Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 275/2024 - 55

- 57

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky Krupičkové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: S. S., zastoupen Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2023, č. j. OAM258/LEBA01VL152022, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“).

II.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“). Ten shora označeným rozsudkem podanou žalobu zamítl. Plné znění napadeného rozsudku (vč. všech dále označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je přístupné na www.nssoud.cz, přičemž zdejší soud na něj pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností, a to z důvodů obsahově podřaditelných pod , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „“). Souhrnně dovozoval nesprávné posouzení otázky pronásledování Kurdů v Turecku. Žalovaný ani krajský soud nejsou schopni obsáhnout závažnost pronásledování Kurdů v Turecku a jejich informace jsou neúplné. Dodal, že po vydání rozsudku krajského soudu policie zatkla jeho bratrance a strýce za jejich politické aktivity. To dle stěžovatele potvrzuje, že i za jeho aktivity mu v Turecku hrozí pronásledování. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV.

[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se ztotožnil se závěry krajského soudu. Domnívá se, že jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, což potvrdil i krajský soud. Odkázal na své vyjádření k žalobě. Závěrem žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, event. zamítl jako nedůvodnou.

V.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro kasační soud také nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě, že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost rovněž tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může jednat např. tehdy, nerespektovalli krajský (městský) soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, ze dne 31. 1. 2007, č. j. , č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. , ze dne 19. 6. 2014, č. j. , nebo ze dne 18. 12. 2019, č. j. atp. (posledně uvedeným rozhodnutím zdejší soud odmítl pro nepřijatelnost kasační stížnost směřující proti rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany). Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné i po novele (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. , ze dne 24. 9. 2021, č. j. , ze dne 14. 10. 2021, č. j. , ze dne 22. 6. 2023, č. j. atp.).

[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] V posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil ani zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Danou věc naopak posoudil zcela v souladu s konstantní (přiléhavou) judikaturou, od které kasační soud neshledal důvod se odchýlit.

[9] Stěžovatel předně namítal nesprávné posouzení otázky pronásledování Kurdů v Turecku. Podle názoru kasačního soudu však žalovaný i krajský soud nahlíželi na tvrzené pronásledování stěžovatele v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. usnesení ze dne 18. 1. 2023, č. j. , ze dne 11. 4. 2024, č. j. , ze dne 21. 6. 2018, č. j. , ze dne 16. 2. 2023, č. j. ). Za azylově relevantní považuje judikatura např. individualizované obavy osob, jejichž politická aktivita dosahuje určité intenzity, např. účastníků pokusu o státní převrat v roce 2016 (srov. např. usnesení ze dne 14. 12. 2022, č. j. a judikaturu tam citovanou, rozsudek ze dne 27. 10. 2020, č. j. , ze dne 26. 2. 2020, č. j. , usnesení ze dne 16. 2. 2023, č. j. , ze dne 15. 12. 2022, č. j. , ze dne 21. 6. 2018, č. j. , či ze dne 29. 9. 2022, č. j. ). O takovou situaci se však v daném případě nejedná. Přehlédnout nelze ani žalovaným akcentované zásadní rozpory ve výpovědích stěžovatele (srov. str. 4 napadeného rozhodnutí), které vyvolávají nevěrohodnost, resp. účelovost jeho tvrzení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. , a ze dne 29. 6. 2005, č. j. , a usnesení téhož soudu ze dne 9. 8. 2017, č. j. ). Stejně tak nelze přehlédnout ani celkovou obecnost stížní argumentace, jíž je soud při soudním přezkumu vázán (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. , ze dne 22. 4. 2014, č. j. , ze dne 27. 10. 2010, č. j. , ze dne 18. 6. 2008, č. j. , ze dne 17. 12. 2008, č. j. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. ). Žalovaný a krajský soud dostatečně zkoumali i celkovou situaci Kurdů v zemi původu a na tu nahlíželi rovněž v souladu s konstantní judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. , či ze dne 16. 2. 2023, č. j. , ze dne 7. 11. 2019, č. j. , ze dne 30. 4. 2020, č. j. , ze dne 17. 9. 2020, č. j. atp.).

[10] Ve vztahu k hodnocení zjištění skutkového stavu žalovaným postupoval krajský soud též v intencích ustálené a jednoznačné judikatury zdejšího soudu (viz , , ve znění pozdějších předpisů, a rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. , ze dne 18. 12. 2003, č. j. , ze dne 21. 12. 2005, č. j. , ze dne 13. 8. 2008, č. j. , ze dne 27. 1. 2009, č. j. ). Tato judikatura mj. vyžaduje, aby obsah spisu poskytoval dostatečnou oporu pro nosné závěry žalovaného. V souzené věci si žalovaný obstaral dostatečné informace o zemi původu. Ve spise jsou založeny mj. tyto dokumenty: Informace OAMP, Turecko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 8. 7. 2022, z Informace OAMP, Turecko – Lidově demokratická strana HDP, ze dne 15. 11. 2022, a z Informace MZV ČR, č. j. 1250948/2022LPTP, ze dne 30. 9. 2022. Ostatně stěžovatel ani neuvádí, které informace si měl žalovaný dále obstarat. Lze dodat, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní, resp. doplňkové ochrany je právě žadatel (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2013, č. j. , či ze dne 11. 12. 2015, č. j. ). Na podkladě stížní argumentace nebylo lze shledat ani žádnou jinou vadu v postupu žalovaného (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2010, č. j. , ze dne 25. 5. 2017, č. j. , ze dne 27. 7. 2017, č. j. atp.).

[11] S ohledem na výše uvedené a obsah kasační stížnosti neshledal soud důvod ani k výjimečnému prolomení (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. , usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. , či ze dne 11. 4. 2024, č. j. , nebo rozsudky ze dne 3. 10. 2018, č. j. , ze dne 10. 3. 2022, č. j. , č. 4335/2022 Sb. NSS, či ze dne 4. 2. 2013, č. j. , srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ). Stěžovatel (poprvé v kasační stížnosti) toliko obecně uvedl, že po vydání rozsudku krajského soudu policie zatkla jeho bratrance a strýce za jejich politické aktivity. To dle stěžovatele potvrzuje, že i za jeho aktivity mu v Turecku hrozí pronásledování. Jak již však soud uvedl výše, stěžovatelova tvrzení stran údajného pronásledování posoudil žalovaný i krajský soud zcela v souladu s judikaturou (shora citována). V souladu s citovanou judikaturou byly akcentovány i rozpory ve výpovědích stěžovatele (stran otázky členství v politické straně a údajného následku v podobě pronásledování za zastávání politických názorů). Stěžovatel ani v kasační stížnosti uvedené závěry žalovaného relevantně nezpochybnil. Pouze obecně uvedl, že po vydání rozsudku byl zatčen jeho strýc a bratranec, aniž by uvedl, jak by mohla tato situace jeho příbuzných ovlivnit jeho obavy, resp. neuvedl žádnou souvislost své politické činnosti s jejich činností. Jinými slovy, ze strohé kasační argumentace ani nevyplývá, proč by toto případné zatčení jakkoliv vypovídalo o nebezpečí hrozícím stěžovali. S ohledem na uvedené neshledal soud důvod k prolomení , k čemuž má docházet pouze výjimečně na základě relevantních tvrzení, které (1) nastaly až po právní moci rozhodnutí správního orgánu, (2) tyto skutečnosti nebyly bez vlastního zavinění stěžovatele předmětem zkoumání správního orgánu, (3) zároveň se o těchto skutečnostech lze domnívat, že by mohly být relevantní pro možné udělení doplňkové ochrany, a (4) soud neshledá dostatečné záruky, že tyto nové skutečnosti budou dodatečně posouzeny v novém správním řízení. (vedle výše uvedených srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2024, č. j. , ze dne 8. 2. 2024, č. j. , ze dne 20. 11. 2024, č. j. , ze dne 13. 1. 2023, č. j. , či ze dne 12. 9. 2024, č. j. ). Soud dodává, že právní úprava nebrání stěžovateli v podání nové žádosti, ve které může konkretizovat a podložit svá tvrzení (viz např. rozhodnutí ze dne 23. 9. 2009, č. j. , ze dne 11. 6. 2014, č. j. ). Pro úplnost soud dodává i to, že procedurální směrnice na řízení o kasační stížnosti nedopadá (usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. , bod 33, ze dne 12. 9. 2024, č. j. , nebo rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 3. 2022, č. j. , body 2627).

[12] I při posuzování doplňkové ochrany bylo postupováno v souladu s právní úpravou a judikaturou (srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. , ze dne 17. 2. 2011, č. j. , ze dne 26. 3. 2008, č. j. , ze dne 21. 5. 2008, č. j. , ze dne 30. 9. 2008, č. j. , ze dne 13. 3. 2009, č. j. atp.).

[13] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[14] O náhradě nákladů řízení zdejší soud rozhodl podle věty první ve spojení s , podle kterých, nestanovíli tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , část III. 4., a usnesení téhož soudu ze dne 13. 5. 2021, č. j. ). Stěžovatel ve věci úspěch neměl, proto mu náhrada nákladů nenáleží. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení o kasační stížnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2025

Tomáš Foltas

předseda senátu