Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Afs 242/2019 - 28

6 Afs 242/2019 -

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 7. 2018, č. j. 1095999/18/2607-00540-607648 a č. j. 1096088/18/2607-00540-607648, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2019, č. j. – 67,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný vydal dne 17. 7. 2018 dva exekuční příkazy na přikázání pohledávky z účtu žalobkyně ve výši 179 027 Kč. Žalobkyně napadla exekuční příkazy žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který řízení shora uvedeným usnesením zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu.

[2] Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesení krajského soudu kasační stížností.

[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 1. 2020, č. j. – 17, zamítl žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť dospěl k závěru, že podaná kasační stížnost je zjevně neúspěšným návrhem ve smyslu , (dále jen „ “). Soud proto vyzval stěžovatelku mimo jiné k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 15 dnů. Zároveň ji poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.

[4] Podle soud řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z , o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 pak platí, že „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“

[5] Usnesení č. j. – 17 bylo stěžovatelce doručeno dne 14. 1. 2020, posledním dnem lhůty tak byla středa 29. 1. 2020. Stěžovatelka poplatek v této lhůtě nezaplatila.

[6] V podání doručeném soudu dne 29. 1. 2020 stěžovatelka opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Namítla, že z důvodu objektivní změny okolností jejích poměrů objektivně, řádně, důvodně a včas požádala o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků za žalobu i kasační stížnost. Nesouhlasila s posouzením její kasační stížnosti jako zjevně bezúspěšného návrhu. Objektivní stav nebyl soudy dosud objasněn, neboť jejím návrhům soudy účelově nevyhověly. Usnesení č. j. – 17 trpí zjevnými nesprávnostmi, pro které je nepřezkoumatelné. Stěžovatelce bylo na základě její objektivně důvodných návrhů již opakovaně vyhověno, podklady jsou proto Nejvyššímu správnímu soudu i krajskému soudu známy z jejich úřední činnosti. Bylo tedy prokazatelné, že u stěžovatelky došlo k podstatné změně skutečností. Krajský soud se řádně nevypořádal s její žádostí ze dne 30. 9. 2019. Stěžovatelce proto nezbývá než požádat o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků z důvodu objektivní změny poměrů. V mezidobí došlo podle ní ke změně faktických poměrů, neboť veškerý její majetek je obstaven nezákonnými exekucemi, přestože má na dani z nemovitých věcí vysoký přeplatek.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal důvod o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodnout samostatným usnesením. Byť obecně platí, že o takových žádostech musí soud rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví, příp. než pro nedoložení povinného zastoupení kasační stížnost odmítne, toto obecné pravidlo má své výjimky. Mechanické uplatňování tohoto pravidla by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodováním o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo ustanovení zástupce v rámci jednoho řízení je proto soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (viz např. rozsudky ze dne 17. 6. 2008, č. j. – 65, ze dne 16. 12. 2015, č. j. – 12, nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. – 32, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , č. 10/2010 Sb. ÚS, odst. 17).

[8] V opakovaných žádostech stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly nové posouzení. Za takové skutečnosti nelze považovat tvrzení, že její majetkové poměry jsou soudu známy z úřední činnosti nebo že je veškerý její majetek obstaven exekucemi, neboť soud zamítl její předchozí žádosti z důvodu zjevné bezúspěšnosti kasační stížnosti ve smyslu , tedy z důvodu, pro který jsou majetkové poměry stěžovatelky nerozhodné.

[9] S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek v soudem určené lhůtě, ani účinně nepožádala o osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud zastavil řízení podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s a (srov. např. usnesení ze dne 31. 7. 2018, č. j. – 31, ze dne 22. 3. 2017, č. j. – 43, nebo ze dne 16. 5. 2017, č. j. – 28).

[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle za použití , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. února 2020

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu