Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 Az 36/2019 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobkyně: S. M., narozená X

státní příslušnost Arménská republika

t.č. pobytem Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, 735 64 Havířov – Dolní Suchá

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 8. 2019 č. j. OAM-92/LE-LE05-ZA13-2019, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 16. 8. 2019 č. j. OAM-92/LE-LE05-ZA13-2019 žalované Ministerstvo vnitra ČR neudělilo žalobkyni mezinárodní ochranu podle ust. , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V průběhu řízení vzal žalovaný za objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně jsou výhrůžky jejím synům kvůli autonehodě. Tento důvod nebylo možno podřadit pod důvody taxativně uvedené v ust. a b) a jelikož a žalovaný neshledal důvody ani pro udělení mezinárodní ochrany žalobkyni podle , , a , rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobkyni neuděluje.

2. Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, ve které uvedla, že rozhodnutí napadá v celém rozsahu výroku. Podle žalobkyně žalovaný porušil , , ve znění pozdějších předpisů v jeho ustanoveních , ve spojení s a , 3. Podle žalobkyně žalovaný porušil také ust. , neboť jí v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy. Žalobkyně odkázala na svou výpověď učiněnou v rámci správního řízení, kdy uváděla jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu obavy z jednání osob, které způsobily autonehodu tím, že nabouraly do auta, které řídil její syn, a přesto po něm požadovaly 4 miliony rublů. Její syn byl navíc zbit tak, že musel být hospitalizován. Jednalo se o státní příslušníky Arménie, a proto se žalobkyně do této země nemůže vrátit. Příčinou jejího strachu z pronásledování a obav z návratu do země původu je příslušnost k sociální skupině tvořící její rodinu. S argumentem příslušnosti k rodině, která je terčem pronásledování, se žalovaný ve svém rozhodnutí nezabýval. Je obecně známo, že v Arménii je ve velké míře rozšířena korupce a velké nedostatky v činnosti policejních složek. Žalobkyně by se proto sama nemohla účinně ochránit před vážnou újmou na zdraví. Závěrem své žaloby vytýkala žalovanému, že si neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí a domáhala se, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby žalobkyně jako nedůvodné.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2019 č. j. OAM-92/LE-LE05-ZA13-2019 a z obsahu připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal toliko v mezích žalobních bodů (ust. , 2 ).

5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalobkyně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 14. 2. 2019. V rámci poskytnutí údajů k této žádosti dne 18. 2. 2019 uvedla, že je arménské národnosti i státní příslušnosti. Jako důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla, že její synové pracovali jako taxikáři. Dne 28. 1. 2019 nějací lidé nabourali jejich auto a dožadovali se peněz – chtěli 4 miliony. Žalobkyně má strach a chce, aby její synové následně přijeli také, neboť jim vyhrožují. Zpátky do Arménie nemohou, protože ti lidé, co nabourali, jsou Arméni a můžou je najít všude. Synové byli zbiti a museli být odvezeni do nemocnice a proběhla chirurgická operace ve tváři. Žalobkyně osobně žádné problémy v Moskvě neměla, starala se o vnuka a mladí pracovali. Jiné důvody žádosti nemá. Dne 31. 5. 2019 byl s žalobkyní proveden pohovor k její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně při něm uvedla, že žádá o udělení mezinárodní ochrany v České republice, protože měla v Moskvě potíže s dětmi. Její synové pracují ve vlastním autě jako taxikáři a dne 28. 1. 2019 do auta nabourali opilí hoši zezadu, které řídil mladší E. Zbili ho tak, že musel být hospitalizován. Ti, kteří způsobili havárii, po něm požadují 4 miliony ruských rublů, aby si koupili nové auto. Nehoda byla přitom způsobena jejich vinou a havárii řešila také policie. Ona sama osobně žádné problémy neměla, avšak problémy jejich dětí jsou i jejími problémy. Značnou část života pobývala v Gruzii a v roce 2000 se s rodinou přestěhovala do Moskvy a nikdy trvale v Arménii nežila. Do Ruska ani do Arménie se vrátit nemůže, jelikož viníci autohavárie jsou Arménii a dokázali by si je najít v obou zemích. Součástí správního spisu žalovaného jsou i informace o Arménii a to údaje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) 2018, informace Ministerstva zahraničních věcí ČR č.j. 102114/2019-LPTP ze dne 14. 2. 2019 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návratu po dlouhodobém pobytu v zahraničí, informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ze dne 20. 6. 2018 o bezpečnostní a politické situaci v Arménii a informace téhož odboru ze dne 8. 7. 2019 nazvaná „Policie – zákonná ustanovení, ochranné mechanismy, korupce, reformy“.

6. Podle ust. , se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

7. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje

a) uložení nebo vykonání trestu smrti,

b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

8. Krajský soud považuje za potřebné připomenout, že žalobou napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska žalobních bodů, tak jak mu to ukládá ust. věty první Žalobkyně v žalobě vytýkala žalovanému porušení citovaných ustanovení , aniž by blíže uvedla, v čem konkrétně jejich porušení spatřuje. Uvedené žalobní námitky byly tedy natolik obecné, že je blíže nebylo možno přezkoumávat; krajský soud však nicméně považuje za potřebné uvést, že z obsahu správního spisu je dovoditelné, že si žalovaný pro své rozhodnutí opatřil dostatek potřebných informací a skutečností a to jak poskytnutím základních údajů k žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, tak i podrobně provedeným pohovorem zaměřeným na důvody této žádosti. Tyto informace pak žalovaný doplnil základními zprávami pojednávajícími o situaci v zemi původu žalobkyně Arménii. Vytýkala-li žalobkyně žalovanému neudělení doplňkové ochrany podle ust. proto, že ji v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy, tak toto tvrzení zdůvodnila příslušností k rodině, kterou považuje za určitou sociální skupinu s tím, že se obává jednání osob, které způsobily autonehodu, požadovaly po jejím synovi odškodné a zbili jej tak, že musel být hospitalizován. Jednalo se přitom o státní příslušníky Arménie, v důsledku čehož se do této země žalobkyně nemůže vrátit. Žalobkyně také uvedla, že by se před vážnou újmou na zdraví hrozící ze strany těchto osob nemohla účinně ochránit z důvodu rozšířené korupce a nedostatku v činnosti policejních složek v zemi původu. S žalobkyní lze souhlasit v tom, že příslušnost k určité rodině, tedy okruh rodinných příslušníků lze považovat za sociální skupinu. Nicméně, aby tato příslušnost mohla být považována za důvod pro udělení azylu či doplňkové ochrany, musí být prokázáno, že v případě určitého rodinného příslušníka, tedy žalobkyně samotné v důsledku problémů jejich synů existují odůvodněné obavy z pronásledování. Tak tomu dle názoru krajského soudu v daném případě nebylo za situace, kdy žalobkyně sama uvedla, že ani v Rusku, kde před příjezdem do České republiky žila, neměla žádné problémy stejně tak jako v zemi původu Arménii, kde jezdila na návštěvy. Její obavy z nebezpečí vážné újmy, že by jí v Arménii mohli najít muži, kteří nabourali jejím synům auto a kteří jim následně vyhrožovali, nemůže být důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle výše citovaného ust. , 2 písm. b) . Z informací poskytnutých žalobkyní při pohovoru navíc nevyplynulo, že by dotyční Arménii, kteří způsobili dopravní nehodu, bezprostředně vyhrožovali žalobkyni samotné. Kromě toho krajský soud zjistil, že součástí informací o zemi původu žalobkyně je informace odboru azylové a migrační politiky MV ČR ze dne 8. 7. 2019 zabývající se fungováním policie v Arménii. Podle této zprávy základní informace o tom, jakým způsobem je možno se obracet na policii včetně žádosti o získání informací, je k nalezení na oficiálních stránkách policie. Zpráva také uvádí, že pokud má soukromá osoba v Arménii konflikt s jinou osobou, tento konflikt policie normálně řeší. Zpráva mimo jiné také pojednává o boji proti korupci a změnách v policii. Skutečnost, že doposud v policejních složkách existují nedostatky v jejich činnosti, ještě neznamená, že by se žalobkyně nemohla dovolat ochrany proti případnému protiprávnímu jednání ze strany soukromých osob. Uvedené žalobní námitky proto krajský soud neshledal důvodnými a považuje za potřebné dodat, že pokud žalobkyně rozhodnutí žalovaného „napadla v celém rozsahu ve výroku“, tak v žalobě není ani zmínka o tom, z jakého důvodu měl být žalobkyni udělen azyl podle ust. , a .

9. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl, přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání podle ust.

10. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v tomto řízení úspěch neměla a žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly (ust. ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 7. ledna 2020

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje