Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
6 Azs 61/2023 - 46.pdf
PDF · 0 B
No categories available
6 Azs 61/2023 - 46
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil se závěry napadeného rozsudku krajského soudu a měl za to, že jím vydané rozhodnutí je přezkoumatelné, zákonné a opírá se o dostatečně zjištěný skutkový stav věci.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[8] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/202123, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/202131).
[9] Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatelé v kasační stížnosti namítali zásadní pochybení krajského soudu při výkladu práva ohledně posouzení otázky přípustnosti opakovaných žádostí. Stěžovatelé se domnívali, že ve druhé žádosti uvedli nové skutečnosti, které měly být věcně posouzeny. Navíc se dle jejich názoru situace v zemi původu změnila natolik, že Gruzii již nadále nelze považovat za bezpečnou zemi původu.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu. V souladu s konstantní judikaturou dospěl k závěru, že z jeho odůvodnění je patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, jakým způsobem postupoval při jejich posuzování a proč pokládá námitky stěžovatelů za nesprávné (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, č. 244/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352). Napadený rozsudek tedy nelze pokládat za nepřezkoumatelný. Vadou nepřezkoumatelnosti netrpí ani rozhodnutí žalovaného, z nichž je rovněž patrno, z jakého skutkového stavu žalovaný ve věcech stěžovatelů vycházel, jakými úvahami se řídil, a srozumitelně je v odůvodnění vydaných rozhodnutí vyjádřil.
[11] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že správní orgán je povinen v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost dle § 25 písm. i) zákona o azylu uvést odůvodněný závěr o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/201196, č. 2642/2012 Sb. NSS, bod 19; obdobně také např. rozsudek ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/201738). Krajský soud z této judikatury správně vycházel a rozhodnutí žalovaného z těchto hledisek posuzoval.
[12] Nové skutečnosti uváděné v opakovaných žádostech stěžovatelů, a sice trojí zadržení stěžovatele a) v zemi původu jako veterána ruskoabcházské války, nepochybně mohly být vzneseny (a tedy i učiněny předmětem věcného posouzení) již v předchozím řízení o prvých žádostech o mezinárodní ochranu. Stěžovatelům objektivně nic nebránilo, aby tuto skutečnost uplatnili dříve. Rozhodlili se požádat o mezinárodní ochranu v České republice, měli již v prvých žádostech tvrdit veškeré relevantní skutečnosti, které z jejich pohledu mohly přispět k jejich úspěšnému vyřízení. Krajský soud proto nepochybil v závěru, že předmětem věcného posouzení sice tyto skutečnosti v předchozím řízení nebyly, stalo se tak ovšem z toho důvodu, že je stěžovatelé neuplatnili, ač tak mohli učinit (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/200965, či usnesení ze dne 26. 4. 2023, č. j. 4 Azs 54/202337).
[13] Pokud se navíc udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi tzv. bezpečné země původu, je jeho úkolem, aby uvedl natolik přesvědčivá individuální tvrzení podložená důkazy, pro něž by bylo namístě jeho žádost meritorně projednat, resp. musí tvrdit a prokázat, že mu hrozí větší riziko než ostatním osobám v obdobném postavení (viz. rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/200870, č. 1749/2009 Sb. NSS, usnesení ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 328/202027, či usnesení ze dne 23. 9. 2022, č. j. 4 Azs 235/202224, a usnesení ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Azs 87/202137). Stěžovatelé však ani v tomto ohledu neuvedli žádná přesvědčivá individuální tvrzení podložená relevantními důkazy, která by svědčila o tom, že u nich hrozí větší riziko. Gruzii za bezpečnou zemi původu nadále považuje i aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 25. 9. 2023, č. j. 8 Azs 214/202252, nebo usnesení ze dne 31. 5. 2023, č. j. 8 Azs 233/202261).
[14] Stran námitek ohledně nedostatečně zjištěné situace v zemi původu, opírající se toliko o jedinou zprávu o zemi původu, Nejvyšší správní soud uvádí, že již v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/200881, č. 1825/2009 Sb. NSS, dospěl k závěru, že informace o zemi původu musejí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, jakož i (4) transparentní a dohledatelné. Vyjmenovaným kritériím zpráva o zemi původu, ze které žalovaný i krajský soud v nyní posuzovaném případě vycházeli, vyhověla. Krajský soud také stěžovatelům vysvětlil, proč nebyly relevantní internetové články, na které odkazovali v podané žalobě. Nejvyšší správní soud připomíná, že je to především krajský soud, kdo plní úlohu soudu „nalézacího“ a hodnotí žalobou napadené rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Odkazy stěžovatelů na další internetové články, které nově uvedli až v kasační stížnosti, se proto Nejvyšší správní soud nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovateli vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/20218). Žalobci (stěžovatelé) neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
[17] Žalobci a) byl usnesením krajského soudu ze dne 23. 11. 2022, č. j. 43 Az 6/202230, ustanoven k ochraně jeho práv zástupce JUDr. Ing. Jiří Špelda, advokát. Žalobkyni b) byl tentýž advokát ustanoven k ochraně jejích práv usnesením krajského soudu ze dne 11. 1. 2023, č. j. 43 Az 1/20239. Toto zastoupení platí podle § 35 odst. 10 s. ř. s. též pro řízení o kasační stížnosti. Ustanovený zástupce sdělil Nejvyššímu správnímu soudu (podáním ze dne 13. 4. 2023), že odměnu za zastupování stěžovatelů v řízení o kasační stížnosti nepožaduje a vzdává se jí. Z obsahu soudního spisu navíc vyplynulo, že v řízení o kasační stížnosti neučinil žádný úkon právní služby, za který by mu náležela odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Podání kasační stížnosti učinili sami stěžovatelé. Ustanovenému zástupci tedy nebyla odměna za zastupování přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu