Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ad 7/2018 - 20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou ve věci

žalobkyně:

Mgr. V. L., narozená dne X.

bytem X.

zastoupená advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou

sídlem Nuselská 499/132, 140 00 Praha 4

proti

žalovanému:

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 2. 2. 2018, č. j.: MPSV-2017/257914-421/1

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 2. 2. 2018, č. j.: MPSV-2017/257914-421/1, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Usnesení Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 12. 7. 2017, č. j.: ABE-38607/2017-04/10, se zrušuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 600 Kč k rukám její právní zástupkyně JUDr. Anity Pešulové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2018, č. j.: MPSV-2017/257914-421/1, jímž bylo podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno usnesení Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 12. 7. 2017, č. j.: ABE-38607/2017-04/10, kterým bylo podle ustanovení pro zjevnou bezpředmětnost zastaveno řízení ve věci žalobkyniny žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že zjevná bezpředmětnost znamená situaci, kdy v případě kladného ani záporného rozhodnutí nedojde k žádné změně právního postavení žalobkyně, což se nestalo.

3. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Žádost se v průběhu řízení stala zjevně bezpředmětnou, neboť žalobkyně přestala být uchazečem o zaměstnání; ani v případě meritorního posouzení by výsledek nemohl být jiný. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

6. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ustanovení .

7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že usnesením Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (prvoinstanční orgán) ze dne 12. 7. 2017, č. j.: ABE-38607/2017-04/10, bylo podle ustanovení pro zjevnou bezpředmětnost zastaveno řízení ve věci žalobkyniny žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Důvodem bylo, že žalobkyně dne 21. 6. 2017 doložila potvrzení o změně zaměstnání, podle nějž pracovní poměr u zaměstnavatelky PentaGen, s. r. o., trval od 1. 9. 2015 do 31. 8. 2016 a byl dobou důchodového pojištění.

8. Proti tomuto usnesení se žalobkyně odvolala, avšak žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvoinstanční usnesení potvrdil.

9. Dále soud přikročil k vlastnímu posouzení žalobních námitek.

10. Podle ustanovení správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.

11. Pod zjevnou bezpředmětností však nelze rozumět pouhé nesplnění zákonných podmínek, nýbrž situaci, kdy je nárok na první pohled neopodstatněný. K ustanovení se opakovaně vyjadřovala i judikatura.

12. V rozsudku ze dne 5. 4. 2017, č. j.: – 42, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) uvedl: „Termín zjevná bezpředmětnost ve smyslu ustanovení je neurčitým právním pojmem, k jehož obsahu literatura a judikatura uvádí některé typické případy (viz např. VEDRAL, J. : kometář. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 593-594; nebo JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D.: . Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 303-304; a z judikatury rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. března 2012, č. j. - 92, ze dne 14. října 2010, č. j. - 68, nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2010, č. j. - 39). Ve zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. - 68, Nejvyšší správní soud s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2009, č. j. - 49, uvedl, že „důvod pro zastavení řízení podle je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam.“ Nejvyšší správní soud má s ohledem na následných postup správních orgánů po podání žádosti z ledna 2012, kdy začaly opětovně vyplácet stěžovatelem požadovanou dávku na základě jeho žádosti z listopadu 2010, za to, že jeho nová žádost se stala bezpředmětnou, neboť o jeho právu na pomoc v hmotné nouzi bylo rozhodnuto a dávka mu byla vyplacena, tudíž jakékoli další rozhodování o „další žádosti“ postrádalo smyslu, neboť správní orgány by nemohly stěžovateli na základě týchž okolností vyplatit víc, než kolik mu bylo přiznáno na základě jeho „původní žádosti“.“

13. V rozsudku ze dne 3. 12. 2014, č. j.: – 41, NSS ve vztahu k ustanovení konstatoval, že „Typickými se jeví případy, kdy během řízení dojde k určité události, v jejímž důsledku již pro žadatele nebude mít žádný význam, jakým způsobem správní orgán o žádosti rozhodne.“

14. Případ žalobkyně je ovšem jiný. Rozhodnutí by pro žalobkyni mělo význam naprosto zásadní, podpora v nezaměstnanosti je pro ty, kterým je určena, zcela klíčová a může je dočasně uchránit před nouzí. Bylo tudíž podstatné, zda žalobkynině žádosti bude vyhověno, nebo ne. Zjevnou bezpředmětností, tzn. jasnou na první pohled, není ani ukončení vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, neboť jde o jednu z podstatných podmínek pro meritorní posouzení, která musí být zjišťována, ze samotné žádosti být zjevná nemusí. Ve věci mělo být vydáno meritorní rozhodnutí.

15. Skutková situace ve věci, o níž zdejší soud rozhodoval rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, č. j.: – 43, byla odlišná, neboť případ se týkal osoby, která o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání vůbec nepožádala, zatímco v případě nynější žalobkyně došlo k jejímu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Rozsudek proto není na nyní řešenou věc přiléhavý.

16. Krom toho je prvoinstanční rozhodnutí zcela nepřezkoumatelné, neboť vůbec neobsahuje žádnou právní argumentaci ohledně závěru, proč má uzavření dohody s bývalou zaměstnavatelkou vliv na podporu v nezaměstnanosti. Žalovaný sice v odůvodnění napadeného rozhodnutí tento nedostatek do určité míry opravil, ale vada v prvoinstančním rozhodnutí je natolik flagrantní, že se mu to nemohlo zcela podařit.

17. Ze všech výše uvedených důvodů soud na základě ustanovení a odst. 4 žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Soud rovněž přistoupil k aplikaci ustanovení a zrušil i prvoinstanční rozhodnutí, poněvadž zásadní nedostatky vykazovalo již řízení před orgánem prvního stupně a žalobkyně takový postup navrhovala.

18. V novém řízení správní orgány věc znovu posoudí a následně vydají meritorní rozhodnutí. Podle ustanovení je správní orgán tímto právním názorem Městského soudu v Praze vázán.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady vynaložené žalobkyní na dané řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za dva úkony právní služby podle ustanovení , a d) a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 1 000 Kč, tedy celkem 2 000 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby podle ustanovení advokátního tarifu po 300 Kč; paušální náhrada tedy činí 600 Kč. Náklady právního zastoupení tak byly vyměřeny v částce 2 600 Kč. Náklady nebyly zvýšeny o částku odpovídající DPH, neboť nebylo prokázáno, že by byla právní zástupkyně plátkyní DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů ode dne jeho doručení při splnění podmínek kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu v Brně.

Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, pokud nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem podle .

Kasační stížnost směřující jen proti výrokům o nákladech řízení je nepřípustná.

Praha 25. února 2020

Mgr. Dana Černovská v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje H. B.