Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (42)5 Azs 70/2020 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Azs 70/2020 - 32
[12] Stěžovatelé tedy měli postavení žadatelů o udělení mezinárodní ochrany pouze do skončení řízení o jejich žalobách před krajským soudem. Jejich kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žaloby sice má ze zákona odkladný účinek (§ 32 odst. 5 zákona o azylu), to ovšem neznamená, že by cizinci (zde stěžovatelům) v této fázi soudního přezkumu náleželo rovněž postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu citovaného § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Cizinec je však oprávněn dle § 78b zákona o azylu po dobu řízení o kasační stížnosti setrvat na území ČR, jak ostatně vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. III. ÚS 3997/19. Zde Ústavní soud vysvětlil, že cizinci na základě odkladného účinku kasační stížnosti svědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany toliko pro účely setrvání na území; nelze však dovodit, že by tak tomu bylo i pro účely práva na zajištění ubytování, jak se domáhají stěžovatelé. Takový závěr by byl v rozporu se zněním zákona o azylu.
[13] Cizinec je tedy v rámci řízení o kasační stížnosti oprávněn pobývat na území ČR, a to na základě rozhodnutí žalovaného o strpění na území dle § 78b zákona o azylu. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení „[m]inisterstvo na žádost cizince rozhodne o jeho strpění na území na dobu nezbytně nutnou, pokud cizinec předložil náležitosti uvedené v odstavci 4. O strpění na území vydá ministerstvo cizinci potvrzení o strpění na území, ve kterém vyznačí dobu strpění na území“. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení „je cizinec k žádosti o strpění na území nebo prodloužení doby strpění na území povinen a) předložit cestovní doklad, je-li jeho držitelem, b) předložit doklad o včas podané kasační stížnosti s návrhem na přiznání odkladného účinku nebo při prodloužení doby strpění doklad o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti a doklad o tom, že řízení o podané kasační stížnosti dosud pravomocně neskončilo, a c) doložit adresu místa hlášeného pobytu na území“.
[14] Zákon o azylu přitom jednoznačně stanoví, že právo na ubytování v pobytovém středisku mají pouze žadatelé o udělení mezinárodní ochrany (§ 79 odst. 3). Žalovaný však může povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zařízení mj. i cizinci, který je strpěn na území podle tohoto zákona, a to po dobu platnosti potvrzení o strpění na území [viz § 79 odst. 5 písm. e) zákona o azylu]. Je tedy skutečně na uvážení žalovaného, zda takovému cizinci (zde stěžovatelům) další ubytování v pobytovém středisku povolí.
[15] Z řečeného vyplývá, že stěžovatelé nemají v obecné rovině dle zákona o azylu nárok na poskytnutí ubytování v pobytovém středisku.
[16] Současně nelze učinit závěr, že by stěžovatelé byli v důsledku postupu žalovaného (případného ukončení ubytování v pobytovém středisku) nějakým způsobem zkráceni na svých procesních právech v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelé podali včasnou kasační stížnost, přičemž již v řízení o žalobě byli zastoupeni advokátem a toto zastoupení dosud trvá. Lze též poznamenat, že ani v případě, kdy by stěžovatelé nebyli nadále ubytováni v pobytovém středisku, by tato skutečnost bez dalšího neznamenala, že by nemohli nadále participovat na soudním řízení či se účastnit porady se svým zástupcem. Ačkoli přitom lze stěžovatelům přisvědčit, že cizinci žádající o udělení mezinárodní ochrany mají po dobu řízení před krajským soudem zajištěn vyšší standard ochrany (tedy zejména zajištění bezplatného ubytování v pobytovém středisku) než po dobu řízení o kasační stížnosti, jedná se o zákonem zamýšlený stav, který Nejvyšší správní soud sám o sobě nepovažuje za diskriminační.
[17] Navzdory všem shora uvedeným závěrům, k nimž Nejvyšší správní soud dospěl, však i v nyní posuzované věci, obdobně jako ve věci sp. zn. 3 Azs 28/2020, připomíná své závěry prezentované v usnesení ze dne 12. 3. 2020, č. j. 1 Azs 28/2020 – 56, jímž sice zamítl návrh stěžovatele na obdobné předběžné opatření, nicméně současně zdůraznil, že ačkoliv nepovažuje za žádoucí, aby v podstatě nahrazoval uvážení správního orgánu ohledně toto, zda má daného cizince (stěžovatele) ponechat v pobytovém středisku i po dobu řízení o kasační stížnosti, tak „nemůže vyloučit, že by v určitých specifických případech mohl žalovanému uložit, aby pobyt cizince v pobytovém středisku strpěl“. Jinými slovy, že by soud obdobnému návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl. Právě o takto specifický případ se přitom jedná i v nyní posuzované věci.
[18] Nejvyšší správní soud totiž nemůže odhlédnout od zcela aktuální a specifické situace, kdy vláda ČR vyhlásila od 16. 3. 2020 do 24. 3. 2020 (tedy v době po vydání usnesení ze dne 12. 3. 2020, č. j. 1 Azs 28/2020 – 56) karanténu pro celé území České republiky, přičemž nelze bez dalšího předvídat možnou celkovou dobu jejího trvání. Tento výjimečný stav by přitom nepochybně měl zásadní dopad z hlediska možnosti stěžovatelů na zajištění dalšího (soukromého) ubytování v případě ukončení pobytu v pobytovém středisku. Právě s ohledem na takto specifické okolnosti rozhodování o nynějším návrhu stěžovatelů na uložení předběžného opatření dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že by jim ukončení jejich pobytu v pobytovém středisku skutečně způsobilo zásadní újmu spočívající v podstatně stížené, až minimální, možnosti zajištění si dalšího (soukromého) ubytování na území ČR, mající pak přesah do možnosti jejich další participace na řízení o kasační stížnosti.
[19] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření. Proto zavázal žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení, tj. aby do doby pravomocného skončení řízení o této kasační stížnosti strpěl pobyt stěžovatelů v pobytovém středisku v rozsahu, v jakém tak činil doposud. Uvedené je žalovaný samozřejmě povinen učinit prostřednictvím Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, jakožto jemu podřízené organizační složky státu, kterou dle § 92c zákona o azylu pověřil správou azylových zařízení.
[20] Na rozdíl od návrhu na předběžné opatření ve věci sp. zn. 3 Azs 28/2020 se stěžovatelé v nyní posuzované věci nedomáhali též toho, aby Nejvyšší správní soud uložil žalovanému rovněž povinnost poskytnout jim základní hmotné zabezpečení. Během jejich dalšího pobytu v pobytovém středisku se tato otázka bude i nadále řídit § 78d odst. 6 zákona o azylu.
[21] Účinky založené předběžným opatřením trvají, pokud soud předběžné opatření předtím sám nezruší či nezmění, do dne právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti. Soud k tomu ovšem dodává, že vydáním předběžného opatření žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé.
[22] O nákladech řízení o předběžném opatření rozhodne soud v rámci rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 61 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. března 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu