Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 A 9/2025 - 7.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 A 9/2025 - 7
6. V projednávané věci je žalobkyně přihlášena k pobytu v Berouně, správním orgánem vedoucím seznam voličů (a tedy účastníkem řízení dle § 88 odst. 2 s. ř. s. jako odpůrcem) je tedy Městský úřad Beroun.
7. Soud projednal návrh, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 88 odst. 3 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že návrh není důvodný.
8. Jak vyplývá z § 28 zákona o volbách do zastupitelstev obcí [zákony upravující další volby na úpravu stálého seznamu voličů v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí odkazují – viz § 26 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, § 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do parlamentu České republiky, § 28 odst. 1 písm. a) zákona o volbách do Evropského parlamentu a § 30 zákona o volbě prezidenta republiky], do stálého seznamu voličů se zapisují toliko voliči. Pojem volič představuje legislativní zkratku vymezenou v jednotlivých volebních zákonech (vedle zákonných ustanovení citovaných v bodě 1 usnesení jde rovněž o § 1 odst. 7 zákona o volbách do parlamentu České republiky). Všechna tato ustanovení definují voliče jako osobu, která (mimo jiné) v den voleb (resp. druhý den voleb v případě dvoudenních voleb) dosáhla věku nejméně 18 let. Jelikož navrhovatelka tuto podmínku nesplňuje, není voličem ve smyslu těchto zákonných ustanovení, a nemůže být proto zapsána ve stálém seznamu voličů. Postup odpůrce, který jejímu požadavku na zápis do stálého seznamu voličů nevyhověl, byl proto správný a zcela souladný s právní úpravou.
9. Navrhovatelka výše uvedené ani sama nezpochybňuje. Její argumentace je vedena v tom směru, že věkové omezení voliče na 18 let je v rozporu s ústavním pořádkem a navrhla soudu, aby přerušil řízení a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení právních předpisů uvedených v bodě 1 usnesení. Soud tomuto návrhu nevyhověl, jelikož nemá za to, že by označená ustanovení Ústavy a volebních zákonů byla v rozporu s ústavním pořádkem, a to z následujících důvodů.
10. Především je třeba uvést, že navrhovatelka navrhuje rovněž zrušení čl. 18 odst. 3 Ústavy ČR, který upravuje aktivní volební právo pro volby do Parlamentu České republiky. Protiústavnost tohoto ustanovení je však pojmově vyloučena. Obdobnou otázkou se (ve vztahu k omezení pasivního volebního práva pro volby do Senátu) zabýval Ústavní soud v usnesení ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 34/16, v němž dospěl k závěru, že „[p]oukazuje-li první stěžovatelka na čl. 9 odst. 2 Ústavy, pak Ústavní soud upozorňuje, že požadavek dosažení věku 40 let pro volitelnost do Senátu je součástí Ústavy od jejího přijetí. Ustanovení čl. 9 odst. 2 Ústavy je však potřeba vnímat jako omezení ústavodárce směřující do budoucna a chránící ústavní pořádek před jeho nepřípustnými změnami. Neotvírá však Ústavnímu soudu cestu k přezkumu a případným ,opravám‘ původního znění Ústav“. Ústavní soud tedy v tomto usnesení odmítl možnost přezkumu těch ustanovení Ústavy, která jsou její původní součástí. Výše uvedené přitom souzní i s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, který možnou protiústavnost ústavního zákona spojuje s překročením mantinelů, které originární ústavodárce pro změny Ústavy vytyčil. V případě tvorby zcela nové ústavy však takové mantinely z povahy věci neexistují – je to totiž právě originární ústavodárce, který novou ústavou vymezuje základní právní (a potažmo i hodnotové) mantinely, v nichž se ústavní systém založený novou ústavou bude pohybovat. Jelikož tedy Ústavní soud nemá pravomoc čl. 18 odst. 3 Ústavy ČR zrušit, nemůže mu soud takový návrh vůbec předkládat.
11. Pokud jde o návrh na zrušení jednotlivých ustanovení volebních zákonů, pak soud uvádí, že jelikož věkovou hranici 18 let ústavodárce výslovně aproboval (pro volby do Parlamentu České republiky), nevidí žádný důvod, proč ji posuzovat jako protiústavní u ostatních typů voleb. Soud a priori nevylučuje, že věková hranice, jež je ústavní pro určitý typ voleb, nemusí obstát ve vztahu k jinému typu, nicméně argumentace navrhovatelky tímto směrem vedena není a ani soud sám nevidí mezi jednotlivými typy voleb takové rozdíly, které by jej vedly k závěru, že některé z voleb jsou natolik specifické, že by u nich ústavodárcem obecně akceptovaná hranice 18 let byla protiústavní.
12. Závěrem soud dodává, že navrhovatelka na podporu svého návrhu snesla řadu argumentů (zejména týkajících se otázky všeobecnosti volebního práva, tvrzené diskriminace nezletilých a omezení jejich participačních práv), nicméně tyto argumenty nejsou pro posouzení důvodnosti jejího návrhu ze shora uvedených důvodů rozhodné. Soud si jistě umí představit řadu způsobů, jak upravit věkovou hranici pro výkon aktivního (a ostatně i pasivního) volebního práva, nicméně takové rozhodnutí nepřísluší jemu, nýbrž ústavodárci a zákonodárci, kteří jsou k němu v podmínkách českého ústavního systému povoláni.
13. Jelikož soud neshledal návrh důvodným, zamítl jej. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 93 odst. 4 s. ř. s. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná (§ 104 odst. 1 s. ř. s.).
Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 93 odst. 5 s. ř. s.).
Praha 31. ledna 2025
Miroslav Makajev, v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Mgr. E. M.