Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 9/2025 - 29

- 30

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. S., zastoupen Mgr. Ondřejem Šimánkem, advokátem se sídlem Masarykova 186, Milevsko, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2024, č. j. OAM729/BABA07K182024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 19. 12. 2024 č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] A. S. (žalobce) podal dne 29. 5. 2024 v pořadí druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Řízení o první žádosti bylo zastaveno z důvodu neznámého pobytu žalobce. Ministerstvo vnitra (žalovaný) o druhé žádosti rozhodlo v záhlaví uvedeným rozhodnutím, že se žalobci mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu (dále „“), neuděluje.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Českých Budějovicích. V žalobě shrnul svůj azylový příběh a uvedl, že žalovaný rozhodoval zcela formálně, aniž by blíže zkoumal nebezpečí, které žalobci hrozí. Závěry žalovaného byly nedostatečně podložené, protože k věci neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací. Žalobce nemusel prokazovat, že byl ve větším ohrožení než kdokoli v jeho azylově relevantní skupině, která byla jako celek terčem pronásledování. Žalovaný dále nedostatečně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle .

[3] Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 19. 12. 2024 č. j. . V první řadě konstatoval, že žalobce nevznesl žádné námitky proti závěrům žalovaného ohledně nenaplnění předpokladů ani . Zabýval se proto do detailu pouze otázkou naplnění předpokladů podle a . Krajský soud považoval za zásadní, že žalobce nijak nerozporoval závěry žalovaného o účelovosti a nedůvěryhodnosti jeho tvrzení. Nosným důvodem rozhodnutí žalovaného byla nemožnost prokázat skutečnosti rozhodné pro udělení mezinárodní ochrany kvůli četným rozporům ve výpovědích žalobce. To žalobce v rámci podané žaloby zcela pominul a bez vazby na rozhodovací důvody žalovaného pouze opětovně předestřel jednu ze skutkových verzí. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a správně z něj vyvodil závěr, že v případě žalobce nebyly naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud rovněž zohlednil otázku žalobcovy příslušnosti ke kurdské národnosti. Z judikatury správních soudů plyne, že příkoří, kterému Kurdové v Turecku čelí, nedosahuje bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu ani hrozby vážné újmy ve smyslu téhož zákona. K nedostatečnému zohlednění možnosti udělení doplňkové ochrany podle krajský soud uvedl, že k naplnění podmínek tohoto ustanovení žalobce sám nic neuvádí a nic mu ani nenasvědčuje ze zjištěných skutečností.

[4] Rozsudek krajského soudu napadá žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností, a to z důvodu, který podřadil pod , (dále „“). Stěžovatel „se domnívá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s jeho argumenty uvedenými ve správní žalobě“. V kasační stížnosti shrnuje svůj azylový příběh a uvádí, že žalovaný rozhodoval zcela formálně, aniž by blíže zkoumal nebezpečí, které stěžovateli hrozí. Závěry žalovaného byly nedostatečně podložené, protože k věci neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací. Stěžovatel nemusel prokazovat, že byl ve větším ohrožení než kdokoli v jeho azylově relevantní skupině, která byla jako celek terčem pronásledování. Žalovaný dále nedostatečně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle . Stěžovatel dále „nespatřuje ve svých výpovědích rozpory tak, jak uvádí krajský soud“. Stěžovatel „nevidí rozpor v tom, že při svém výslechu uvedl, že byl vězněn pouze dvakrát na 3 a 25 dní. V žalobě pak tvrdí, že byl vězněn opakovaně 3 až 25 dní. Je zřejmé, že pokud se něco děje více než jednou, děje se tak opakovaně.“ Na závěr stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu projednání.

[5] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný, který se plně ztotožnil s napadeným rozsudkem. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost (případně zamítl pro její nedůvodnost) a aby nevyhověl návrhu na přiznání odkladného účinku.

[6] NSS se nejprve zabýval posouzením přípustnosti kasační stížnosti. Podle není kasační stížnost přípustná, opíráli se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. V jsou uvedeny typové důvody vad rozsudku krajského soudu. Tyto důvody musí nicméně směřovat proti napadenému rozsudku, tj. buď proti důvodům, které krajský soud vedly k jeho rozhodnutí, nebo proti jeho postupu v soudním řízení. Nic, co stěžovatel přednesl v kasační stížnosti, však těmto kritériím nevyhovuje.

[7] Kasační stížnost je proto nepřípustná.

[8] Zásadní část stěžovatelovy kasační stížnosti je doslovnou kopií žaloby, o níž rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem. V rozsahu této argumentace je kasační stížnost nepřípustná, neboť je zjevné, že ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu, tedy se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 (srov. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. , č. 4051/2020 Sb. NSS, ze dne 10. 9. 2009, č. j. , č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 5. 2020, č. j. , body 11 a 12).

[9] Po odhlédnutí od textu zkopírovaného žaloby zůstávají v kasační stížnosti pouze:

1) shrnutí výrokové části napadeného rozsudku, návrh rozhodnutí NSS a návrh na přiznání odkladného účinku;

2) formální označení kasačního důvodu podle ;

3) obecné tvrzení, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s argumenty uvedenými v žalobě; a

4) jednovětný nesouhlas se závěry krajského soudu o přítomnosti rozporů v stěžovatelových výpovědích.

[10] Stěžovatel tedy nijak smysluplně a adresně nereaguje na rozhodnutí krajského soudu. Alespoň částečně konkretizuje pouze svůj nesouhlas se závěry krajského soudu o přítomnosti rozporů v jeho výpovědích. K rozporu ve výpovědích k otázce, kolikrát byl vězněn, stěžovatel namítá, že „pokud se něco děje více než jednou (pozn. NSS: stěžovatel tím míní dvakrát), děje se tak opakovaně“. Přestože toto tvrzení je v rovině formální logiky jistě pravdivé, nic nemění na tom, že stěžovatel takto reaguje jen na podružný rozhodovací důvod krajského soudu (bod 17. napadeného usnesení) a zbytek své argumentace nechává jen v rovině obecného nesouhlasu. Stěžovatel nebrojí relevantním způsobem proti klíčovým rozhodovacím důvodům krajského soudu, ani proti jeho postupu v soudním řízení. Předložené kasační námitky jsou proto nepřípustné ve smyslu , neboť se opírají jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v

[11] Jelikož stěžovatel neuplatnil žádnou přípustnou námitku, je kasační stížnost jako celek nepřípustná (obdobně srov. usnesení NSS ze dne 18. 12. 2024, č. j. ). NSS ji proto odmítl podle ve spojení s a

[12] NSS nerozhodoval samostatně o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku, neboť o kasační stížnosti samé rozhodl bez zbytečného odkladu.

[13] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl v souladu s ve spojení s podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, bylali kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. února 2025

Michal Bobek

předseda senátu