Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 250/2024 - 34

- 35

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: F. A., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2024, č. j. OAM694/ZAZA11D072024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím zastavilo řízení o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť byla nepřípustná podle . Žalovaný zároveň rozhodl, že státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém ze členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), je Litevská republika.

[2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Bylo prokázáno, že žalobce disponoval povolením k pobytu vydaným Litevskou republikou od 11. 9. 2023 do 11. 9. 2025, vztahoval se na něj proto čl. 12 nařízení Dublin III. Žalovaný náležitě odůvodnil, proč není namístě se domnívat, že by na Litvě existovaly systémové nedostatky ve smyslu čl. 3 odst. 2 třetího pododstavce nařízení Dublin III. Žalobce nic takového ani netvrdil, z Litvy do ČR přicestoval proto, že tam přišel o práci a žádostí o azyl se pokusil legalizovat svůj pobyt. Žalobce ve správním řízení netvrdil, že by měl obavu z pronásledování na Litvě. Obavami z návratu do Uzbekistánu se žalovaný z povahy věci nemohl zabývat, irelevantní je také to, že žalobce má v ČR zázemí a na Litvě nikoliv.

II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[4] Na Litvě se dostal do bezvýchodné situace, neboť mu nebyla uhrazena mzda za práci. Krajský soud pouze nekriticky přejal závěry žalovaného o situaci v Uzbekistánu. Nebylo postaveno najisto, zda mu v Uzbekistánu, resp. na Litvě, nehrozí pronásledování či neřešitelná ekonomická situace. Stěžovatel v ČR, narozdíl od Litvy a Uzbekistánu, našel práci, je přímo ohrožen tím, že jej Uzbekistán v kritické situaci neochrání.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se vypořádal se všemi relevantními námitkami stěžovatele, a navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[7] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Stěžovatel neuvádí, v čem spatřuje přijatelnost kasační stížnosti. NSS neshledal, že by byl naplněn některý ze čtyř výše uvedených důvodů, které zakládají přijatelnost kasační stížnosti. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

[9] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se krajský soud nevypořádal s některými otázkami, namítá tedy nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Ke kasačnímu důvodu podle NSS pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. , č. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. , č. 787/2006 Sb. NSS).

[10] NSS neshledal, že by napadený rozsudek nebyl ve smyslu této judikatury dostatečně odůvodněn nebo že by byl nesrozumitelný. Krajský soud důkladně a logicky vysvětlil své závěry. Krajský soud konkrétně stěžovateli vysvětlil, proč nebylo namístě v tomto řízení posuzovat otázku stěžovatelova případného návratu do Uzbekistánu. Náležitě a s odkazem na příslušnou judikaturu také uvedl, proč nic nebrání tomu, aby byla stěžovatelova žádost posouzena Litvou. Na tuto argumentaci stěžovatel žádným relevantním způsobem v kasační stížnosti nereaguje, pouze popisuje svou ekonomickou situaci. Napadený rozsudek proto není nepřezkoumatelný.

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle Nerozhodoval přitom o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť o kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu po nezbytném poučení účastníků a učinění dalších úkonů v návaznosti na doplnění důvodů kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 20. 6. 2017, č. j. ).

[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. února 2025

JUDr. Pavel Molek

předseda senátu