Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 257/2024 - 40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: JARNETTE RÉCLAME spol. s r.o., se sídlem Polská 1673/13, Praha 2, zast. Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou se sídlem Pod Tržním náměstím 612/6, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. -90,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. -90, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala toho, aby shledal nezákonným zásah žalovaného spočívající v tom, že dne 21. 5. 2024 vydal výzvy č. j. MD-18698/2024-940/1 a č. j. 75/2019-120-REKZ/5, k odstranění dvou reklamních zařízení ve vlastnictví žalobkyně na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v k.ú. X.

[2] Městský soud žalobu zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Výzvy žalovaného k odstranění reklamních zařízení jsou zásahem ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Městský soud nicméně dospěl k závěru, že výzvy byly vydány v souladu se zákonem, proto nemohou představovat nezákonný zásah. Obě reklamní zařízení byla umístěna na daných pozemcích v roce 1999 v souladu s tehdy platnými předpisy a skutkovým stavem. Výzvy žalovaného však byly vydány za právního stavu, který se od roku 1999 značně změnil. Daný úsek pozemní komunikace, v jejímž ochranném pásmu se nacházejí pozemky s žalobčinými reklamními zařízeními, byl v roce 2004 rozhodnutím žalovaného zařazen do kategorie dálnice. V důsledku toho se věcně příslušným silničním správním úřadem stal žalovaný. Do jeho kompetence přešlo vydávání povolení dle , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Jelikož se reklamní zařízení od roku 2004 nacházejí v ochranném pásmu dálnice, je přiměřené, aby byla podrobena režimu stanovenému současnou právní úpravou o povolování a existenci reklamních zařízení v ochranném pásmu dálnic.

[3] Městský soud dále neshledal důvodnou námitku, že reklamní zařízení žalobkyně nejsou reklamními zařízeními dle čl. II odst. 2 přechodných ustanovení , kterým se mění a některé další zákony (dále jen „ “). Dle žalobkyně její reklamní zařízení nepodléhala v době svého umístění povolení silničním správním úřadem. Žalobkyně danou normu vykládá nesprávně, jelikož argumentuje tím, že reklamní zařízení byla řádně povolena Magistrátem hlavního města Prahy, ale zároveň povolena být nemusela. Jestliže Magistrát hlavního města Prahy vydal dané povolení k umístění reklamních zařízení, pak je třeba mít za to, že reklamní zařízení, kterých se toto povolení týká, jsou reklamními zařízeními ve smyslu Z tohoto důvodu podléhají režimu dle čl. II odst. 2 přechodných ustanovení

[4] Městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že výzvy žalovaného nejsou v souladu s veřejným zájmem. Souhlasil s žalovaným, že veřejným zájmem v projednávané věci je zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, přičemž reklamní zařízení umístěná blízko dálnice jsou potenciálním rizikem.

[5] Na závěr městský soud neshledal důvodnou námitku, že výzvy žalovaného byly pro žalobkyni překvapivé. Problematika reklamních zařízení umístěných v ochranném pásmu dálnice je řešena novelizacemi od roku 2000. Nejvýraznější změna legislativy, jež byla právním podkladem pro obě výzvy, byla provedena , jenž nabyl účinnosti dne 1. 9. 2012. Žalobkyně je profesionálkou v oblasti provozování reklamních zařízení, proto lze předpokládat, že se bude či alespoň by měla zajímat o vývoj legislativy upravující toto podnikání. Dané výzvy byly vydány téměř dvanáct let poté, kdy měla poprvé možnost zjistit nejnovější stav právní úpravy a povinnosti z ní vyplývající.

II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a vyjádření žalovaného

[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod , b) a d)

[7] Městský soud nijak nereagoval na námitku, že výzvy žalovaného byly vypraveny bez vědomí stěžovatelky jako vlastníka reklamních zařízení, nebyly jí ani adresovány a že tento postup je v rozporu s obecnými ustanoveními , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[8] Stěžovatelka je přesvědčena, že došlo k zásahu do jejích práv, jelikož výzvy žalovaného byly adresovány jinému subjektu. Od 1. 1. 2024 žalovaný nemusí odesílat upozornění či uvědomění o hrozícím zásahu vlastníkovi reklamního zařízení. Vlastník reklamního zařízení by však měl dostat šanci obhájit, že jeho reklamní zařízení je umístěno legálně. Nelze totiž vyloučit omyl žalovaného a také zde není dán mechanismus pro to, aby mohl vlastník reklamního zařízení včas doložit, že disponuje potřebným povolením. Ze strany žalovaného jde o nezákonný postup. Stěžovatelčino právo na informování o jeho postupu plyne z . Pokud ukládá správnímu orgánu povinnost uvědomit vlastníka pozemku, na kterém se toto zařízení nachází, měla tomuto postupu, aby byl zákonný, předcházet konkrétní výzva vůči identifikovatelnému vlastníku reklamního zařízení. Reklamní zařízení bylo jasně a viditelně označeno logem stěžovatelky. Stěžovatelka se přesto vůbec nemusela dozvědět o odstranění reklamního zařízení, i když je odpovědná za náhradu nákladů vynaložených na toto odstranění. Dále je jí účtováno skladné za uskladnění reklamního zařízení a případné náklady na jeho likvidaci. Stěžovatelce tak bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces.

[9] Městský soud nesprávně vypořádal námitku překvapivosti postupu žalovaného, nepřehlednosti legislativy a jejích změn a rozporných stanovisek. Stěžovatelka trvá na tom, že žádná z novel nezměnila nic na tom, že její reklamní zařízení byla v dané lokalitě umístěna v souladu s právem.

[10] Stěžovatelka poukazuje na odchylku městského soudu od závěrů Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) vyjádřených v rozsudku ze dne 12. 6. 2024, č. j. -44. Dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2024 nemá vlastník reklamního zařízení šanci přemístit reklamní zařízení. Reálně může dojít ke zničení jeho majetku a současně mu může vzniknout povinnost zaplacení částky až 500 000 Kč bez toho, aby ho žalovaný informoval o možném nesouladu v evidenci povolených reklamních zařízení.

[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí námitky, které uplatnila již v žalobě. Stěžovatelčina argumentace nesvědčí o zákonnosti umístění a provozování reklamních zařízení ve smyslu Žalovaný dále odkázal na své vyjádření k žalobě ze dne 5. 9. 2024. Rozsudek městského soudu považuje za zákonný a správný.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[13] Kasační stížnost je důvodná.

[14] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti také důvod podle , zabýval se NSS nejprve tímto důvodem a pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. -75, č. NSS). Stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že městský soud nereagoval na její námitku, že nezasláním výzvy k odstranění reklamního zařízení žalovaný postupoval v rozporu s obecnými ustanoveními .

[15] Tvrzení, že jí výzvy žalovaného nebyly adresovány, zmínila stěžovatelka na začátku žaloby, kde se vyjadřovala k otázce své aktivní procesní legitimace, konkrétně v jejím bodě 11. Městský soud stěžovatelčinu žalobu meritorně přezkoumal a nijak nezpochybnil, že by nebyla aktivně legitimovaná k jejímu podání a že by výzvy žalovaného vůbec nemohly zasáhnout do jejích práv. Stejné tvrzení uvedla stěžovatelka opět v bodě 35. žaloby, kde však sama konstatovala, že z formálního hlediska je možné tyto výzvy ve vztahu k ní považovat za dostatečně určité. Ani v této části žaloby nijak nezpochybňovala správnost dané výzvy ohledně subjektů, kterým byla adresována. Zmínka o tom, že nebyla účastníkem řízení a nemohla se nijak bránit, je uvedena v bodě 43. žaloby, týkajícím se rozhodnutí silničního správního úřadu o změně charakteru pozemní komunikace na dálnici, nikoliv výzev žalovaného.

[16] Námitku postupu žalovaného v rozporu se stěžovatelka výslovně uplatnila teprve v replice ze dne 14. 10. 2024 (na č. l. 74 a násl. spisu městského soudu). Zde již konkrétně uvedla, že žalovaný nemůže vynucovat odstranění reklamního zařízení po jiném subjektu, aniž by o tom vyrozuměl stěžovatelku jako vlastnici tohoto reklamního zařízení. Dále uvedla, že jde o neadekvátní postup, jelikož její právo na informování vyplývá z obecných ustanovení o postupu správních orgánů. Poté odkázala na a . Též uvedla, že má nárok na přezkum zákonnosti postupu žalovaného v řádném spravedlivém procesu v souladu se základními zásadami . Tuto námitku poté zástupkyně stěžovatelky zopakovala na ústním jednání dne 6. 11. 2024, jak vyplývá ze záznamu z tohoto jednání na CD nosiči na č. l. 88 spisu městského soudu. Městský soud se k této námitce vyjádřil pouze v bodě 47. napadeného rozsudku, ve kterém konstatoval, že žalovaný vyzval správce dotčené dálnice a vlastníky pozemků, na kterých se reklamní zařízení nachází, v souladu s a 10

[17] Výše uvedené vypořádání městského soudu není dostatečné. Městský soud měl správně posoudit, zda byla námitka ohledně adresování výzev v rozporu se uplatněná v replice ze dne 14. 10. 2024 přípustná, tedy jestli rozváděla některou ze včas uplatněných žalobních námitek. Pokud by dospěl k závěru, že byla uplatněna řádně a včas, měl se jí zabývat podrobněji, nikoliv jen pouhým odkazem na znění Městský soud totiž nijak nereagoval na stěžovatelčina tvrzení obsažená v replice ohledně nesouladu postupu žalovaného se zásadami a základními ustanoveními . Pokud by naopak shledal, že tato námitka byla nepřípustná, měl tento závěr v napadeném rozsudku výslovně uvést a vysvětlit, proč k němu dospěl, aby stěžovatelka měla možnost reagovat na jeho odůvodnění v kasační stížnosti. Městský soud však výše uvedeným způsobem nepostupoval. Tím zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti, pro kterou je nutné jeho rozsudek zrušit a věc mu vrátit k novému posouzení.

[18] Nejvyšší správní soud sice shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným, nicméně tato vada se týká jen jeho části. Z tohoto důvodu se dále zabýval námitkami spadajícími pod a b) NSS se nemohl věcně zabývat námitkou, že postupem žalovaného došlo k zásahu do stěžovatelčina práva na spravedlivý proces tím, že výzvy žalovaného nebyly adresovány jí, ale vlastníkům pozemků, na kterých se její reklamní zařízení nacházela. Námitku ohledně adresování výzev jiným subjektům totiž bude jako první muset posoudit městský soud, přičemž bude povinen posoudit její přípustnost a podle toho s ní naložit.

[19] Shodně je třeba posoudit i námitku ohledně odchýlení se městského soudu od závěrů rozsudku NSS č. j. -44. Stěžovatelka totiž toto odchýlení spatřuje v tom, že jí jako vlastnici reklamního zařízení nebyla zaslána výzva žalovaného k odstranění reklamních zařízení na rozdíl od případu, kterým se NSS zabýval ve výše zmíněném rozsudku. Otázkou správnosti postupu žalovaného ohledně adresování dané výzvy se však musí zabývat nejprve městský soud v dalším řízení. Z tohoto důvodu by bylo předčasné, aby se NSS v nynější fázi řízení k této námitce jakkoliv vyjadřoval.

[20] Jedinou kasační námitkou, kterou se NSS může v nynější fázi řízení věcně zabývat, je proto námitka překvapivosti postupu žalovaného a nepřehlednosti právní úpravy. Stěžovatelka konkrétně trvá na tom, že žádná z novel nezpůsobila, že její reklamní zařízení byla v dané lokalitě umístěna v rozporu s právem.

[21] K námitce překvapivosti postupu žalovaného se městský soud vyjádřil v bodě 71. napadeného rozsudku, ve kterém uvedl, že z právních norem, které v tomto rozsudku citoval, vyplývá, že problematika reklamních zařízení umístěných v ochranném pásmu dálnice je řešena novelizacemi od roku 2000 a nejvýraznější změna byla provedena , jenž nabyl účinnosti v roce 2012. Dále připomněl, že stěžovatelka je profesionálkou v oboru provozování reklamních zařízení, proto po ní lze požadovat, aby se zajímala o vývoj legislativy upravující její podnikání.

[22] Ke změně právní úpravy ohledně oprávnění stěžovatelky k umístění reklamních zařízení uvedl v bodě 57. napadeného rozsudku, že daný úsek pozemní komunikace, v jejímž ochranném pásmu se nacházejí pozemky s reklamními zařízeními, byl rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2004, č. j. 158/2004-12-STSP/3, zařazen do kategorie dálnice. Dále v bodě 59. napadeného rozsudku uvedl, že novelou bylo stanoveno, že rozhodnutí o povolení zřizovat a provozovat reklamní zařízení je nyní možné vydat pouze na dobu určitou. V bodě 60. městský soud sice připustil, že toto časové omezení se netýkalo reklamních zařízení povolených podle dřívější právní úpravy, nicméně v bodě 61. upozornil na novelu provedenou , který byl přijat k narovnání tohoto dvojího právního režimu. V bodě 62. napadeného rozsudku se poté ztotožnil s interpretací přechodných ustanovení provedenou žalovaným ve vyjádření k žalobě. V bodě 66. konstatoval, že stěžovatelčina reklamní zařízení jsou reklamními zařízeními dle čl. II odst. 2 přechodných ustanovení , a proto není nic nepřiměřeného na tom, že jsou podrobena právnímu režimu stanovenému platnou právní úpravou. V bodě 68. poté uvedl, že se v daném případě nejedná o retroaktivitu, jak namítala stěžovatelka.

[23] Stěžovatelka proti výše shrnutému posouzení městského soudu v kasační stížnosti nic konkrétního nenamítá, nijak na něj nereaguje, pouze uvádí, že žádá o přezkum této námitky, a setrvává na tom, že její reklamní zařízení nikdy nepozbyla právo být umístěna v dané lokalitě. Stěžovatelka tedy v řízení o kasační stížnosti nestaví svou vlastní argumentaci proti konkrétním závěrům městského soudu ohledně vlivu změn právní úpravy na povolení umístění jejích reklamních zařízení. Dle ustálené judikatury však má míře obecnosti námitky odpovídat také míra obecnosti jejího vypořádání (viz rozsudky NSS ze dne 13. 9. 2017, č. j. -20, nebo ze dne 30. 10. 2020, č. j. -38). NSS totiž nemůže domýšlet argumenty, které stěžovatelka nepřednesla (viz obdobně rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32). NSS proto shledává dostatečným konstatovat, že posouzení městského soudu ohledně překvapivosti postupu žalovaného a nepřehlednosti právní úpravy považuje za řádně odůvodněné a logické, a neshledává důvod se od něj odchýlit. Tato námitka proto není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[24] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů v souladu s zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle je městský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.

[25] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. února 2025

JUDr. Pavel Molek

předseda senátu