Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 28/2020 - 73

[17] Stěžovatelé tedy měli postavení žadatelů o udělení mezinárodní ochrany pouze do skončení řízení o žalobě před krajským soudem. Jejich kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žaloby sice má ze zákona odkladný účinek (§ 32 odst. 5 zákona o azylu), to ovšem neznamená, že by cizinci (zde stěžovatelům) v této fázi soudního přezkumu náleželo rovněž postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu citovaného § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Cizinec je však oprávněn po dobu řízení o kasační stížnosti setrvat na území ČR, jak ostatně vyplývá i ze stěžovateli odkazovaného usnesení Ústavního soudu sp. zn. . Zde Ústavní soud vysvětlil, že cizinci na základě odkladného účinku kasační stížnosti svědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany toliko pro účely setrvání na území; z tohoto usnesení však nelze dovodit, že by tak tomu bylo i pro účely práva na zajištění ubytování a základního hmotného zabezpečení, jak se domáhají stěžovatelé. Takový závěr by byl v rozporu se zněním zákona o azylu.

[18] Cizinec je tedy v rámci řízení o kasační stížnosti oprávněn pobývat na území ČR, a to na základě potvrzení o strpění na území dle § 78b zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení „[m]inisterstvo na žádost cizince rozhodne o jeho strpění na území na dobu nezbytně nutnou, pokud cizinec předložil náležitosti uvedené v odstavci 4. O strpění na území vydá ministerstvo cizinci potvrzení o strpění na území, ve kterém vyznačí dobu strpění na území.“ Podle odstavce 4 tohoto ustanovení je cizinec povinen k žádosti o strpění na území nebo prodloužení doby strpění na území povinen a) předložit cestovní doklad, je-li jeho držitelem, b) předložit doklad o včas podané kasační stížnosti s návrhem na přiznání odkladného účinku nebo při prodloužení doby strpění doklad o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti a doklad o tom, že řízení o podané kasační stížnosti dosud pravomocně neskončilo, a c) doložit adresu místa hlášeného pobytu na území.

[19] Zákon o azylu přitom jednoznačně stanoví, že právo na ubytování v pobytovém středisku a poskytnutí stravy mají pouze žadatelé o udělení mezinárodní ochrany (§ 79 odst. 3). Ministerstvo však může povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zařízení i cizinci, který je strpěn na území podle tohoto zákona, a to po dobu platnosti potvrzení o strpění na území [viz písm. 79 odst. 5 písm. e)]. Žalovanému je tedy možné přisvědčit rovněž v tom, že je na uvážení správního orgánu, zda takovému cizinci (zde stěžovatelům) ubytování a stravu poskytne či nikoliv.

[20] Z řečeného vyplývá, že stejně jako v případě pana X ani nynější stěžovatelé nemají ve smyslu uvedeného v současné době nárok na poskytnutí ubytování v pobytovém středisku. I v jejich případě lze poznamenat, že měli po rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žaloby podat žádost o potvrzení o strpění na území a dále si mohli požádat o finanční příspěvek dle § 78d odst. 2 zákona o azylu, což by jim poskytlo možnost zajistit si případně jiné ubytování.

[21] Shodně nelze učinit závěr, že by stěžovatelé byli v důsledku postupu žalovaného (případného ukončení ubytování v pobytovém středisku) nějakým způsobem zkráceni na svých procesních právech. O tom ostatně svědčí skutečnost, že podali včasnou kasační stížnost a požádali o ustanovení zástupce soudem, přičemž Nejvyšší správní soud této žádosti vůči stěžovatelům a) a c) vyhověl výrokem II usnesení ze dne 28. 2. 2020, č. j. – 40. Lze konečně poznamenat, že ani v případě, kdy by stěžovatelé nebyli nadále ubytováni v pobytovém středisku, by tato skutečnost automaticky neznamenala, že by nemohli nadále participovat na soudním řízení či se účastnit porady se svým zástupcem. Za lichý je třeba považovat též argument v podobě namítané nerovnosti mezi majetnými cizinci pobývajícími mimo pobytové středisko a cizinci nemajetnými, neboť tu řeší zákon právě možností požádat o finanční příspěvek či také možností ustanovení zástupce pro řízení před soudem. Jakkoli přitom lze stěžovatelům přisvědčit, že cizinci žádající o udělení mezinárodní ochrany mají po dobu řízení před krajským soudem zajištěn vyšší standard ochrany (tedy zejména zajištění bezplatného ubytování v ubytovacím středisku) než po dobu řízení o kasační stížnosti, tak nicméně platí, že se nejedná o svévolné zacházení žalovaného, ale o zákonem zamýšlený stav, který Nejvyšší správní soud nepovažuje za diskriminační.

