Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 211/2023 - 14

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Krajský soud v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a usnesení krajského soudu

[1] Žalobce požádal dne 14. 6. 2023 žalovaného o poskytnutí informace podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „ “), kterou konkretizoval jako „rozsudek z letošního března pod značkou (mimo pasáží s důkazy a svědectvími)“. Dne 19. 6. 2023 jej žalovaný vyzval k doplnění žádosti o informace, a to uvedením data narození, adresy trvalého pobytu a případně i adresy pro doručování; na tu žalobce nereagoval, a proto předsedkyně žalovaného jeho žádost odložila.

[2] Žalobce se bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále „jen krajský soud“), ten shora označeným usnesením rozhodl tak, že se věc z důvodu nedostatku jeho místní příslušnosti podle ve spojení s jeho odst. 6, postupuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích, jemuž svědčí místní příslušnost podle sídla povinného subjektu k poskytnutí informace (předsedkyně žalovaného).

II. Kasační stížnost žalobce

[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost a namítal, že by o věci z nepopiratelného důvodu vhodnosti měl rozhodovat jiný soud než ten, který mu odmítl původní informaci poskytnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda byly splněny podmínky řízení. Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je ve smyslu přípustná, a jsou splněny, byť na samé hranici projednatelnosti, i obsahové náležitosti stížnosti dle

[5] Podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. , č. 3271/2015 Sb. NSS). Vzhledem k tomu, že napadené usnesení je právě takovým procesním rozhodnutím, stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost nevznikla; kasační soud tedy stěžovatele k zaplacení soudního poplatku nevyzýval. Pokud se jedná o požadavek spočívající v obligatorním zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem v řízení o kasační stížnosti, z uvedeného usnesení rozšířeného senátu současně vyplývá, že tato podmínka řízení se neuplatní v případech, ve kterých kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení. Ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem tak v projednávané věci nemusí být splněna.

[6] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s a 4 , v mezích jejího rozsahu; stěžovatel napadá usnesení krajského soudu svým obsahem toliko z důvodu dle

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Spornou je v posuzovaném případě otázka, zda krajský soud postupoval správně, pokud z důvodu vlastní místní nepříslušnosti postoupil věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích, jako soudu místně příslušnému.

[9] Podle platí, že nestanovíli tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Máli tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.

[10] Podle věty prvé neníli soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.

[11] Žalobce se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, který má sídlo v Českých Budějovicích. Místně příslušným soudem podle výše uvedených pravidel je proto Krajský soud v Českých Budějovicích.

[12] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že by o jeho žalobě měl rozhodnout Krajský soud v Praze z důvodu vhodnosti, kterou odůvodňuje tím, že Krajský soud v Českých Budějovicích mu brání v přístupu k informacím a potom sám rozhoduje v jím zapříčiněném sporu.

[13] Je třeba předeslat, že tzv. delegace vhodná ve smyslu představuje průlom do ústavně zakotvené zásady zákonného soudce ve smyslu d, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Místní příslušnost soudu, určená procesními předpisy, je základní zásadou soudního řízení. Případné přikázání věci jinému soudu je pouze výjimečným institutem, který je nutno vykládat a aplikovat restriktivně.

[14] Přikázání věci z důvodu vhodnosti je tedy judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2004, č. j. Nad 89/2004  26, či usnesení ze dne 31. 12. 2008, č. j. Nad 32/2008  89) vnímán jako postup výjimečný a mimořádný. Jeho předpokladem je existence takových okolností, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo po skutkové stránce důkladnější posouzení věci jiným než podle zákona místně příslušným soudem. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

[15] Z judikatury kasačního soudu (srov. usnesení ze dne 4. 8. 2023, č. j. Nad 128/2023 – 80) vyplývá, že je primárně na účastníku řízení, který navrhuje delegaci vhodnou, aby svůj postoj dostatečně odůvodnil. To se však v řešené věci nestalo, stěžovatel svým podáním spíše namítal systémovou podjatost, pokud uváděl, že by o jeho žalobě neměl rozhodovat soud, který mu požadovanou informaci neposkytl. Nelze však bez dalšího uvažovat o tom, že by Krajský soud v Českých Budějovicích měl postupovat vůči stěžovateli nestranně nebo neobjektivně.

[16] Závěrem kasační soud zdůrazňuje, že i důvody vyloučení soudců (v případně vznesení patřičné námitky) je třeba posuzovat individuálně s tím, že k vyslovení vyloučení všech soudců daného soudu nestačí, že žalovaným správním orgánem je soud jako organizační složka státu (zde povinný subjekt k poskytnutí informace). Podle závěru rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020 ve věci č. j. Nad 8/201965 „je třeba, aby k tomu přistoupily další okolnosti, které vyvolávají oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů“ (bod 46). Jako příklad pak uvedl „skutečnost, že projednávaná věc bude mít objektivně významný dopad na soud jako celek (platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně, zákonnost jmenování předsedy soudu, stavební povolení na přístavbu, která zlepší komfort práce soudců, apod.). Eventuálně může jít o situaci, která vyvolá nebezpečí subjektivního vztahu všech soudců k věci, kde z vnějšího pohledu hrozí reálné nebezpečí, že u rozhodujících soudců převáží loajalita k jejich soudu či funkcionáři a tím se „pokřiví“ jejich nestrannost (např. případy, kdy soudní funkcionář nevystupoval ve správním řízení jako správní orgán, ale naopak jde o jeho osobní záležitost, typicky žádost o stavební povolení podaná soudním funkcionářem, soudní funkcionář byl účastníkem stavebního řízení jako tzv. „soused“, posléze podal proti rozhodnutí správního orgánu žalobu nebo v řízení o žalobě vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení, přestupek soudního funkcionáře jako fyzické osoby apod.)“ (bod 47). V případě stěžovatele se o žádný z uvedených případů nejedná.

[17] Lze tedy shrnout, že krajský soud postupoval zcela správně, jestliže z důvodu místní nepříslušnosti postoupil věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

IV. Závěr a náklady řízení

[18] Nejvyšší správní soud tedy ze shora uvedených důvodů neshledal kasační stížnost důvodnou, pročež ji zamítl podle věty druhé

[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2024

Lenka Kaniová

předsedkyně senátu