Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 234/2019 - 44

[12] Nejvyšší správní soud dále neshledal ani žádné zcela zásadní pochybení krajského soudu. Podle judikatury je „správní orgán povinen k tvrzením uvedeným v řízení o mezinárodní ochraně zajistit maximální možné množství důkazů a obstarat dostatečně přesné, aktuální a důvěryhodné informace o zemi původu žadatele“ (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. – 32, ze dne 25. 11. 2017, č. j. – 30, či usnesení ze dne 20. 6. 2013, č. j. – 38, ze dne 11. 12. 2015, č. j. – 48). V posuzovaném případě krajský soud nepochybil, když se ztotožnil s žalovaným, že v Rumunsku nejsou takové systémové nedostatky azylového řízení, které by zakládaly nepřípustnost předání stěžovatele do této země za účelem řízení o mezinárodní ochraně; tyto závěry přitom vyplývají z obsahu správního spisu. Konkrétně žalovaný odkázal na dokument o situaci v Rumunsku (Informace OAMP ze dne 5. 4. 2018), který vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí lze ještě označit za dostatečně aktuální; na jeho základě přitom zohlednil rumunskou zákonnou úpravu azylu, průběh správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, možnost podání opravných prostředků proti správnímu rozhodnutí, materiální podmínky přijetí i ubytovací kapacity příslušných zařízení, jakož i mezinárodní odezvu rumunského azylového systému; zabýval se též tím, zda nebylo ze strany mezinárodních organizací a institucí vydáno odlišné stanovisko, které by varovalo před předáváním žadatelů do Rumunska. Je však třeba připustit, že krajský soud aproboval napadené rozhodnutí žalovaného bez jakýchkoli výhrad, i když nijak individuálně nevypořádalo konkrétní (byť nepodložená) tvrzení stěžovatele o údajných nelidských podmínkách v azylových střediscích v Rumunsku; stejně tak nelze přisvědčit názoru, že stěžovatel musel tato svá tvrzení sám prokazovat jím předloženými důkazními prostředky. Tyto dílčí nedostatky však nemají povahu zásadních hrubých pochybení, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (4. důvod přijatelnosti kasační stížnosti). I bez explicitního vypořádání jeho konkrétních námitek totiž napadené rozhodnutí obsahuje nezbytnou alespoň obecnou úvahu o situaci v dané zemi; skutkový stav přitom byl zjištěn v souladu s ustálenou judikaturou a stanovisky mezinárodních organizací, které nepovažují Rumunsko za zemi se systémovými nedostatky azylového řízení. Nadto je třeba konstatovat, že jestliže stěžovatel brojí proti nesprávnému zjištění skutkového stavu, pak „rozsah a správnost zjištění relevantního skutkového stavu žalovaným je otázkou dokazování, které probíhá v každém řízení individuálně; z uvedené individuality pak plyne rozdílná relevance určitých dokazovaných skutečností pro následné právní posouzení, jež je projevem zde dominující zásady volného hodnocení důkazů. Typové důvody přijatelnosti vymezené pod bodem 4) písm. a) a b) usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, se vážou k otázkám právním a jejich řešení právě správním soudem, nikoli správním orgánem“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2019, č. j. – 37). Tvrzené nedostatky ve zjištění individuálního skutkového stavu, resp. nevypořádání (nevyvrácení) údajných zkušeností stěžovatele z azylového střediska v Rumunsku tedy samy o sobě nemohou být vadou, která by byla způsobilá být důvodem přijatelnosti kasační stížnosti. Pokud stěžovatel dále odkazoval na rozsudek téhož krajského soudu ze dne 11. 7. 2019, č. j. – 41, který byl vydán ve vztahu k jeho (současně zadrženému) bratranci, pak Nejvyšší správní soud uvádí, že v daném rozhodnutí byla především akcentována skutečnost, že jeho bratranec je nezletilou osobou; příslušnému správnímu rozhodnutí mimo jiné soud vytýkal, že blíže nezkoumalo postavení tzv. zranitelných osob. Ovšem bližší porovnání konkrétního právního posouzení krajského soudu v individuálním případě stěžovatele s jiným konkrétním právním posouzením v případě jeho bratrance rozhodně není v mezích zkoumání přijatelnosti podané kasační stížnosti; ostatně stěžovatelem odkazované rozhodnutí vůbec není předmětem tohoto řízení. Námitku vůči samostatnému vedení správního a soudního řízení s ním a jeho bratrancem dříve neuplatnil.

[13] Lze tedy shrnout, že krajský soud se při přezkoumávání napadeného rozhodnutí nedopustil takových pochybení, která by svojí povahou stála proti samotným základním zásadám přezkumného soudního řízení, a ani napadený rozsudek nevykazuje žádné extrémně závažné nedostatky řízení (byť některá dílčí pochybení krajského soudu jistě nelze přehlédnout), které by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces nechat bez povšimnutí. Jen samotná polemika stěžovatele s právními závěry, ke kterým krajský soud ve věci dospěl, rozhodně není důvodem přijatelnosti kasační stížnosti.

IV. Závěr a náhrada nákladů řízení

[14] S ohledem na skutečnost, že stěžovatelem tvrzená přijatelnost kasační stížnosti nebyla důvodná, přičemž ani Nejvyšší správní soud ex offo nenalezl žádnou otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl vyslovit za účelem sjednocování judikatury, nemohl dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Kasační stížnost proto podle odmítl jako nepřijatelnou. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek

[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s věty první za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

[16] Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2019, č. j. - 14, byl stěžovateli ustanoven zástupcem JUDr. Maroš Matiaško, LL.M., advokát se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu za dva úkony právní služby; přípravu a převzetí [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a podání kasační stížnosti [ téže vyhlášky], a to ve výši 2 x 3100 Kč [ a téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč [ téže vyhlášky]. Ustanovený zástupce není plátcem daně z přidané hodnoty. Celková odměna tedy činí částku ve výši 6800 Kč, která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. února 2020

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu