Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
4 Azs 374/2023 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Azs 374/2023 - 30
[14] Výše uvedené však nic nemění na tom, že posouzení podmínek pro aplikaci čl. 17 je správním uvážením. Role soudů při přezkumu správního uvážení je omezena na ověření, zda ministerstvo nepřekročilo zákonné meze správního uvážení či správní uvážení nezneužilo (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Nahradit správní uvážení soudy nemohou. Přezkoumávají proto především, zda ministerstvo nezapomnělo úvahu o použití čl. 17 učinit (pokud to bylo namístě), případně, zda logicky a srozumitelně odůvodnilo, proč oprávnění podle čl. 17 odst. 1 nařízení nevyužilo (viz. rozsudek NSS ze dne 17. 5. 2023, č. j. 10 Azs 92/202334, bod 18, příp. rozsudky NSS ze dne 22. 3. 2023, č. j. 5 Azs 24/202323, body 1718, či ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/201624, body 3334).
[15] V nyní projednávané věci žalovaný řádně odůvodnil, proč nepřistoupil k aplikaci diskrečního ustanovení čl. 17 nařízení Dublin III. Dostatečným a vnitřně nerozporným způsobem se vypořádal s rodinnými vazbami stěžovatelů, postavením otce, možnostmi i zdravotním stavem zúčastněných, jakož i se zájmy a školní docházkou nezletilého stěžovatele b). Nejvyšší správní soud odkazuje na podrobnou rekapitulaci odůvodnění žalovaného, již uvádí městský soud v bodě [21] napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud se také ztotožnil se závěrem městského soudu, že žalovaný vyhověl závaznému právnímu názoru vyslovenému ve zrušujícím rozsudku městského soudu ze dne 6. 3. 2023, č. j. 2 Az 1/202355. Žalovaný v rozhodnutí, jež je předmětem tohoto řízení, provedl podrobnější úvahu než v předcházejícím rozhodnutí, v níž se zaměřil mj. na status poživatele dočasné ochrany manžela a otce stěžovatelů, zabýval se též možnou hrozbou rozdělení rodiny a zvláště přihlédl k zájmu nezletilého stěžovatele b). V úvaze žalovaného Nejvyšší správní soud neshledal logický rozpor, zjevnou svévoli správního orgánu či jiný exces takového rozsahu, který by činil rozhodnutí nezákonným. Nejvyššímu správnímu soudu tak nepřísluší do správního uvážení zasáhnout ani v případě, kdy by sám považoval užití postupu dle čl. 17 nařízení Dublin III za vhodné.
[16] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud stížnost odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s). Jelikož stěžovatelé neměli v řízení o kasační stížnosti úspěch a žalovanému nevznikly náklady přesahující náklady jeho běžné úřední činnosti, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2024
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu