rozhodnutí řídil. V rozhodnutí je správně popsán zjištěný skutkový stav věci, kdy byly řádně specifikovány i důvody, pro které žalobce požádal o udělení azylu, a to legalizaci pobytu v ČR z ekonomických důvodů a obava z nesplacení dluhů, kdy žalobce požádal o udělení azylu z důvodu legalizace jeho pobytu na území České republiky. Soud proto uzavřel, že odůvodnění rozhodnutí zcela je v souladu s požadavky uvedenými v a je přezkoumatelné, neboť je z něho jednoznačně patrno, na základě jakých důvodů dospěl správní orgán k závěru, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustní i z jakého důvodu bylo tedy proto předmětné řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno.

24. K námitce žalobce, že nehovoří česky, soud odkazuje na to, že vždy byl přítomen při jednání žalobce se správním orgánem tlumočník, proto je zcela lichá námitka, že žalobce nehovoří česky, kdy žalobce prohlásil, že s obsahem souhlasí. Soud poznamenává, že žalobce zcela jednoznačně uvedl, že žádá ze stejných důvodů jako v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany, tedy z ekonomických důvodů. Proto správně správní orgán nezjišťoval, o jaké jiné důvody ze strany žalobce se jedná, neboť jeho odpověď byla naprosto jednoznačná.

25. Soud proto z výše uvedených důvodů uzavřel, že žaloba důvodná není, a proto ji podle zamítl.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , podle kterého má účastník řízení, který měl v řízení plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl úspěšný, ovšem žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložil. Soud proto žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady nad rámec jeho administrativní činnosti vznikly.

27. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 13. března 2020

Mgr. Helena Nutilová v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.