Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Af 25/2021 - 46

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci

žalobce: Central Europe Mark, s. r. o.

sídlem Hlavní třída 87/2, 737 01 Český Těšín

zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem

sídlem Sluneční nám. 14/2588, Praha 5

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

na přezkum rozhodnutí žalovaného č. j. 9494/21/5100-41456-711233 ze dne 22. 3. 2021, ve věci úroku z neoprávněného jednání správce daně,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 12. 5. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2021, č. j. 9494/21/5100-41456-711233, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj č. j. 3405711/20/3202-80546-800365 ze dne 10. 9. 2020. Prvostupňový orgán zamítl námitku žalobce s tím, že tento nemá nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně. Žalobce se domáhal úroku z neoprávněného jednání správce daně dle , daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů. Svůj nárok opíral o skutečnost, že správce daně v průběhu daňové kontroly snížil původně vyšší částku zajištěnou zajišťovacím příkazem na úhradu DPH.

2. Žalobce v žalobě předně vznesl námitku nedostatku kompetence žalovaného rozhodovat ve věci s ohledem na přechodná ustanovení k Uvedená ustanovení sice uváděla, že řízení o námitce, zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů, žalobce nicméně argumentoval, že řízení o odvolání není součástí řízení o námitce, které končí oznámením rozhodnutí o námitce.

3. Žalobce dále uvedl, že zajišťovacím příkazem ze dne19. 6. 2015 bylo žalobci uloženo zajistit úhradu DPH za první čtvrtletí roku 2015 složením jistoty ve výši 13 556 641 Kč. Následně v průběhu daňové kontroly správce daně rozhodl dne 5. 12. 2019 o snížení původní výše zajištění o částku 6 084 162 Kč, neboť zčásti odpadl důvodný předpoklad doměření daně. Žalobce s odvoláním na analogické uplatnění závěrů rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. -34 ze dne 25. 9. 2014 (Kordárna, a. s., v likvidaci) a č. j. -47 ze dne 16. 7. 2020 (EP ENERGY TRADING, a. s.) uvedl, že mu má být požadovaným úrokem nahrazeno zadržování částky 6 084 162 Kč. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že považuje zadržení nadměrného odpočtu a zajištění daně za nesrovnatelné instituty. Žalobce proti tomu namítl, že v obou případech jde o kompenzaci majetkové újmy spočívající v tom, že nemohl disponovat zadržovanými prostředky. V obou případech je totožný efekt, a to zadržování peněžních prostředků plátce DPH, a tudíž jeho diskriminace v rozporu se zásadou proporcionality. Žalobce poukázal na rozsudek Soudního dvora EU ve věci Garage Molenheide a na něj navazující judikaturu Nejvyššího správního soudu.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 25. 6. 2021 navrhl zamítnutí žaloby. K námitce absence kompetence uvedl, že řízení o námitce bylo zahájeno za účinnosti právní úpravy, která proti připouštěla proti rozhodnutí o námitce podání odvolání. Na podporu svého názoru citoval důvodovou zprávu k K námitce nezákonnosti žalovaný akcentoval, že žalobce formuloval svůj požadavek jako žádost o úrok dle daňového řádu. Toto bylo předmětem správního řízení a správní orgány zkoumaly toliko, zda jsou splněny podmínky uvedeného ustanovení. Podmínky, stanovené v daňového řádu v žalobcově případě zjevně splněny nebyly, neboť zde nebylo žádné rozhodnutí, které by bylo změněno, zrušeno či prohlášeno za nicotné. Původní zajišťovací příkaz zůstal nedotčen, a byl aprobován i správními soudy obou stupňů. Částka 6 084 162 byla zadržována po právu. K argumentaci judikaturou týkající se nadměrného odpočtu žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a akcentoval, že na rozdíl od nadměrného odpočtu neexistuje garantovaný nárok na vyplacení částky zajištěné zajišťovacím příkazem.

5. Řízení před krajským soudem bylo od 13. 1. 2023 do 23. 10. 2023 přerušeno za účelem vyčkání na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. , kde byla řešena totožná kompetenční otázka, o níž byl mezi stranami spor i v nyní projednávané věci.

6. Jednání dne 10. 1. 2024 se žalobce nezúčastnil; žalovaný setrval na svém procesním stanovisku.

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Pokud se týče skutkového stavu – jak plyne ze spisového materiálu – o tom není mezi stranami sporu. Finanční úřad pro hlavní město Prahu zajišťovacím příkazem ze dne 19. 6. 2015 uložil žalobci zajistit úhradu DPH za první čtvrtletí 2015, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty ve výši 13 556 641 Kč. Zákonnost tohoto zajišťovacího příkazu aproboval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. -28 ze dne 11. 4. 2018. Na základě uvedeného zajišťovacího příkazu správce daně exekučně vymohl částku 7 352 240, 23 Kč. Dne 5. 12. 2019 vydal Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj rozhodnutí o změně zajištěné částky, kdy bylo rozhodnuto o snížení výše zajištění o částku 6 084 162 Kč a zároveň o jejím zvýšení o částku 1 316 670 Kč. Ke dni 5. 12. 2019 měl správce daně na účtu žalobce k zajištění daně částku ve výši 7 844 009,23 Kč. K podanému odvolání bylo rozhodnutím ze dne 20. 7. 2020 zrušeno navýšení zajištění o částku 1 316 670 Kč. Dne 12. 8. 2020 byla správci daně doručena žádost žalobce o úrok z neoprávněného jednání správce daně, a to z částky 6 084 162 Kč; uvedenou žádost správce daně posoudil jako námitku, která byla doplněna podáním doručeným dne 24. 8. 2020. Rozhodnutím ze dne 10. 9. 2020 správce daně námitku zamítl pro nesplnění podmínek stanovených v § 254 daňového řádu. Proti tomu žalobce brojil odvoláním, které bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

9. Pokud se týče žalobního bodu, v němž byla namítána absence kompetence žalovaného k rozhodování žalovaného o odvolání proti námitce, pak tento bod byl vyřešen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. -25 ze dne 31. 8. 2023. Soud uvedl, že „formulaci »řízení o námitce« je proto nutno vykládat jako celek, tj. že zahrnuje také řízení o odvolání proti rozhodnutí o námitce. Nejde o výklad contra legem, naopak, tento výklad vychází ze zásady jednotnosti řízení, jak se uplatňuje také v daňovém řádu, a takto přechodná ustanovení k koncipoval sám zákonodárce, o čemž svědčí obsah důvodové zprávy jak k bodu 6, tak i k bodu 12 přechodných ustanovení novely.“ Kompetence žalovaného k rozhodnutí o odvolání proto dána byla.

10. Pokud se týče namítané nezákonnosti, je předně nepochybné, že podmínky § 254 daňového řádu splněny nebyly, neboť zde nebylo žádné rozhodnutí zrušené, změněné či prohlášené za nicotné. Pokud se žalobce domáhal analogické aplikace judikatury Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora EU ve věcech nadměrných odpočtů, pak k této otázce se v mezidobí vyslovil Nejvyšší správní soud, a to v rozsudku č. j. -25 ze dne 10. 3. 2023, kde vystupoval týž právní zástupce, jak v nyní projednávané věci. Soud proto odkazuje na odůvodnění uvedeného rozsudku, z nějž plyne, že závěry rozsudků týkajících se zadržovaných nadměrných odpočtů nelze vztáhnout na situaci, kdy daňový subjekt byl povinen na základě zajišťovacího příkazu správce daně složit na zajištění úhrady dosud nestanovené daně dle § 167 odst. 2 daňového řádu vyšší částku, než je daň, jež je mu následně, po prověření jeho daňové povinnosti správcem daně, stanovena. (Nyní projednávaná věc se skutkově liší tím, že v ní nejde o rozdíl mezi zajištěnou a vyměřenou daní, nýbrž mezi zajištěnou částkou původní a následnou, tj. po snížení zajištění; to ovšem nemá na závěry citovaného rozsudku vliv.)

11. Soud proto žalobu podle zamítl.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , kdy procesně úspěšnému žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 10. ledna 2024

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje