Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 274/2024 - 37

- 38

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Karla Šimky a Evy Šonkové v právní věci žalobce: F. S., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2024, č. j. OAM561/ZAZA11ZA212024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci z důvodu podle , o azylu, neboť se žalobce dne 12. 8. 2024 nedostavil k pohovoru, ačkoli o jeho konání byli on i jeho zástupce vyrozuměni.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Praze. V žalobě namítl, že mu bylo předvolání doručeno až dne 14. 8. 2024, tedy po konání pohovoru. Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Vysvětlil žalobci, že v souladu s § 24 odst. 3 zákona o azylu mu bylo předvolání doručeno již uplynutím 10denní lhůty dne 8. 8. 2024.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl, že došlo k porušení § 23 odst. 4 zákona o azylu, neboť mu předvolání bylo doručeno ve čtvrtek dne 8. 8. 2024, a nepředcházelo tak datu pohovoru o dva pracovní dny.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační námitka, kterou navíc stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, nesměřuje vůči napadenému rozsudku. Nadto tato námitka vychází z nesprávného výkladu zákona. Výzva k pohovoru byla stěžovateli doručena ve čtvrtek dne 8. 8. 2024, a proto mohl být pohovor konán v pondělí dne 12. 8. 2024.

[5] Kasační stížnost je nepřípustná.

[6] Podle , („ “), kasační stížnost není přípustná, opíráli se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

[7] Nejvyšší správní soud (NSS) se ztotožňuje se žalovaným, že jediná kasační námitka, kterou stěžovatel ve své velmi stručné kasační stížnosti uplatnil, nemá předobraz v jeho žalobní argumentaci. Jde tak o kasační námitku, která není ve smyslu in fine přípustná.

[8] Jak již v minulosti kasační soud konstatoval, po aktivně legitimovaných účastnících žalobního řízení lze spravedlivě žádat, aby na principu vigilantibus iura sctipta sunt (práva náležejí bdělým) uplatnili veškeré důvody nezákonnosti správního rozhodnutí již v řízení před krajským soudem. Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska možnosti uplatnění argumentace v dalším stupni ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené (rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2008, č. j. , č. 1743/2009 Sb. NSS).

[9] K vymezení pojmu žalobního bodu rozšířený senát uvádí, že žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. , č. 835/2006 Sb. NSS).

[10] Stěžovatel v žalobě tvrdil, že k doručení předvolání k pohovoru došlo až po datu jeho konání, a proto mu nelze klást k tíži, že se nedostavil k úkonu, na který nebyl řádně předvolán (č. l. 2 spisu krajského soudu). Jinými slovy, stěžovatel v jediném žalobním bodě namítal, že v době konání pohovoru k tomuto pohovoru vůbec předvolán nebyl.

[11] Oproti tomu v kasační stížnosti stěžovatel změnil svou argumentaci a nyní uvádí, že k doručení předvolání sice došlo před konáním pohovoru, nebylo však podle něj dodrženo pravidlo, že předvolání musí být doručeno nejméně dva pracovní dny před konáním pohovoru (§ 23 odst. 4 zákona o azylu).

[12] NSS má za to, že institut žalobního bodu nelze pojímat natolik široce, že by pod něj bylo možné podřadit libovolné námitky týkající se řádnosti doručení předvolání k pohovoru. Oproti žalobě totiž stěžovatel v kasační stížnosti změnil jak skutkový, tak i právní základ své námitky. Nyní tvrdí nejen odlišný okamžik doručení předvolání, ale zároveň namítá i porušení zcela odlišného zákonného ustanovení (§ 23 odst. 4 zákona o azylu). K takto vymezené námitce však neměl krajský soud možnost se vyjádřit, a to přesto, že se jejím prostřednictvím stěžovatel brání již proti postupu žalovaného v průběhu správního řízení a že o náhledu žalovaného na otázku řádnosti doručení předvolání byl vyrozuměn v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

[13] NSS nemá tento svůj závěr ani za nepřípustně formalistický (nález Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. , body 24 a 25), neboť žalobní a kasační argumentace stěžovatele je na rozdíl od citované věci v podstatných rysech zcela odlišná. Nejde ani o situaci, kdy by rozhodnutí krajského soudu bylo pro stěžovatele překvapivé (již citovaný rozsudek č. j. ). Krajský soud totiž v napadeném rozsudku (body 14 až 21) pouze vypořádal stěžovatelem uplatněnou žalobní argumentaci. To je zcela v souladu se zásadou, že postup soudu i rozsah předmětu řízení před soudem se odvíjí od dispozičních úkonů žalobce. Není úkolem soudu, aby se zabýval žalobcovou záležitostí v celé její myslitelné šíři, nýbrž je věcí žalobce, aby soudu vymezil, v čem přesně spatřuje nezákonnost, jíž se dopustil správní orgán (rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2008, č. j. ).

[14] Jelikož je stěžovatelova kasační stížnost podle nepřípustná, NSS ji odmítl [ ve spojení s ].

[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se vychází z věty první ve spojení s

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2025

Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu