Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 441/2019 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) Ing. F. Č., b) Ing. A. Č., oba zast. doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem, se sídlem Revoluční 1546/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2019, č. j. MZP/2019/500/1027, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. - 24,

takto:

I. Kasační stížnost proti výrokům IV. a V. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. - 24, se odmítá.

II. Kasační stížnost proti výrokům I., II. a III. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. - 24, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Shrnutí předchozího řízení

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 7. 2019, č. j. MZP/2019/500/1027, zamítl jako opožděné odvolání žalobců proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 15. 9. 2014, č. j. 125926/2014/KUSK, kterým bylo rozhodnuto o změně ochranných pásem vodárenské nádrže Švihov na Želivce.

[2] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2019, č. j. - 24, výrokem I. odmítl žádost žalobců ze dne 30. 10. 2019 o osvobození od soudních poplatků, výrokem II. řízení zastavil, výrokem III. určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem IV. rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč žalobci a) a výrokem V. rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč žalobci b). Krajský soud konstatoval, že podáním žaloby byli žalobci povinni zaplatit soudní poplatky. Protože je žalobci současně s podáním žaloby nezaplatili, vyzval je krajský soud usnesením ze dne 14. 10. 2019, č. j. - 18, aby soudní poplatky zaplatili ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení a poučil je o následcích nezaplacení i možnosti požádat o osvobození. Lhůta pro úhradu soudních poplatků uběhla dne 30. 10. 2019. Teprve uvedeného dne požádali žalobci blanketní žádostí o osvobození od soudních poplatků. Následně dne 31. 10. 2019 oba žalobci soudní poplatek v plné výši zaplatili. Krajský soud vyhodnotil, že žalobci zneužili žádost o osvobození od soudních poplatků k tomu, aby se vyhnuli následkům pozdního zaplacení soudního poplatku. Proto jejich žádosti nepřiznal procesní účinky. Krajský soud v návaznosti na závěr o zneužití procesního práva napadené usnesení uzavřel s tím, že je namístě řízení zastavit, neboť soudní poplatky nebyly uhrazeny včas.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Proti uvedenému usnesení podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včasnou kasační stížnost z důvodu uvedeného v , (dále jen „“). V ní namítli, že v rámci lhůty stanovené pro zaplacení soudních poplatků podali žádosti o osvobození od jejich placení. Byli proto v legitimním očekávání, že krajský soud o jejich žádosti rozhodne a že je vyzve k doložení výdělkových a majetkových poměrů. Dále stěžovatelé uvedli, že před vydáním napadeného usnesení soudní poplatky uhradili. Krajský soud tak neměl žádost stěžovatelů odmítnout, ale nanejvýš je měl vyzvat k zaplacení v nově stanovené lhůtě. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatelé navrhli, aby napadené usnesení zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení kasační stížnosti

[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost proti výrokům IV. a V. napadeného usnesení krajského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč stěžovatelům, není přípustná, neboť se v tomto rozsahu jedná toliko o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení ve smyslu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. - 47, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2006, č. j. - 47, publ. pod č. 973/2006 Sb. NSS). Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti výrokům IV. a V. napadeného usnesení krajského soudu odmítl podle a jako nepřípustnou. Ve zbylém rozsahu shledal kasační stížnost přípustnou.

[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal výrok II. napadeného usnesení o zastavení žalobního řízení a s ním související výrok I. o odmítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a výrok III. o nepřiznání práva na náhradu nákladů žalobního řízení žádnému z jeho účastníků v souladu s a 4 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[7] Stěžovatelé odkázali na důvod kasační stížnosti uvedený v Podle něho kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

[8] Podle , o soudních poplatcích, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Podle zákona o soudních poplatcích je soudní poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti.

[9] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[10] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že požádá-li účastník po vydání výzvy podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o osvobození od soudních poplatků, musí soud přednostně, tedy před zastavením řízení, rozhodnout o této žádosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. - 65). Pokud soud žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhoví, musí účastníka opětovně vyzvat k úhradě poplatku a opětovně mu stanovit lhůtu k jeho uhrazení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2006, č. j. - 87).

[11] Krajský soud však v posuzovaném případě jediným napadeným usnesením zároveň rozhodl o nepřípustnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a řízení o žalobě zastavil. Přitom odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. - 22, v němž tento soud dospěl k závěru, že žádost o ustanovení advokáta nebo o osvobození od soudních poplatků, která představuje zneužití práva, je nepřípustná podle

[12] Nejvyšší správní soud má ve shodě s krajským soudem za to, že žádost stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků byla účelová s tím, že jejím jediným cílem bylo pouze oddálit konec lhůty pro zaplacení soudního poplatku. To vyplývá z jejich procesního postupu, kdy žádost o osvobození odeslali do datové schránky krajského soudu v 19:00:39 hodin dne 30. 10. 2019, což byl poslední den lhůty pro zaplacení soudních poplatků, aniž by v ní uvedli jakýkoliv důvod pro osvobození od poplatkové povinnosti, a současně následující den soudní poplatek zaplatili. Pokud by stěžovatelé skutečně neměli dostatek prostředků k úhradě soudního poplatku, jistě by žádost o osvobození náležitě odůvodnili a vyčkali na její vyřízení. Její blanketní podání v kombinaci se splněním poplatkové povinnosti den po stanovené lhůtě tedy svědčí o tom, že nezamýšleli dosáhnout osvobození od soudních poplatků, nýbrž odvrátit následky spojené s blížícím se uplynutím zákonné lhůty pro zaplacení soudních poplatků. Stěžovatelé proto ve skutečnosti zákonem upraveným procesním úkonem chtěli dosáhnout jiného cíle, než který je s ním spojen, aby naplnili požadavky stanovené ve vztahu k jinému procesnímu institutu. Takový postup však nelze hodnotit jako řádný výkon práva, nýbrž jako jeho zneužití. Za této situace se krajský soud nemusel žádostí stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků věcně zabývat a řízení o žalobě správně zastavil kvůli uplynutí zákonné lhůty pro splnění poplatkové povinnosti. Rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení o žalobě bylo zákonné, a proto důvod kasační stížnosti uvedený v nebyl naplněn.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost proti výrokům I., II. a III. napadeného usnesení krajského soudu není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl. Kasační stížnost proti výrokům IV. a V. usnesení krajského soudu pak pro její nepřípustnost podle a odmítl.

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výrokům IV. a V. usnesení krajského soudu rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s téhož zákona, tak že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla v tomto rozsahu odmítnuta. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výrokům I., II. a III. usnesení krajského soudu rozhodl Nejvyšší správní soud dle věty první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé byli v řízení o kasační stížnosti proti výrokům I., II. a III. usnesení krajského soudu procesně neúspěšní, právo na náhradu nákladů řízení jim nenáleží. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rozsah vyplývající z jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení:Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2020

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu