Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ads 242/2024 - 38

- 39

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. P., zastoupen Mgr. Danielem Holým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Danielu Holému, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 146 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2022, č. j. MPSV2022/211437911, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 21. 9. 2022, č. j. 48439/2022/AAF, jímž žalobci nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení podle , o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), z důvodu příjmu přesahujícího 1,3násobek částky živobytí, kdy žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí.

II.

[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 22. 7. 2024, č. j. . Rozsudek městského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v a d)

[4] Stěžovatel namítl, že při posuzování nároku na doplatek na bydlení podle § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi je třeba vypočítávat příjmy nikoli podle § 9 odst. 1, ale výhradně podle § 9 odst. 2 téhož zákona, který slouží pro účely příspěvku na živobytí, a to za použití odůvodněných nákladů na bydlení. Teprve poté lze přistoupit ke zjištění započitatelných příjmů. V takovém případě by započitatelný příjem stěžovatele a společně posuzované osoby nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí a nárok na doplatek na bydlení by byl dán. Také namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť městský soud se nevypořádal se všemi žalobními námitkami, konkrétně s předestřeným výpočtem výše dávky, který stěžovatel v řízení předložil.

[5] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, o nichž rozhodoval před krajským soudem specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[8] K tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů se v obecné rovině Nejvyšší správní soud mnohokrát vyjádřil (viz např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. , ze dne 29. 7. 2004, č. j. , ze dne 18. 10. 2005, č. j. , č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. , č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, č. j. , ze dne 17. 1. 2008, č. j. ). Rozhodnutí soudu je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zejména tehdy, pokud není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky za liché či mylné nebo proč nepovažoval právní argumentaci v žalobě za důvodnou. Meritorní přezkum rozhodnutí soudu je tak možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu žalobních bodů městský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. Skutečnost, že stěžovatel se závěry městského soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro jeho údajnou nepřezkoumatelnost. V této souvislosti je třeba ještě dodat, že povinnost soudu posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že byl městský soud povinen reagovat na každou dílčí argumentaci uplatněnou stěžovatelem a tu obsáhle vyvrátit; jeho úkolem bylo uchopit obsah a smysl žalobní argumentace a vypořádat se s ní, což může učinit i tak, že proti ní postaví vlastní ucelený argumentační systém, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , bod 68, nebo rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2009, č. j. ). Rovněž v tomto ohledu napadený rozsudek městského soudu plně obstojí.

[9] Námitku, podle níž mají být pro účely výpočtu podle § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi brány v potaz odůvodněné, a nikoli přiměřené náklady na bydlení, vypořádal městský soud v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Odkázat lze zejména na rozsudek ze dne 23. 6. 2023, č. j. , týkající se doplatku na bydlení za měsíc březen 2019 ve věci téhož stěžovatele, v němž kasační soud vysvětlil, že § 9 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi definuje, co se podle tohoto zákona považuje za příjem, dále však při výpočtu příjmu vychází z § 9 odst. 2 téhož zákona. Podle bodu 20 tohoto rozsudku „z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se pro účely výpočtu příjmu podle § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi k odůvodněným nákladům na bydlení nepřihlíží, naopak přiměřené náklady na bydlení se do výpočtu zahrnou – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. , body [16] a [19], a na něj navazující judikaturu – konkrétně např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2019, č. j. , bod [18], ze dne 14. 5. 2020, č. j. , bod [16], ze dne 23. 7. 2019, č. j. , bod [19], nebo ze dne 4. 4. 2019, č. j. , bod [12])“.

[10] Ve věcech téhož stěžovatele vycházel Nejvyšší správní soud z citovaného rozsudku dále například v usnesení ze dne 29. 6. 2023, č. j. (doplatek na bydlení za měsíc září 2019), v usnesení ze dne 20. 7. 2023, č. j. (doplatek na bydlení za měsíc prosinec 2019), v usnesení ze dne 7. 9. 2023, č. j. (doplatek na bydlení za měsíc duben 2021), či v usnesení ze dne 15. 11. 2024, č. j. (doplatek na bydlení za měsíc duben 2023). Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od ustálené a jednotné judikatury v projednávané věci odchýlit.

[11] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou podle odmítl.

[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s a 2 ve spojení s Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci úspěch, podle mu však právo na náhradu nákladů řízení ve věcech pomoci v hmotné nouzi nenáleží.

[13] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby – první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti [ a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] v celkové výši 2 000 Kč [ a advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů v celkové výši 600 Kč ( advokátního tarifu). Zástupce stěžovatele je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této dani ( ), tj. o 546 Kč. Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 3 146 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. února 2025

David Hipšr

předseda senátu