Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 229/2023 - 40

[6] Krajský soud se také pouze vágně vypořádal s tvrzením stěžovatele ohledně průběhu pohovoru. Stěžovatel byl při pohovoru ovlivněn praktikami režimu na X. Neuvedl žádné negativní komentáře o X ze strachu z možného postihu. Po 63 letech tam strávených jen těžko během několika týdnů začne věřit státním autoritám. Žalovaný si měl být této skutečnosti vědom a ke stěžovateli takto přistupovat.

[7] Konečně se krajský soud vůbec nevypořádal s tvrzeními ohledně ekonomické situace na X. Z nich vyplývá, že na X jsou organizovány protesty, po kterých jsou stovky lidí uvězněny, někteří jsou odsouzeni k trestu odnětí svobody. Podle stěžovatele je proto evidentní, že jeho návrat by byl nebezpečný a uvrhl by jej zpět do bídy, strachu o naplnění základních potřeb a do nedůstojného života. Takový postup by byl v rozporu se zákonem o azylu i mezinárodními smlouvami a nadnárodními předpisy, kterými je ČR vázána.

[8] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, správní spis a napadený rozsudek. Uvedl, že krajský soud vypořádal dostatečně všechny uplatněné námitky, jeho úvahy jsou jasné a srozumitelné a výrok rozsudku je řádně odůvodněn. Stěžovatel nepředkládá žádnou důležitou právní otázku a kasační stížnost nepřesahuje jeho vlastní zájmy.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky naplněny nejsou.

[11] Klíčovým argumentem stěžovatele je nedostatek léčiv a obecně nižší úroveň lékařské péče na X v kontextu jeho zdravotního stavu, který podle něj odůvodňuje udělení mezinárodní ochrany. S tímto argumentem se ovšem dostatečně a přesvědčivě vypořádal již krajský soud ve svém rozsudku, který je také souladný s existující judikaturou.

[12] Podle ní není na humanitární azyl právní nárok a posouzení důvodů pro jeho udělení je otázkou správního uvážení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. ). Míra volnosti žalovaného byla proto limitována především zákazem libovůle, kterou Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem neshledal.

[13] Doplňková ochrana ze zdravotních důvodů je taktéž vyhrazena pro velmi výjimečné případy. Nejvyšší správní soud v tomto kontextu ve své judikatuře odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva: „Podle rozsudku ve věci Paposhvili jde i o případy vážně nemocných osob, ‚u nichž se lze ze závažných důvodů domnívat, že v přijímající zemi by nedostatek vhodné péče či přístupu k ní představoval skutečné riziko, že se zdravotní stav nemocné osoby vážně, rychle a nevratně zhorší, a to by vedlo k intenzivnímu utrpení této osoby nebo k výraznému snížení předpokládané délky jejího života‘ (bod 183 rozsudku). […] Z judikatury ESLP plyne, že je na žadateli, aby předložil důkazy pro to, že by mu v zemi původu hrozila vážná újma, neboť by se mu tam nedostalo vhodné zdravotní péče odpovídající jeho vážnému zdravotnímu stavu (srov. bod 186 rozsudku Paposhvili),“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2020, č. j. ).

[14] Také v tomto směru odpovídají závěry krajského soudu již existující judikatuře kasačního soudu. Nejvyšší správní soud se pak ztotožňuje s krajským soudem také v tom, že z dokazování neplyne, že by stěžovatel trpěl zásadním závažným onemocněním – má zdravotní potíže, které jej ovšem neohrožují na životě –, přitom nižší úroveň zdravotnických služeb v zemi původu nemůže sama o sobě představovat důvod k udělení mezinárodní ochrany (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. , nebo ze dne 4. 1. 2024, č. j. ). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. „[n]elze vyloučit, aby doplňková ochrana byla udělena žadateli o mezinárodní ochranu, který trpí závažnou nemocí, i z důvodů nedostatečné úrovně zdravotní péče v zemi původu, tato by ovšem musela dosahovat úrovně označitelné za mučení nebo nelidské či ponižující zacházení ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. )“. O takovou situaci se však v nyní řešené věci nejedná.

[15] Lze proto shrnout, že kasační stížnost se týká otázek již řešených v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Soud tuto judikaturu neshledává rozpornou a rovněž nemá důvod se od ní odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by krajský soud uvedenou judikaturu nerespektoval nebo při posouzení věci jinak zásadním způsobem pochybil, což by mohlo negativně ovlivnit hmotněprávní postavení stěžovatele.

[16] Rozhodnutí žalovaného i napadený rozsudek také splňují požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost správních i soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. , či ze dne 27. 2. 2019, č. j. ). Přezkoumatelné, ač strohé, jsou taktéž závěry krajského soudu k aplikaci Mezinárodního madridského akčního plánu (bod 26 rozsudku), k průběhu pohovoru a z něj vyplývajícím informacím (bod 31 rozsudku) a k ekonomické situaci na X (body 22 s následující rozsudku).

[17] Kasační soud připomíná, že mezinárodní ochrana je výjimečným právním institutem, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoli negativními jevy v zemi jeho původu. Poskytnutí azylu, resp. doplňkové ochrany, kterých se v soudním řízení stěžovatel domáhá, jsou zcela specifické instituty. Nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců, upravenými např. v zákoně č. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (srov. např. usnesení NSS ze 4. 2. 2021, čj. , bod 18).

[18] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se krajský soud nijak neodchýlil od ustálené judikatury kasačního soudu a nedopustil se ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu

[19] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS, a usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. ). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

[20] Krajský soud stěžovateli ustanovil usnesením ze dne 22. 8. 2023, č. j. , k ochraně jeho práv zástupkyni advokátku Mgr. Ráchel Tošnerovou, Ph.D. Podle část věty prvé za středníkem platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát. Ustanovené advokátce Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “)], za nějž jí náleží odměna ve výši 3 100 Kč [ aplikovaný na základě advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů ( advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se uvedený nárok o částku 714 Kč odpovídající příslušné sazbě daně podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkem tedy soud výrokem IV. tohoto usnesení přiznal právní zástupkyni částku 4 114 Kč, která bude jí proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. února 2024

Lenka Kaniová

předsedkyně senátu