Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1 As 27/2024 - 20.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 As 27/2024 - 20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: JUDr. Ing. J.J., LL.M, Ph.D., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti oznámení žalované ze dne 4. 1. 2023, č. j. K04. 01. 202443/501009010 , a ze dne 15. 12. 2023, č. j. 015. 12. 2023/501009010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2024, č. j. 20 Ad 2/2014 7 ,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označených oznámení žalované, kterými bylo žalobci sděleno vyúčtování starobního důchodu, resp. zvýšení vypláceného důchodu. Podle žalobce je důchod vyměřen v nesprávné výši, a proto požaduje doplatek za období od 9. 4. 2018 do 9. 2. 2024.
[2] Městský soud usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. 20 Ad 2/2014 7 , podle § 7 odst. 6 . věty prvé zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „soudní řád správní “ nebo „s. ř. s. “), věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému. Konkrétně odkázal na § 7 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. podle něhož je místně příslušný k projednání žaloby ve věcech důchodového pojištění a dávek krajský soud, v jehož obvodu má žalobce bydliště. Území obce Svor přitom podle bodu 7 přílohy č. 3 k zákonu č. 6/2002 Sb. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, spadá do obvodu Okresního soudu v České Lípě, jehož obvod je poté dle bodu 5 přílohy č. 2 k témuž zákonu zařazen do obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem.
[3] Usnesení městského soudu napadá žalobce (stěžovatel) kasační stížností. Její důvod spatřuje v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti je přitom bez pochybností zřejmé, že se stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení.
[4] Stěžovatel namítá, že § 7 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. nedopadá na jeho věc. Jelikož měl městský soud rozhodovat o zrušení v záhlaví označených oznámení žalované, která má sídlo v Praze, byl bez pochyby příslušný podle § 84 a § 85 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neboť podle citovaného zákona je místně příslušný obecný soud žalovaného. Žalobce je pánem sporu, který může volit osobu žalovaného (a tím i místně příslušný obecný soud v případech, že je příslušných více soudů), a proto trvá na tom, aby ve věci rozhodl městský soud. Dalším důvodem, proč má být příslušný právě městský soud, je vysoký věk žalobce, který pobírá nízký starobní důchod; v případě jeho neúspěchu by náklady řízení žalované a cestovní náklady mohly vrůst o tisíce a stěžovatel nebude moci tyto náklady uhradit.
[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[6] Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) se nejprve zabýval splněním formálních podmínek kasační stížnosti. Konstatoval, že kasační stížnost je přípustná. Jelikož kasační stížnost míří proti procesnímu rozhodnutí, jímž je i rozhodnutí o postoupení věci podle § 7 odst. 6 s. ř. s. s. ř. s. , nedopadá na stěžovatele povinnost uhradit soudní poplatek ani podmínka povinného zastoupení advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 19 , č. 3271/2015 Sb. NSS; k dopadu uvedených závěrů právě i na řízení o kasační stížnosti proti usnesení o postoupení věci, srov. např. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2019, č. j. 1 As 141/2019 14 ).
[7] Napadené usnesení proto NSS přezkoumal v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů. Přihlížel při tom k případným vadám, které by musel zohlednit i bez návrhu (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Podstata kasační stížnosti spočívá v tom, že městský soud měl nesprávně posoudit otázku své místní příslušnosti, když postupoval podle ustanovení s. ř. s. s. ř. s. Podle stěžovatele měl svoji místní příslušnost založit na základě § 84 o. s. ř. o. s. ř. , neboť obecným soudem žalované (České správy sociálního zabezpečení) je Praha. Této kasační argumentaci nicméně nelze přisvědčit.
[10] Stěžovatel podal v projednávané věci správní žalobu proti v záhlaví označeným oznámením žalované. Jelikož jí brojí proti oznámení o výši starobního důchodu, jedná se o věc dotýkající se jeho veřejných subjektivních práv, jejichž ochrana přísluší správním soudům. Že se jedná o správní žalobu připouští i sám žalobce, který jak v žalobě, tak v kasační stížnosti výslovně na „správní žalobu“ odkazuje. Ve správním soudnictví přitom rozhodují správní soudy, které procesně postupují podle právní úpravy obsažené v soudním řádě správním (srov. § 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
[11] Je sice pravdou, že rovněž v řízení před správními soudy se podle § 64 s. ř. s. s. ř. s. použijí přiměřeně ustanovení prvé a třetí části o. s. ř. o. s. ř. , avšak pouze v případě, že soudní řád správní sám nestanoví jinak (srov. výslovně § 64 s. ř. s). Soudní řád správní přitom v § 7 odst. 2 a 3 obsahuje komplexní úpravu místní příslušnosti správních soudů. Otázku místní příslušnosti je tudíž nutné posoudit právě podle ustanovení soudního řádu správního , nikoli o. s. ř. o. s. ř. , jak namítá stěžovatel. Nemůže se proto uplatnit ani pravidlo obecného soudu žalovaného ve smyslu § 84 o. s. ř. o. s. ř.
[12] Podle § 7 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. platí, že ve věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
[13] Jelikož stěžovatel podal žalobu týkající se dávek poskytovaných ze systému důchodového pojištění (starobního důchodu), jedná se o věc ve smyslu citovaného § 7 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. Městský soud tak posoudil svoji příslušnost ve věci rozhodnout podle správného ustanovení. Toto ustanovení navíc i správně aplikoval na projednávanou věc. Z bodu 7 přílohy č. 3 k zákonu o soudech a soudcích totiž plyne, že Svor, v němž má své bydliště žalobce, spadá do obvodu Okresního soudu v České Lípě. Podle bodu 5 přílohy č. 2 k témuž zákonu poté obvod Okresního soudu v České Lípě spadá do obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem.
[14] Lze proto uzavřít, že ve věci je příslušný rozhodnout Krajský soud v Ústí nad Labem. Skutečnost, že je to žalobce, který v obecné rovině volí osobu žalovaného a je na jeho úvaze, zda správní žalobu podá, na tomto závěru ničeho nemění.
[15] Nad rámec právě uvedeného závěru ještě Nejvyšší správní soud doplňuje, že žalobu stěžovatele v souladu s rozvrhem práce Krajského soudu v Ústí nad Labem pravděpodobně projedná Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (srov. rozvrh práce Krajského soudu v Ústí nad Labem). Absence určení konkrétní pobočky tohoto krajského soudu však ničeho nemění na správnosti výroku napadeného usnesení městského soudu, jímž byla věc postoupena právě obecně příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
[16] Stěžovatel přitom nemusí mít obavy, že v důsledku postoupení jeho věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem by mohla vzrůst částka nákladů řízení, které by v případě svého neúspěchu ve věci samé musel stěžovatel hradit. Ve věcech důchodového pojištění soudní řád správní přiznání náhrady nákladů řízení správnímu orgánu nepřipouští (§ 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Krajský soud v Ústí nad Labem se navíc nachází blíže bydlišti žalobce než Městský soud v Praze, u kterého stěžovatel svoji žalobu podal. Ostatně právě z toho důvodu § 7 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. stanovuje místní příslušnost krajských soudů s ohledem na bydliště navrhovatele (žalobce).
[17] Z uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Proto ji podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch. Nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšná žalovaná, která je správním orgánem podle § 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , nemá podle tohoto ustanovení na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Michal Bobek
předseda senátu