Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 45/2019 - 38

4

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Karla Šemíka ve věci

žalobkyně: Mgr. S. W., narozená „X“,

bytem „X“,

zastoupená advokátem JUDr. Janem Walterem,

sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec,

proti

žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje,

sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem,

v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč. Částka 1 000 Kč bude žalobkyni vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 400 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce podala včasnou žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve smyslu ustanovení a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat do patnácti dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí na základě její žádosti ze dne 28. 1. 2019 podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ve které žádala o 1. sdělení, zda žalovaný vyřizoval stížnost podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) na postup Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ve věci podnětu ze dne 21. 10. 2017 k přijetí opatření proti nečinnosti Městského úřadu Vejprty, stavebního úřadu, ve věci stíhání správního deliktu spáchaného v souvislosti se stavební úpravou – výměnou vrat v objektu bez čp/če na par. č. st. „X“ v k. ú. x (dále jen jako „stížnost“), 2. sdělení, pod jakým číslem jednacím/spisovou značkou byla tato stížnost vyřizována, 3. sdělení, které úřední osoby byly pověřeny vyřizováním této stížnosti, 4. sdělení, kdy byla tato stížnost žalovanému doručena, 5. sdělení, zda byla stížnost shledána důvodnou, částečně důvodnou, nebo nedůvodnou, 6. poskytnutí písemnosti, kterou byl stěžovatel vyrozuměn o vyřízení stížnosti, (dále vše jen jako „informace“). Současně se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení.

2. Žalobkyně podala svou žalobu poté, co nebyla úspěšná při uplatnění ochrany před nečinností u nadřízeného orgánu žalovaného, Ministerstva pro místní rozvoj, a to prostřednictvím stížnosti ze dne 13. 2. 2019 ve smyslu . Ke dni podání žaloby (tj. 13. 3. 2019) však žalobkyně dle svého tvrzení neměla informaci o tom, zda tato stížnost nadřízeným orgánem rozhodnuta.

3. Podáním ze dne 19. 1. 2020, které soud obdržel tentýž den, žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vzala výslovně předmětnou žalobu zpět s odůvodněním, že po podání předmětné žaloby obdržela rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 19. 3. 2019, kterým žalovanému přikázalo vyřídit žádost o informace, a dále obdržela od žalovaného dne 28. 3. 2019 (tedy až po podání žaloby v této věci) přípis ze dne 27. 3. 2019, který obsahuje sdělení, že žalovaný žádnou stížnost dle na postup žalovaného ve věci podnětu ze dne 21. 10. 2017 nevyřizoval. Dále ve svém zpětvzetí odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 12. 2019, č. j. -28, v obdobné věci, ze kterého plyne, že takovým přípisem žalovaného je žádost o informace vyřízena. Zároveň žalobkyně vznesla požadavek, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náklady za předmětné soudní řízení.

4. Protože projev vůle žalobkyně, jímž došlo ke zpětvzetí předmětné žaloby, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím žalobkyně zamýšlela ukončení soudního řízení jeho zastavením, soud v souladu s ustanovením ve výroku I. tohoto usnesení řízení o předmětné žalobě zastavil.

5. Jelikož řízení skončilo jeho zastavením před prvním jednáním, soud podle ustanovení věty první , o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „ “) rozhodl výrokem II. tohoto usnesení o vrácení soudního poplatku, jenž byl soudu uhrazen ve výši 2 000 Kč, toliko ve výši 1 000 Kč, když podle citovaného ustanovení mj. platí, že soud vrátí z účtu zaplacený poplatek za řízení snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, pokud bylo řízení zastaveno před prvním jednáním. V souladu s tímto ustanovením soud rovněž rozhodl o tom, že snížený soudní poplatek bude žalobkyni vrácen z účtu krajského soudu dle ustanovení zákona o soudních poplatcích ve lhůtě třiceti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

6. Výrok III. usnesení o nákladech řízení se opírá o větu druhou , podle níž má navrhovatel (žalobce) proti odpůrci (žalovanému) právo na náhradu nákladů řízení, vzal-li navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce. V daném případě je s ohledem na vyjádření právního zástupce žalobkyně, které je obsaženo v jeho podání ze dne 19. 1. 2020 a které bylo soudem již citováno výše, naprosto zřejmé, že žalobkyně vzala podanou žalobu zpět právě z důvodu pozdějšího chování žalovaného, takže dané soudní řízení se tímto stalo bezpředmětným. S přihlédnutím k této skutečnosti má soud za to, že nastala situace předvídaná věta druhá , v důsledku čehož žalobkyni vzniklo právo na přiznání náhrady nákladů řízení vůči žalovanému. Z tohoto důvodu soud ve výroku III. usnesení uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 400 Kč, kterou představuje částka 1 000 Kč za nevrácenou část soudního poplatku, dále pak částka 3 100 Kč za jeden úkon právní služby JUDr. Jana Waltera, advokáta, podle , vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to podání žaloby - ; dále částka 300 Kč za jeden s tím související režijní paušál podle . Soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle , neboť se dle nejedná o důvodně vynaložený náklad řízení. Soud vzal v úvahu, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce podává množství typově shodných žalob se shodnou právní argumentací lišící se pouze ve stručném skutkovém popisu neposkytnuté informace, o níž bylo žádáno. Soud má za to, že v daném případě není adekvátní přiznávat náhradu nákladů za seznámení se s věcí, která ovšem vyúsťuje vždy v mírně upravenou vzorovou žalobu (např. se jedná o věci pod sp. zn. , , , , , , , , resp. o takřka identickou věc pod sp. zn. ). Soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v podání repliky podle , neboť se dle nejedná o důvodně vynaložený náklad řízení, když byl v řízení učiněn až poté, co žalobkyni bylo doručeno sdělení žalovaného o informaci. Zpětvzetí žaloby a sdělení ze dne 19. 1. 2020 soud nepovažoval vzhledem k jejich obsahu a nenáročnosti podle za důvodně vynaložený náklad zastoupení, a proto náhradu nákladů řízení ani za tyto úkony zastoupení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 28. ledna 2020

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.