Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 334/2024 - 21

[12] Stěžovatel zejména namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu městského soudem, pokud se jedná o naplnění podmínek pro udělení některé formy azylu či doplňkové ochrany. Výslovně uvedl, že čelil útokům toliko ze strany soukromých osob a nebyl pronásledována státními orgány. K tomu Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že žalovaný musí při posuzování žádostí vycházet z dostatečně aktuálních, důvěryhodných, objektivních a přesných (adresných) informací o zemi původu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. února 2009 č. j. , č. 1825/2009 Sb. NSS, nebo ze dne 25. dubna 2019 č. j. ).

[13] Městský soud shora uvedená východiska rozhodovací praxe zohlednil. Vycházel ze zpráv o zemi původu, z nichž vyšel i žalovaný (zahrnují také informace o činnosti policie), přičemž tyto lze považovat za dostatečné a přiměřeně aktuální. Z nich se podává, že Uzbekistánu existuje možnost oddlužení v soudním řízení, po jehož zdárném skončení je daná osoba těchto závazků zbavena. Podle Informace MZV ČR, č. j. 1039646/2024MZV/LPTP, Uzbekistán – Činnost policie ve vztahu k ochraně práv občanů, Činnost úřadu ombudsmana, ze dne 1. 3. 2024, je uzbecká policie průměrným bezpečnostním sborem tohoto typu, který je po reformách schopný přijmout odpovídající opatření, obrátíli se na ni občan s obavou z ohrožení, či jeli již přímo ohrožen. Určitou roli nicméně s ohledem na povahu tamního režimu mohou hrát „známosti“. Ze správního spisu však neplyne, že by se žalobce pokoušel řešit svou situaci ještě v Uzbekistánu, a tím pádem ani to, že by tamní orgány neposkytly ochranu jeho právům.

[14] Nejvyšší správní soud připomíná, že v rozsudku ze dne 15. 12. 2003, č. j. , uvedl, že ani „obtíže žadatele o azyl, spočívající v nemožnosti splácení dluhu soukromým osobám v zemi původu, nelze bez přistoupení dalších zvláštního zřetele hodných okolností vnímat jinak než jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení azylu podle , o azylu, ve znění “. Na udělení této formy mezinárodní ochrany přitom není právní nárok. Stěžovatelovo zadlužení pak není samostatným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2023, č. j. ).

[15] Hrozba pronásledování či vážné újmy ze strany soukromých osob může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany pouze tehdy, pokud by bylo v řízení zjištěno, že státní orgány v zemi původu nejsou schopny nebo ochotny stěžovateli zajistit ochranu ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003 č. j. , ze dne 22. 12. 2005, č. j. nebo ze dne 31. 10. 2008 č. j. ). V řízení nebylo zjištěno, že by státní orgány v zemi původu obecně nebyly schopny či ochotny zajistit ochranu před pronásledováním věřiteli (soukromými osobami). Obavy stěžovatele představují aktivity soukromých osob, jejichž motivace je rovněž soukromého charakteru (nesplacená půjčka), přičemž sám stěžovatel tyto výhrůžky nijak neřešil, natož, aby se obrátil na policejní orgán. Pokud jde o posouzení dostupnosti ochrany v takových případech ze strany uzbeckých státních orgánů, existuje k němu judikatura Nejvyššího správního soudu. Podle rozsudku ze dne 3. 10. 2018, č. j. , „jakkoliv je Uzbekistán obecně hodnocen jako nesvobodná země s výraznými nedostatky v oblasti politických práv a občanských svobod, po nástupu prezidenta Mirzijojeva k moci v září roku 2016 došlo v zemi k jistému uvolnění, a to i ve vztahu ke kritikům režimu a osobám podezřelým z extremismu. Uzbecké zákony poskytují svobodu vnitřního pohybu, zahraničního cestování, emigrace a repatriace, omezenou pouze požadavkem tzv. výjezdních víz pro vycestování mimo území Společenství nezávislých států“. Na tento rozsudek navázala již také řada usnesení kasačního soudu (např. usnesení ze dne 1. 9. 2020, č. j. , ze dne 26. 11. 2020, č. j. nebo nedávné usnesení ze dne 26. 9. 2024, č. j. ). V kontextu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. , nemohou být ekonomické důvody azylově relevantní „v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ Závěr žalovaného a městského soudu, že stěžovatel mohl a může využít ochrany v zemi původu, se tedy opírá o již existující judikaturu. Zdejšímu soudu rovněž není zřejmé, z jakého důvodu by měl být v tomto případě dán důvod pro udělení humanitárního azylu z důvodu údajné těžké nemoci či pronásledování jiné osoby od žalobce odlišné (jeho rodičů), kteří navíc zůstali v jeho zemi původu. Nejvyšší správní soud proto souhlasí s městským soudem, že v posuzované věci nebyly důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.

[16] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že „poskytnutí azylu“ je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky, který nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změnách některých zákonů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. ). Snaha o legalizaci pobytu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. , ze dne 16. 2. 2005, č. j. , ze dne 24. 2. 2005, č. j. , nebo ze dne 20. 10. 2005, č. j. ), stejně jako ekonomické důvody (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. , ze dne 30. 10. 2003, č. j. , nebo ze dne 31. 10. 2003, č. j. ) nemohou být podle setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.

[17] Nejvyšší správní soud neshledal, že by žalovaný a městský soud vybočili z dosavadní rozhodovací praxe a zároveň ani neshledal, že by zde byl dán důvod se od dosavadní rozhodovací praxe jakkoliv odchýlit. S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle

[18] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle za použití (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , část III. 4.). Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. února 2025

David Hipšr

předseda senátu