Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
11 A 166/2019 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
11 A 166/2019 - 32
Legal thesis
47. V demokratickém právním státu jsou orgány veřejné moci vázány obecně vymezeným ústavním limitem činnosti těchto orgánů, jímž je v principu především postulát, dle něhož mohou a současně jsou povinny činit to, co stanoví zákon. Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné, je jí svěřena obecná působnost v oblasti výkonné moci. Z hlediska základního principu dělby moci si proto nemůže osobovat působnost zákonodárné moci a svou faktickou činností nahrazovat činnost, která v demokratickém právním státu náleží moci jiné (zákonodárné). Vláda sice je nadána pravomocí k vydávání podzákonných právních předpisů (nařízení vlády podle čl. 78 Ústav y), může tak činit pouze k provedení zákona a v jeho mezích.
48. Hodlá-li vláda (na základě svého politického rozhodnutí) zavést určitý typ regulace, která má fakticky povahu normativního právního aktu vztahujícího se na neurčitý počet adresátů a mající obecnou povahu, nemůže tak činit prostřednictvím aktu interní povahy. To platí tím spíše, jedná-li se o opatření v důsledku omezující právo jednotlivce na přístup ke správnímu orgánu garantované čl. 36 odst. 1 Listin y za situace, kdy je tento přístup upraven na úrovni zákona.
49. Principy, na nichž je založen demokratický právní stát, nalézají své promítnutí v základní procesním předpisu regulujícím činnost veřejné správy, tedy ve správním řádu . Podle § 2 odst. 1 správního řádu správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.
50. Postup zastupitelského úřadu při posuzování žádosti o udělení povolení k pobytu stanoví zákon o pobytu cizinců. Zastupitelský úřad (i žalovaný) základ své argumentace plně založili na nařízení vlády a uzavřeli, že přidělování termínů k osobnímu podání žádosti bylo na základě nařízení vlády pozastaveno. Takové odůvodnění neobstojí. Jak soud zdůraznil výše, usnesení ani nařízení vlády jako interní akt nemohlo z hlediska principu dělby moci nahradit právní předpis.
51. Žalobce byl oprávněn podat žádost v řádně přiděleném termínu, který mu byl potvrzen ještě před nabytím účinnosti nařízení vlády č. 220/2019 Sb. Soud má za to, že toto právo nelze žalobci upřít proto, že vláda podmínky nařízením vlády – byť na základě zákonného zmocnění – upravila později jinak. Žalobci bylo postupem žalovaného upřeno a znemožněno realizovat jeho již existující právo, aby žádost podal a aby tato žádost byla posouzena z pohledu své důvodnosti. Z tohoto důvodu soud dovodil, že v případě žalobcem namítaného jednání žalovaného jde o zásah, který sice byl jednorázový, ale i v době rozhodování soudu (§ 87 odstavec 1 s. ř. s. s. ř. s. ) trvají jeho důsledky, protože dosud neměl možnost svoji žádost podat.
52. Správní orgány, které jsou vázány zákonem a ostatními právními předpisy, měly tedy v řízení o žalobcově žádosti postupovat tak, jako by žádné nařízení vlády neexistovalo a dle zákona o pobytu cizinců umožnit žalobci podání žádosti v předem sjednaném termínu.
53. Zákonodárce v právní úpravě zakotvil takový režim, že do dne účinnosti nařízení vlády maximální počet žádostí odpovídá počtu přijatému v roce 2016, a tedy a contrario ode dne účinnosti nařízení vlády musí platit počet stanovený tímto nařízením, v případě žalobcem požadovaného pobytového oprávnění je tímto počtem nula. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, podle něhož novelizační zákon s uvedeným přechodným ustanovením byl ve Sbírce zákonů publikován již 16. 7. 2019 a žadatelé, kteří si sjednali termín podání žádosti po tomto datu, již mohli očekávat, že stanovený počet žádostí se může kdykoliv snížit přijetím nařízení vlády.
54. Žadatelé, kteří si termín sjednávali po 16. 7. 2019, sice mohli očekávat, že v mezidobí bude vydáno nařízení vlády, které jim podání žádosti znemožní, neboť se mohli seznámit s výše uvedeným přechodným ustanovením zákona, nicméně byl-li žalobci řádně sjednaný termín osobního podání žádosti potvrzen dříve, než ke změně právní úpravy fakticky došlo, nelze uzavřít, že v jeho případě žádné legitimní očekávání neexistovalo. Uvedená argumentace míří ve svém důsledku spíše do závěru o tom, že takto podaná žádost nemůže být úspěšná, nicméně soud připomíná, že předmětem jeho přezkumu jsou podmínky a zákonnost zásahu žalovaného a nikoli konečné rozhodnutí o žádosti samotné.
Závěr a náklady řízení
55. Městský soud v Praze tedy po provedeném řízení dospěl k závěru, že zásah byl nezákonný, neboť nevyhověl podmínce účelnosti a přiměřenosti, které jsou nezbytné při hodnocení zákonnosti takového zásahu. Ze shora uvedených důvodů soud proto ve výroku II rozsudku uložil žalovanému, aby umožnil žalobci podání žádosti v soudem stanovené přiměřené lhůtě, kdy formulace žalobního návrhu takový postup umožňuje a přes slovní vyjádření je v souladu s dikcí § 87 odstavec 2 věty prvé s. ř. s. s. ř. s.
56. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení§ 60 odstavec 1 s. ř. s. s. ř. s. , když přiznal žalobci podle výsledku řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu orgánu. Výše náhrady je tvořena zaplaceným soudním poplatkem z podané žaloby v částce 2 000 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, a to za tři úkony právního zastoupení žalobce po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 3 písm. f) , § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů, za převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání Městského soudu v Praze dne 16. 1. 2020, a třikrát režijní paušál po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky. Celková výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce, tak činí 9 200 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou třicetidenní lhůtu k plnění (§ 64 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
P o u č e n í
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
V Praze dne 16. ledna 2020 Mgr. Marek B e d ř i c h ,
předseda senátu