[22] Navzdory všem shora uvedeným závěrům, k nimž Nejvyšší správní soud dospěl shodně i ve svém zamítavém usnesení č. j. – 56, v případě návrhu pana X, však zdejší soud připomíná, že v citovaném usnesení současně zdůraznil, že ačkoliv nepovažuje za žádoucí, aby v podstatě nahrazoval uvážení správního orgánu ohledně toto, zda má daného cizince (stěžovatele) ponechat v pobytovém středisku i po dobu řízení o kasační stížnosti, tak nemůže vyloučit, že by v určitých specifických případech mohl žalovanému uložit, aby pobyt cizince v pobytovém středisku strpěl. Jinými slovy, že by soud obdobnému návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl. Právě o takto specifický případ se přitom jedná v nyní posuzované věci.

[23] Nejvyšší správní soud totiž nemůže odhlédnout od zcela aktuální a specifické situace, kdy vláda ČR vyhlásila od 16. 3. 2020 do 24. 3. 2020 (tedy v době po vydání souvisejícího usnesení č. j. – 56) karanténu pro celé území České republiky, přičemž nelze bez dalšího předvídat možnou celkovou dobu jejího trvání. Tento výjimečný stav by přitom nepochybně měl zásadní dopad z hlediska možnosti stěžovatelů na zajištění dalšího (soukromého) ubytování v případě ukončení pobytu v pobytovém středisku. To i za situace, kdy by bývali využili právních prostředků rozebíraných shora k zajištění finančních prostředků, z nichž by případné alternativní ubytování mohli hradit. Nejvyšší správní soud současně podotýká, že jakkoliv by stěžovateli a) a c) deklarovaný zdravotní stav nemohl za běžné situace sám o sobě dostačovat k uložení požadovaného předběžného opatření, je třeba k němu v kontextu probíhající pandemie „koronaviru“ (označovaného jako SARS CoV-2) přihlédnout jako k okolnosti, která u nich zvyšuje, oproti zdravým lidem, riziko nákazy. Právě s ohledem na takto specifickém okolnosti rozhodování o nynějším návrhu stěžovatelů a) a c) na uložení předběžného opatření dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že by ukončení jejich pobytu v pobytovém středisku těmto skutečně způsobilo zásadní újmu spočívající v podstatně stížené, až minimální, možnosti zajištění si dalšího (soukromého) pobytu na území ČR, mající pak přesah do možnosti jejich další participace na řízení o kasační stížnosti. To vše za současného ohrožení zdraví v podobě zvýšené možnosti nákazy koronavirem.

[24] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření. Proto zavázal žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení, tj. aby do doby pravomocného skončení řízení o této kasační stížnosti strpěl pobyt stěžovatelky a) a stěžovatele c) v pobytovém středisku, a současně s tím jim po uvedenou dobu poskytoval základní hmotné zabezpečení v rozsahu jako doposud.

[25] Účinky založené předběžným opatřením trvají, pokud soud předběžné opatření předtím sám nezruší či nezmění, do dne právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti. Soud k tomu ale dodává, že vydání předběžného opatření žádným způsobem nepředjímá, jak zdejší soud rozhodne ve věci samé.

[26] O nákladech řízení o předběžném opatření rozhodne soud v rámci rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti (, ve spojení s ).

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. března 2020

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu