Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 276/2024 - 32

[6] K námitce ohledně absence posouzení potenciální hrozby pronásledování v Litvě Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel v žalobě netvrdil žádné skutečnosti, které by takovou hrozbu indikovaly, omezil se pouze na tvrzení, že v Litevské republice nemá žádné zázemí. Jak krajský soud uvedl, žalovaný se v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III ve svém rozhodnutí zabýval existencí systémových nedostatků litevského azylového řízení a tamějšími podmínkami žadatelů o mezinárodní ochranu, přičemž vycházel z aktuální informace OAMP. Tento postup je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2022, č. j. -18). V průběhu správního řízení stěžovatel uvedl pouze dva důvody, pro které nemůže být jeho žádost posuzována v Litvě, a sice že se mu tam jet nechce a nemá peníze na jízdenku. Krajský soud proto uzavřel, že stěžovatel netvrdil nic ohledně systémových nedostatků azylového systému v Litvě. Ve vztahu k neexistujícímu zázemí stěžovatele v Litevské republice krajský soud uvedl, že na základě čl. 17 nařízení Dublin III mají členské státy diskreční pravomoc rozhodnout o žádosti, i když k tomu nejsou příslušné, a sice z humanitárních důvodů a důvodů solidarity, aby bylo možné sloučit rodinné příslušníky. Žalovaný se touto možností zabýval, když konstatoval, že stěžovatel je dospělý, samostatný a netrpí zdravotními omezeními, přičemž v České republice nemá žádné rodinné ani sociální vazby. V Litvě bude mít zajištěno ubytování a bude moci čerpat příslušné dávky, zajištěna mu bude rovněž cesta do Litvy. Žalovaný proto diskrečního oprávnění k rozhodnutí o žádosti stěžovatele nevyužil. Krajský soud uzavřel, že žalovaný tímto postupem nevybočil z mezí správního uvážení, ostatně stěžovatel ve správním řízení netvrdil, že má v České republice zázemí, naopak uvedl, že v Evropské unii nemá žádné rodinné ani jiné sociální vazby, mluví pouze uzbecky a v České republice se ocitl víceméně náhodou.

[7] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že bylo úkolem stěžovatele zcela konkrétními a srozumitelně formulovanými námitkami zpochybnit zákonnost rozsudku krajského soudu, nikoli rozhodnutí správních orgánů, což však neučinil, jestliže pouze obecně tvrdil, že se krajský soud, resp. žalovaný nezabývali potenciálním nebezpečím hrozícím mu v zemi původu a v zemi příslušné k projednání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Pouhý blíže neodůvodněný nesouhlas se závěry krajského soudu nesplňuje esenciální požadavky kladené na formulaci kasačních námitek. Za této situace lze uzavřít, že kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „“), a proto podle § 104 odst. 4 téhož zákona není přípustná (srov. kupř. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2003, č. j. , č. 738/2006 Sb. NSS, ze dne 15. 9. 2009, č. j. , ze dne 10. 9. 2009, č. j. , č. 2103/2010 Sb. NSS, a ze dne 2. 6. 2023, č. j. ).

[8] S ohledem na všechny tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle za použití odmítl pro nepřípustnost. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití věty první ve spojení s téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

[9] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodl o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť ve lhůtě k tomu stanovené kasační stížnost odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2025

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu