Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 214/2023 - 46

- 47

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobkyně: D. R., zastoupena JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2022, č. j. OAM808/ZAZA12ZA102022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 18. 10. 2023, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím ze dne 6. 10. 2022 rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se žalobkyni neuděluje. Proti tomuto závěru žalobkyně brojila žalobou u Městského soudu v Praze, který ji shora označeným rozsudkem zamítl. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) rozsudek městského soudu napadla kasační stížností z důvodů podle a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[2] Městský soud se podle stěžovatelky dostatečně nezabýval její konkrétní situací a pouze převzal argumentaci žalovaného. Rovněž nezohlednil změnu politické situace, která v X v poslední době nastala.

[3] V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že soud i žalovaný vycházel z neaktuálních informací o stavu dodržování lidských práv sexuálních menšin a vůbec nezohlednil aktuální vývoj v zemi původu.

[4] Úvodem Nejvyšší správní soud připomíná, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského/ městského soudu ve správním soudnictví (viz ). Z toho plyne, že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského/městského soudu, proti němuž byla podána. Podání stěžovatelky jsou však značně obecná; závěrů městského soudu se dotýkají jenom velice omezeně.

[5] Kasační soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu , tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Jedná se totiž o věc, v níž před městským (krajským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce ( ). Kasační stížnost je podle přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[6] Žádný z uvedených případů přijatelnosti není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

[7] Předně se soud musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti, kterou stěžovatelka vůči rozhodnutí žalovaného a následné též rozsudku městského soudu směřovala. Takovou vadou však ani jedno uvedené rozhodnutí netrpí; námitka stěžovatelky v tomto ohledu představuje její vnitřní nesouhlas se závěry žalovaného (potažmo soudu), což však s nepřezkoumatelností nelze zaměňovat (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. , ze dne 27. 9. 2017, č. j. ).

[8] Otázkou zjišťování skutkového stavu v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany se NSS rovněž opakovaně zabýval – srov. např. usnesení ze dne 3. 9. 2020, č. j. , bod [10] a tam citovaná rozhodnutí. Podle ustálené judikatury NSS platí, že rámec zjišťování skutkového stavu v tomto typu řízení určuje žadatel svými tvrzeními ohledně možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, neboť břemeno tvrzení leží na žadateli. Důkazní břemeno je naopak rozloženo mezi žadatele o mezinárodní ochranu a žalovaného (např. rozsudky ze dne 4. 1. 2018, č. j. , a ze dne 19. 8. 2005, č. j. ). Správní orgán musí v rámci posouzení přiměřené pravděpodobnosti pronásledování konfrontovat tvrzení žadatele s reáliemi v zemi jeho původu a za tím účelem si obstarat v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné informace o této zemi (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. , a ze dne 4. 2. 2009, č. j. , dále usnesení ze dne 1. 4. 2020, č. j. , či ze dne 31. 3. 2021, č. j. ). Rozsah uvedené činnosti správního orgánu však ovlivňuje mimo jiné konkrétnost tvrzení žadatele a jejich věrohodnost (např. rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2023, č. j. ).

[9] Stěžovatelka žádné konkrétní azylově relevantní důvody nepřednesla. V kasační stížnosti se pouze obecně zaměřila na situaci LGBT komunity v X. Zde však již městský soud zcela správně uvedl, že stěžovatelka v minulosti čelila pouze ojedinělým slovním atakům, které však policii neohlásila a následně X pravidelně znovu sama navštěvovala, přičemž tentokráte již žádné problémy nezmínila. K otázce pronásledování a obav z případných výhružek ze strany soukromých osob se NSS vyjádřil například v rozsudcích ze dne 10. 3. 2004, č. j. , či ze dne ze dne 31. 7. 2008, č. j. .

[10] K obecné obavě z návratu do země původu konstatoval NSS např. v rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. , že obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení mezinárodní ochrany. V rozsudku ze dne 13. 9. 2004, č. j. , pak NSS uvedl, že za pronásledování by mohlo být v souvislosti s ohrožením soukromými osobami pokládáno leda odmítnutí veřejné moci poskytnout ochranu před tímto ohrožením, pokud by toto odmítnutí mělo typicky povahu šikany ze strany veřejné moci pro některý z důvodů uvedených v . Tak tomu v nyní souzené věci však není.

[11] Pokud jde o námitku změny politické situace v X, tu stěžovatelka neuplatnila v žalobě, ačkoli tak učinit mohla. Jedná se proto o kasační námitku nepřípustnou ve smyslu Pokud touto změnou myslela namítaný vývoj ve vztahu k LGBT komunitě, pak se k této námitce soud již vyjádřil výše.

[12] Ve zbytku kasační stížnost pouze obsáhle cituje z y základních práv Evropské unie, aniž by bylo zřejmě, jak tyto pasáže souvisí s nyní posuzovanou věcí. Pokud jde o navazující citace judikatury NSS ve vztahu k pronásledování, pak tato zmíněná judikatura není přiléhavá, neboť se týká skutkově zcela odlišných případů.

[13] Kasační stížnost stěžovatelky se tudíž týká otázek, k nimž existuje judikatura NSS. Soud tuto judikaturu neshledává rozpornou, rovněž necítí potřebu se od ní odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by městský soud uvedenou judikaturu nerespektoval nebo při posouzení věci jinak zásadním způsobem pochybil, což by mohlo negativně zasáhnout do hmotněprávního postavení stěžovatelky.

[14] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[15] Pro úplnost soud dodává, že nerozhodoval o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, neboť dle , ve spojení s téhož zákona má podání kasační stížnosti v této věci odkladný účinek již ze zákona a nebylo o něm tedy třeba rozhodovat „na základě žádosti“.

[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s větou první ve spojení s (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS, část III. 4.). Stěžovatelka v tomto řízení úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu jeho nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, a soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2024

Lenka Kaniová

předsedkyně senátu