Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 233/2023 - 48

- 50

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudce Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: A. T., zastoupen Mgr. Leonidem Kušnarenkem, advokátem se sídlem Polská 1090/4, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2023, č. j. OAM-534/ZA-ZA12-ZA-19-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2023, č. j. – 67,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 5. 2023, č. j. OAM-534/ZA-ZA12-ZA-19-2022, rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se žalobci neuděluje.

[2] Proti tomuto závěru žalobce brojil žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji shora označeným rozsudkem zamítl. Zabýval se přitom podrobně jednotlivými formami mezinárodní ochrany, přičemž uzavřel, že ve vztahu k žalobce žádné konkrétní námitky neuplatnil, za nedůvodné považoval žalobcovy obavy z pronásledování pro některý z důvodů taxativně uvedených v . V této souvislosti odmítl obecné žalobní námitky, které jsou v rozporu se skutečnostmi tvrzenými v průběhu správního řízení. Soud k tomu uvedl, že účelem žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu byla snaha o legalizaci pobytu. Uvedený důvod však nespadá mezi taxativně vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle . Ustanovení (azyl za účelem sloučení rodiny) na žalobce nedopadá, neboť není rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl podle nebo . Podle , jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle , lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Krajský soud stejně jako žalovaný neshledal v případě žalobce žádnou zvláštního zřetele hodnou okolnost, která by nebyla dosud judikaturou řešena, či důvod k tomu, aby se od této judikatury odklonil. Krajský soud po zhodnocení výpovědí žalobce, hlavního motivu podání žádosti o mezinárodní ochranu (legalizace pobytu), okamžiku jejího podání a vyhodnocení podkladových informací nedospěl k závěru, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy pro některý z důvodů dle .

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. V ní nejprve uzavřel, že je přípustná a rovněž pak i přijatelná, neboť se dotýká velkého počtu pravoslavných křesťanů žijících v XA; to platí tím spíše, že v roce 2022 a 2023 došlo k eskalaci konfliktu probíhajícího na území země.

[4] Uvedl, že je státním příslušníkem XA republiky, jeho náboženské vyznání je pravoslavné křesťanství, v XA žil jen do svých tří let a v letech 2016 až 2018 během své vojenské služby, podstatnou část svého života žil v XC a na XB, k XA nemá žádné vazby, jeho otec zemřel ve válce v roce 2020, z XB utekl do České republiky ihned po ruské invazi. Svým útěkem se vyhýbá dvěma válečným konfliktům (v XA a na XB) a měl by být mezinárodně chráněn. Opačný pohled by pro něj znamenal, že se má vrátit do XA, kde nemá žádné vztahy a je tam náboženskou minoritou, nebo jako cizinec na XB. V obou zemích mu přitom hrozí vážná újma, smrt, či újma na zdraví, a to na celém jejich území. V tomto ohledu trvá na svých tvrzeních o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, který měl detailně přezkoumat situaci stěžovatele, což se nestalo. Znovu zopakoval, že v XA došlo k eskalaci konfliktu, což soud ani žalovaný nezohlednili.

[5] Stěžovatel chce žít a bydlet v klidném prostředí, kde nemá strach z pronásledování. Za tímto účelem se domáhá udělení mezinárodní ochrany dle . V této souvislosti opakovaně odkazuje na zcela oprávněný strach z pronásledování v zemi původu. Pokud by přitom nebyly splněny podmínky pro udělení této ochrany, navrhuje přiznání alespoň doplňkové ochrany dle . Důvodem je opět eskalace konfliktu v XA, na kterou opakovaně odkazuje.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření setrval na důvodnosti a správnosti své argumentace uvedené v napadeném rozhodnutí, které ostatně přitakal i krajský soud v napadeném rozsudku; navrhl proto zamítnutí podané kasační stížnosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu přípustná.

[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení.

[9] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[10] Úvodem Nejvyšší správní soud připomíná, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského/ městského soudu ve správním soudnictví (viz ). Z toho plyne, že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského/městského soudu, proti němuž byla podána, a nikoli nějaký jiný akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému rozhodnutí soudu). Jak již však uvedl krajský soud, podání stěžovatele jsou značně obecná; závěrů krajského soudu se dotýkají rovněž jenom velice omezeně.

[11] Kasační soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí žalovaného. Tou se již zabýval krajský soud v bodech 20 a 21 napadeného rozsudku, stěžovatel s tímto právním posouzením nesouhlasí. Nejvyšší správní soud se však se závěry krajského soudu plně ztotožňuje. Takovými vadami napadené rozhodnutí netrpí; námitka stěžovatele v tomto ohledu představuje jeho vnitřní nesouhlas se závěry žalovaného což však s nepřezkoumatelností nelze zaměňovat (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. - 24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. - 35). Závěr krajského soudu o přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného proto obstojí.

[12] Správní orgán a posléze soud vycházely naopak ze zcela aktuálních informací o současné situaci v zemi původu, včetně zohlednění namítaného zhoršení situace v roce 2022 a na jaře 2023 (viz například Informace OAMP „XA, bezpečnostní a politická situace v zemi, březen 2023“). Nesprávné hodnocení skutkového stavu opřeného o tyto podklady přitom stěžovatel konkrétně nijak netvrdil (resp. svá obecná tvrzení ničím nepodložil). Bez dalšího pouze opakuje, že své obavy dostatečně popsal a že mu v zemi původu hrozí pronásledování, případně smrt. K tomu nezbývá než odkázat na obsah napadeného rozsudku a tam odkazovanou judikaturu.

[13] Nejvyšší správní soud konstatuje, že pouhý obecný nesouhlas nebo „povzdech“ nad současným politickým směřováním konkrétního státu (či jeho ekonomicko-politickou situací) zcela jistě nenaplňuje podmínky . Dané ustanovení totiž vyžaduje existenci odůvodněného strachu z pronásledování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č. j. - 79). Sám stěžovatel však žádné odůvodněné obavy z pronásledování nepředkládá (srov. rovněž usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. - 31). V této souvislosti pouze obecně odkazuje na několik novinových článků, ze kterých však důvodnou obavu stěžovatele (konkrétně) z pronásledování nelze dovodit.

[14] Kasační soud rovněž souhlasí s krajským soudem v tom, že argumentace uplatněná v žalobě, a nyní v kasační stížnosti, neodpovídá informacím, které stěžovatel sdělil při podání své žádosti žalovanému. Nejvyšší správní soud zde plně odkazuje na bod 23 napadeného rozsudku, kde soud z obsahu správní spisu shrnuje [kasační soud přitom ověřil správnost těchto zjištění z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany (č. l. 14 – 17 správního spisu)], že z výpovědí je zřejmé, že aktuálně o mezinárodní ochranu žádá toliko z důvodu legalizace pobytu. Snahy o marginalizace těchto tvrzení uvedených v kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud za účelové. Kasační soud zde ve shodě s krajským soudem uvádí, že otázkou legalizace pobytu se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zabýval opakovaně; např. v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 46, uvedl, že azyl je institutem zcela výjimečným, který neslouží jako náhrada institutů , o pobytu cizinců.

[15] Krajský soud se obsáhlým způsobem věnoval též ostatním formám mezinárodní ochrany (viz body 28 a následující napadeného rozsudku). Stěžovatel vyjma obecně formulovaných námitek a zkresleného popisu situace v XA v této souvislosti nic konkrétního nenamítal. Uplatněná argumentace obsahově odpovídá již té uplatněné před krajským soud, pouze ji opakuje, aniž by ji jakkoliv relevantně rozvíjel. Krajský soud situaci v XA však hodnotil odlišně od stěžovatele (a souhlasil zde s posouzením provedeným žalovaným) přičemž toto hodnocení zcela koresponduje s podklady o situaci v XA založenými ve spise; s tímto hodnocením se kasační soud plně ztotožňuje a na toto obsáhlé a vyčerpávající vypořádání plně odkazuje. Ostatně kupříkladu k situaci v XA ve vazbě na konflikt v XD v podrobnostech viz též usnesení ze dne 19. 6. 2023, č. j. - 30.

[16] Rozhodné pro tuto věc je, že stěžovatel neuvedl žádnou konkrétní skutečnost ani osobní zkušenost, z níž by bylo možné dovodit, že by právě jemu hrozila v zemi původu újma ve smyslu jím odkazovaných a citovaných ustanovení .

[17] S ohledem na shora uvedené skutečnosti kasační soud uzavírá, že krajský soud věc posoudil zcela v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů a nedopustil se ani jiného hrubého pochybení, které by vyžadovalo zásah Nejvyššího správního soudu. Ten proto podle kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani obecné tvrzení o menšině pravoslavných křesťanů v XA, neboť z ničeho nevyplývá, že by na tuto skupinu občanů nedopadaly závěry judikatury kasačního soudu odkazované již krajským soudem.

[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s větou první ve spojení s (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu č. j. - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, část III. 4.). Stěžovatel v tomto řízení úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu jeho nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2024

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu