Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 271/2019 - 28

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: M. L., proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2015, čj. MV-2826-5/SO-2013, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, čj. -36,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, čj. -36, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně pobývala na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s platností od 5. 11. 2010 do 4. 11. 2012. Dne 23. 10. 2012 podala žádost o prodloužení doby platnosti tohoto povolení. Ministerstvo vnitra řízení zastavilo dle , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ “), jelikož žalobkyně žádost podala po uplynutí lhůty podle zákona o pobytu cizinců, tzn. v době, kdy k tomu nebyla oprávněna. Žalovaná odvolání zamítla rozhodnutím označeným v záhlaví.

[2] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalované bránila u městského soudu. Soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Dle něj bylo k této kauze třeba – vzhledem k hrozícím následkům napadeného rozhodnutí – přistupovat zvlášť pečlivě. Žalobkyně podala spornou žádost jen o den později, než ji podat měla. To, že její žádost byla opožděná, se dověděla až z rozhodnutí ministerstva, a to dne 13. 11. 2012. Proto žalobkyni v tomto případě postačilo, aby v odvolání proti tomuto rozhodnutí poprvé tvrdila, že jí v podání žádosti v řádné lhůtě zabránila nemoc, toto onemocnění doložila lékařským potvrzením. Tvrzení o nemoci nemělo podléhat koncentraci podle . Městský soud tedy uzavřel, že žalobkyně podala žádost o prodloužení pobytu včas, v náhradní lhůtě podle věty druhé zákona o pobytu cizinců.

[3] Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost. V nynějším případě prý byly dány všechny podmínky pro zastavení řízení o žádosti. Žalobkyně poprvé uvedla, že včasnému podání žádosti bránila nemoc, až v rámci podaného odvolání. Žalobkyně měla povinnost tvrdit a doložit rozhodné skutečnosti již v řízení před ministerstvem, nikoliv až v odvolacím řízení.

[4] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

[5] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( a 4 ); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.

[6] Kasační stížnost je důvodná.

[7] Podle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 17. 12. 2015, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen podat nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. V případě, že podání žádosti ve lhůtě podle předchozí věty zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po zániku těchto důvodů. Dle § 169 odst. 8 písm. d) téhož zákona správní orgán zastaví řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, pokud ji cizinec podal v době, kdy k tomu nebyl oprávněn.

[8] Ze správního spisu vyplynulo, že povolení žalobkyně k dlouhodobému pobytu bylo platné do 4. 11. 2012. Podle § 47 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců bylo posledním dnem pro podání žádosti o prodloužení platnosti tohoto povolení pondělí 22. 10. 2012. Žalobkyně podala žádost prostřednictvím zmocněnce až následujícího dne, tj. 23. 10. 2012, aniž tvrdila, že žádost podává ve lhůtě dle § 47 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Ministerstvo řízení o žádosti zastavilo rozhodnutím ze dne 29. 10. 2012. Toto rozhodnutí si žalobkyně převzala osobně dne 13. 11. 2012. Dne 14. 11. 2012 žalobkyně požádala o nahlédnutí do spisu a dne 26. 11. 2012 její zmocněnec u ministerstva do spisu nahlížel. Dne 28. 11. 2012 pak žalobkyně doručila ministerstvu odvolání proti jeho rozhodnutí. V odvolání mj. žádala o prominutí zmeškání lhůty. Tvrdila, že spornou žádost nemohla podat včas z důvodu nemoci, a doložila potvrzení praktické lékařky ze dne 8. 11. 2012, ve kterém stojí, že žalobkyně „nebyla schopna práce a cestování od 11. 10. 2012 – 30. 10. 2012“. Stěžovatelka odvolání zamítla. Uvedla, že s ohledem na nemohla přihlédnout k novým skutečnostem ani k návrhům na provedení nových důkazů (zejm. lékařské potvrzení). Žalobkyně dle stěžovatelky ani neuvedla, proč nemohla tvrzení a důkazní návrhy uplatnit již během řízení u ministerstva.

[9] NSS předně uvádí, že nemoc lze považovat za objektivní překážku, tzn. důvod nezávislý na vůli cizince, která mu brání v podání žádosti (k tomu obecně např. rozsudek ze dne 14. 2. 2018, čj. -43, bod 12, a tam cit. judikaturu). Podstatou sporu však je, zda správní orgány měly zohlednit, že žalobkyně tvrdila nemoc až v řízení o odvolání, nikoliv tedy ve lhůtě k tomu určené § 47 odst. 1 větou druhou zákona o pobytu cizinců.

[10] Na nyní řešený případ nepochybně dopadá zásada koncentrace dle . Jakkoli je třeba tento případ, ostatně jako všechny podobné kauzy, posuzovat zvlášť pečlivě (rozsudek ze dne 27. 6. 2014, čj. -31, bod 28), nelze jen proto popírat základní principy procesního práva správního. I v této věci proto platí, že pokud cizinec chtěl využít práva podat žádost v dodatečné lhůtě dle věty druhé zákona o pobytu cizinců, bylo na něm, aby již v řízení před prvostupňovým orgánem tuto skutečnost výslovně tvrdil a také doložil důvody na jeho vůli nezávislé, které mu v podání žádosti v řádné lhůtě zabránily. Nestačí, pokud cizinec teprve v průběhu odvolacího řízení uvede, že žádost podává dle věty druhé cit. zákona. Je obecně přijímaným procesním pravidlem, že brání-li účastníkovi řízení v učinění určitého úkonu objektivní překážka, je právě na tomto účastníkovi, aby – jakmile takový důvod odpadne – sdělil tuto skutečnost správnímu orgánu a také ji prokázal, a to zároveň s tímto zmeškaným úkonem (rozsudek ze dne 19. 9. 2013, čj. -44, bod 19 a 20; srov. též obecnou úpravu v ; podobně též rozsudky ze dne 30. 11. 2016, čj. -29; ze dne 27. 1. 2016, čj. -40, bod 10, v němž cizinec lhůtu k podání žádosti zmeškal o 2 dny; nebo též již cit. rozsudky , bod 27, a , bod 13).

[11] V posuzované věci žalobkyně k formulářové žádosti nepřipojila žádný přípis, v němž by alespoň tvrdila existenci důvodů na její vůli nezávislých (§ 47 odst. 1 věty druhé zákona o pobytu cizinců), jež jí bránily podat žádost včas, nemluvě o tom, že by tyto důvody již v této fázi prokázala. Toto neučinila ani do doby vydání rozhodnutí ministerstva o zastavení řízení. Povinnost tvrzení i povinnost předložit k němu důkazy ležela přitom na ní.

[12] Žalobkyni ovšem nepomůže ani to, že v odvolání proti rozhodnutí ministerstva tvrdila a doložila, že v rozhodné době byla nemocná. Městskému soudu lze přisvědčit v tom, že zásada koncentrace řízení není neomezená. V určitých typech řízení je prolomen zásadami uvedenými zejména v a . Typicky se až do 30. 6. 2017 jednalo o řízení o přestupcích a správních deliktech (rozsudek ze dne 22. 1. 2009, čj. -115, č. 1856/2009 Sb. NSS; dnes to výslovně potvrdil , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Koncentrační zásada se dále neuplatní též v řízeních, v nichž má být z moci úřední uložena povinnost (srov. rozsudek ze dne 7. 4. 2011, čj. -48, č. 2412/2011 Sb. NSS).

[13] Avšak výjimka z uplatnění zásady koncentrace řízení se nemůže uplatnit v nynějším případě. Řízení se vede o žádosti žalobkyně, nebylo zahajováno z moci úřední. V řízeních o žádosti je zásada koncentrace řízení zcela namístě. Tato zásada se běžně aplikuje též v pobytových věcech cizinců a nepřipouštějí se zde žádné odchylky (viz např. rozsudky ze dne 3. 3. 2016, čj. -36, bod 12; nebo ze dne 29. 8. 2016, čj. -36, bod 25). Žalobkyně však ve smyslu neuvedla žádné relevantní důvody, které by objasnily, proč nemohla doklady předložit již v řízení u ministerstva.

[14] Žalobkyně tedy měla být již v průběhu řízení o žádosti u ministerstva obezřetná (ostatně v ČR pobývá od roku 2004). S tvrzením o nemoci, která ji bránila v podání žádosti o prodloužení doby platnosti pobytového povolení, neměla otálet. Závěr městského soudu, že žádost byla podána včas, tedy není správný. Sporná žádost byla podána opožděně.

[15] Vzhledem k výše uvedeným argumentům bylo zbytečné, aby se NSS podrobně věnoval dalším námitkám, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti.

[16] Kasační stížnost je důvodná. NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení ( ). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020

Zdeněk Kühn

předseda senátu