Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 A 38/2018 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 A 38/2018 - 23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna
a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci
žalobkyně: P. T. H.
bytem K. 288/3, P. 6
zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Příkop 834/8, Brno
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 1. 2018, čj. MV-123032-6/SO-2017
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech
pobytu cizinců (dále jen „žalovaná“) ze dne 12. 1. 2018, čj. MV-123032-6/SO-2017 (dále též
„Napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobkyně podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona
č. 500/2004 Sb. , správního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), změněno
rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán
prvního stupně“) ze dne 2. 10. 2017, čj. OAM-29312-7/DP-2017 (dále též „Prvostupňové
rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56
odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl
žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území.
3. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobkyni doručeno dne 12. 1. 2018, žalovaná
Prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že výrok rozhodnutí zní „žádost o vydání povolení
k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu…se zamítá a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
strpění pobytu na území se neuděluje pro nesplnění podmínky podle § 43 odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 1 písm. c)
zákona č. 326/1999 Sb. , neboť řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 8. 2012 vedené pod
č. j. OAM-18009/TP-2012 bylo pravomocně ukončeno ke dni 13. 2. 2016“.
II. Rozhodnutí žalované (Napadené rozhodnutí)
4. Žalovaná v odůvodnění Napadeného rozhodnutí shrnula, že správní orgán prvního stupně
Prvostupňovým rozhodnutím zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému
pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j)
zákona o pobytu cizinců s tím, že s ohledem na pravomocné ukončení řízení o žádosti o povolení
k trvalému pobytu ke dni 13. 2. 2016 netrvá důvod, pro který bylo žalobkyni dlouhodobé vízum
za účelem strpění pobytu uděleno.
5. Žalovaná dále uvedla, že z § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že pro kladné vyřízení
žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území je třeba splnit
kumulativně 3 podmínky, a to, aby cizinec pobýval na území České republiky na základě víza
k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, aby byl pobyt cizince na území České
republiky delší než 1 rok a dále, aby trvaly důvody pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za
účelem strpění pobytu na území. Ze spisového a cizineckého informačního systému cizinců
přitom dle žalované vyplývalo, že žalobkyně podala dne 15. 8. 2012 žádost o povolení k trvalému
pobytu a řízení o této žádosti bylo pravomocně skončeno dne 13. 2. 2016. V průběhu uvedeného
řízení pak bylo podle žalované žalobkyni podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců
uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území s platností od 16. 11.
2015 do 13. 5. 2016, přičemž žalobkyně podala dne 8. 4. 2016 žádost o povolení
k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Žalovaná poukázala na to, že dne
15. 2. 2016 žalobkyně podala opětovně žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 66
odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a dne 24. 8. 2017 podala další žádost o vydání povolení
k trvalému pobytu podle § 68 tohoto zákona, přičemž řízení o těchto žádostech nebylo dosud
pravomocně ukončeno.
6. Na základě uvedeného žalovaná uzavřela, že žalobkyně na území České republiky pobývala na
základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, které ji bylo uděleno podle
§ 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť dne 15. 8. 2012 podala žádost o povolení
k trvalému pobytu. Žalovaná zdůraznila, že podle § 43 odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 1 písm. c)
tohoto zákona je předpokladem pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění
pobytu na území trvání důvodů, pro které bylo cizinci uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za
totožným účelem, kterými, resp. kterým je dle žalované v posuzovaném případě trvání řízení ve
věci žádosti žalobkyně ze dne 15. 8. 2012 o povolení k trvalému pobytu vedené pod sp. zn.
OAM- 18009/TP-2012. Vzhledem k tomu, že řízení o této žádosti bylo ke dni 13. 2. 2016
pravomocně ukončeno, ztotožnila se žalovaná se závěrem správního orgánu prvního stupně,
podle kterého již v rozporu s § 43 odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu
cizinců netrvá důvod, pro který bylo žalobkyni uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem
strpění pobytu na území, neboť udělení předmětného víza bylo vázáno na žádost o povolení
k trvalému pobytu ze dne 15. 8. 2012. Skutečnost, že žalobkyně podala opětovně žádosti
o povolení k trvalému pobytu, je dle žalované pro posouzení naplnění podmínky podle § 43
odst. 1 zákona o pobytu cizinců irelevantní, neboť se jedná o nové žádosti o povolení k trvalému
pobytu a nově probíhající správní řízení, ve vztahu k němuž nebyla žádost o vízum k pobytu nad
90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona podána. Pro
uvedený závěr svědčí dle žalované též dikce § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, kde
zákonodárce výslovně používá sousloví „o této žádosti“, tj. o jedné konkrétní. Opačný výklad by
pak podle žalované vedl toliko k účelovému podávání žádostí o povolení k trvalému pobytu ze
strany cizinců s cílem získání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na
území a případnému následnému podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným
účelem, a tudíž k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, a to v rozporu se smyslem
a účelem institutu pobytového oprávnění udělovaného za účelem strpění pobytu na území podle
§ 33 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 1 zákona.
7. Žalovaná uzavřela, že ačkoliv není v posuzovaném případě dán důvod pro zamítnutí žádosti
žalobkyně podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť nelze dovodit závažnou
překážku pobytu žalobkyně na území, nesplňuje žalobkyně jednu z podmínek pro udělení
povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území uvedenou v § 43 odst. 1 ve
spojení s § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, z čehož vyplývá, že žalobkyni nelze
požadované pobytové oprávnění udělit. Žalovaná doplnila, že provedenou změnou žalobkyni
nehrozí újma z důvodu ztráty možnosti se odvolat ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) věty druhé
III. Žaloba
8. Žalobkyně uplatnila ve stručné žalobě toliko jediný žalobní bod. Namítala, že podmínkou pro
vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území ve smyslu § 43
odst. 1 zákona o pobytu cizinců je trvání důvodů, pro které bylo cizinci uděleno dlouhodobé
vízum za účelem strpění pobytu na území. Žalobkyně poukázala na to, že dlouhodobé vízum jí
bylo uděleno z důvodu probíhajícího řízení o její žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu.
To však dle žalobkyně neznamená, že by povolení k dlouhodobému pobytu bylo vázáno
podmínkou, že stále trvá řízení o žádosti o trvalý pobyt ze dne 15. 8. 2012, které bylo vedeno pod
sp. zn. OAM-18009/TP-2012. Nic takového podle žalobkyně ze zákona nevyplývá. Pro splnění
podmínky, že stále trvá důvod, pro který bylo uděleno vízum za účelem strpění, podle
přesvědčení žalobkyně postačuje, že i ke dni rozhodování o žádosti o dlouhodobý pobyt existuje
jakékoli neukončené řízení o žádosti o trvalý pobyt.
IV. Vyjádření žalované
9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 19. 3. 2018 navrhla, aby byla žaloba zamítnuta,
přičemž se v rámci argumentace fakticky omezila na reprodukci závěrů uvedených v odůvodnění
Napadeného rozhodnutí.
V. Posouzení věci Městským soudem v Praze
10. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po
vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.
Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu
žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ), přitom vycházel ze skutkového
a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci
úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. bez nařízení
jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili (jejich souhlas byl v souladu s § 51
odst. 1 větou druhou s. ř. s. s. ř. s. presumován). Žalobkyně přitom nenavrhla provedení důkazních
prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovanou, a které by bylo
třeba provést při jednání.
11. V posuzované věci byla s poukazem na § 43 odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 1 písm. c) zákona
o pobytu cizinců zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za
účelem strpění pobytu na území s tím, že na straně žalobkyně nadále netrvají důvody, pro které jí
bylo dříve uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, neboť řízení
o její žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 8. 2012 vedené pod sp. zn. OAM-
18009/TP-2012 bylo pravomocně ukončeno ke dni 13. 2. 2016.
12. Mezi účastníky není sporné, že žalobkyně pobývala na území České republiky na základě víza
k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území s platností od 23. 11. 2015 do 13. 5.
2016, vydaného podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců z důvodu podání žádosti
žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 8. 2012. Sporným není ani to, že dne
8. 4. 2016 podala žalobkyně žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu
na území podle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Sporu pak není mezi účastníky řízení ani
o tom, že řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 8. 2012 bylo
pravomocně skončeno dne 13. 2. 2016, přičemž žalobkyně poté podala další žádosti o vydání
povolení k trvalému pobytu; řízení o nich přitom nebyla pravomocně ukončena.
13. Mezi účastníky zůstává v daném případě sporným, zda důvody, pro které bylo žalobkyni vízum
dříve uděleno, trvají rovněž v případě, kdy v okamžiku rozhodování o žádosti žalobkyně o vydání
povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 43 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců nebylo pravomocně rozhodnuto o jiných, později podaných žádostech
žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu. Zatímco žalobkyně byla přesvědčena, že pro
splnění podmínky, že stále trvá důvod, pro který bylo uděleno vízum za účelem strpění,
postačuje, že ke dni rozhodování o žádosti o dlouhodobý pobyt existuje jakékoli neukončené
řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu, žalovaná trvala na tom, že v daném případě
důvody, pro které bylo žalobkyni uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu
na území, s ohledem na pravomocné ukončení řízení o žádosti ze dne 15. 8. 2012 nadále netrvají.
14. Soud připomíná, že podle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění platí, že
„povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území uděluje ministerstvo na žádost cizince,
kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33, pokud pobyt
cizince na území bude delší než 1 rok a trvají-li důvody, pro které bylo toto vízum uděleno“.
15. Z § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění se pak podává, že „ministerstvo
udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který v době platnosti oprávnění
k pobytu, jehož platnost nelze prodloužit, požádal na území o vydání povolení k trvalému pobytu podle hlavy IV,
pokud je k tomu oprávněn a o této žádosti nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na
území“.
16. Ze znění ustanovení § 43 odst. 1 podle přesvědčení soudu zcela jednoznačně vyplývá, že pro
udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území České republiky
musí cizinec kumulativně splňovat celkem tři podmínky: (i.) muselo mu být dříve uděleno vízum
k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 zákona o pobytu cizinců;
(ii.) pobyt cizince na území bude delší než 1 rok; a (iii.) trvají důvody, pro které bylo vízum
zmíněné v první podmínce uděleno.
17. Z ustanovení § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je tedy zřejmé, že povolení k dlouhodobému
pobytu za účelem strpění pobytu na území České republiky je úzce spojeno s předchozím
rozhodnutím správního orgánu o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu
cizince na území. Udělení dlouhodobého pobytu dle zmíněného ustanovení má své místo pouze
v těch případech, kdy nadále trvají důvody, pro které bylo cizinci takové konkrétní vízum dle § 33
zákona uděleno a kdy lze zároveň důvodně předpokládat, že pobyt cizince na území bude delší
než 1 rok.
18. Platí přitom, že pokud důvody, pro které bylo cizinci vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem
strpění jeho pobytu na území uděleno, odpadnou, nelze cizinci za týmž účelem, tj. za účelem
strpění jeho pobytu na území, vydat povolení k dlouhodobému pobytu.
19. Soud je nucen žalované přisvědčit, že třetí z výše uvedených podmínek aplikace ustanovení § 43
odst. 1 zákona o pobytu cizinců nebyla v nyní posuzované věci prokazatelně splněna.
20. Soud nepochyboval o tom, že v daném případě bylo žalobkyni vízum k pobytu nad 90 dnů za
účelem strpění pobytu na území s platností od 23. 11. 2015 do 13. 5. 2016 vydáno podle § 33
odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců právě a jedině z důvodu podání žádosti
o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 8. 2012. Žalobkyni tedy bylo v souladu
s naposledy uvedeným ustanovením zákona o pobytu cizinců předmětné pobytové oprávnění
uděleno výhradně v souvislosti s probíhajícím řízením o žádosti o vydání povolení k trvalému
pobytu podané dne 15. 8. 2012.
21. Je-li v souladu s dříve uvedeným podle § 43 odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 1 písm. c) zákona
o pobytu cizinců jednou z podmínek pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
strpění pobytu na území trvání důvodů, pro které bylo cizinci uděleno konkrétní vízum k pobytu
nad 90 dnů, je podle přesvědčení soudu zjevné, že těmito relevantními důvody se na daném
skutkovém půdorysu rozumí právě trvání řízení ve věci žádosti ze dne 15. 8. 2012 o povolení
k trvalému pobytu, vedeného pod sp. zn. OAM-18009/TP-2012.
22. Žalované je třeba přisvědčit, že smyslem a účelem institutu pobytového oprávnění udělovaného
za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 43 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců je umožnit cizinci setrvat přechodně na území České republiky do doby, než
bude rozhodnuto o jeho konkrétní žádosti o povolení k trvalému pobytu za zákonem
stanovených podmínek. Uvedený závěr ostatně zřetelně vyplývá již z gramatické metody výkladu
ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, které striktně spojuje důvody přiznání
pobytového oprávnění za účelem strpění s ohledem na probíhající řízení o žádosti o vydání
povolení k trvalému pobytu s tím, že „o této žádosti nebylo rozhodnuto…“. Ustanovení § 33 odst. 1
písm. c) zákona o pobytu cizinců tedy zřetelně spojuje nárok na udělení pobytového oprávnění
s neskončeným řízením o této konkrétní žádosti o udělení trvalého pobytu.
23. Z ničeho pak nevyplývá, že by snad byla třetí podmínka vydání povolení dle § 43 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců, tj. podmínka trvání důvodů, pro které bylo konkrétní vízum k pobytu nad 90
dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 zákona o pobytu cizinců cizinci uděleno,
splněna i tehdy, kdy sice takové konkrétní důvody s ohledem na pravomocné skončení řízení
o předmětné žádosti pominuly, avšak cizinec následně podá jinou, další žádost o vydání povolení
k trvalému pobytu, nadto pak v režimu jiného zákonného ustanovení. Takový závěr by byl dle
přesvědčení soudu s ohledem na dříve uvedené v příkrém rozporu se shora popsaným smyslem
a účelem institutu povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území dle § 43
odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, přičemž by, ad absurdum
dovedeno, umožňoval cizincům docílit vydání povolení podle § 43 odst. 1 zákona účelovým
opakovaným podáváním dalších žádostí o vydání povolení k trvalému pobytu bez ohledu na
pravomocné vyřízení té žádosti, jejíž projednávání bylo důvodem udělení víza k pobytu nad 90
dnů dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona.
24. Soud se proto ztotožňuje s žalovanou, že se zřetelem k tomu, že řízení o žádosti žalobkyně ze
dne 15. 8. 2012 bylo ke dni 13. 2. 2016 pravomocně ukončeno, nadále netrvaly ty důvody, pro
které bylo žalobkyni uděleno předmětné vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění. Správní
orgány tedy podle přesvědčení soudu postupovaly zcela v souladu s § 43 odst. 1 ve spojení s § 33
odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, pokud žádosti žalobkyně o udělení povolení
k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území nevyhověly. Udělení předmětného
víza bylo i dle stanoviska soudu jednoznačně vázáno toliko na probíhající řízení o žádosti
o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 8. 2012.
25. Na základě všech shora uvedených skutečností a důvodů Městský soud v Praze žalobu podle § 78
odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně neměla
ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalované pak žádné náklady
v souvislosti s vedením předmětného řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho
doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu,
se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den
lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém
rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových
stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 16. ledna 2020
Mgr. Martin Lachmann
předseda senátu