Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 171/2024 - 43

[11] Žalovaný i krajský soud podle uvedených indikátorů stěžovatelův azylový příběh hodnotily. O nevěrohodnosti stěžovatele svědčila v prvé řadě nekonzistentnost jeho vlastních tvrzení, přičemž žalovaný vycházel jak z pohovorů provedených v průběhu řízení o stěžovatelově žádosti, tak z protokolů o výsleších před cizineckou policií v řízeních o správním vyhoštění, které jsou součástí spisu. Z nich je nekonzistentnost a rozpornost tvrzení stěžovatele zřejmá, neboť stěžovatel ve výpovědích před žalovaným uváděl naprosto odlišné skutečnosti než ve výsleších před cizineckou policií, ačkoli byly provedeny v rozmezí několika dnů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí náležitě popsal jak veškeré rozpory, tak i nevěrohodnost tvrzení stěžovatele ohledně jeho údajného protivládního vystupování, potažmo persekuce, v souvislosti s jeho členstvím ve hnutí Ennahda. Vyzdvihl přitom, že je stěžovatel datoval do doby, kdy bylo uvedené hnutí v Tunisku členem vládní koalice, což persekuci za členství v tomto hnutí logicky vylučuje. Obdobně žalovaný zpochybnil stěžovatelem tvrzený rozsudek, jímž měl být údajně uznán vinným z blíže nespecifikovaných trestných činů, a zabýval se i možnou hrozbou ze strany soukromých osob a (ne)využitím vnitrostátních prostředků ochrany proti ní. Jím vyvozené závěry, aprobované krajským soudem, plně odpovídají konstantní judikatuře kasačního soudu (viz například rozsudek ze dne 31. 7. 2008 č. j., , usnesení ze dne 8. 11. 2012, č. j. , rozsudek ze dne 22. 12. 2005, č. j. , usnesení ze dne 25. 3. 2015, č. j. , či ze dne 17. 5. 2012, č. j. ).

[12] Pokud jde o stěžovatelovu výtku, že nebyla posuzována možnost udělení humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu), krajský soud upozornil, že jeli žádost o mezinárodní ochranu zamítána z důvodu § 16 odst. 2 zákona o azylu, jsou rodinné vazby žadatele azylově irelevantní. Přiléhavě přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2021, č. j. , který tento právní názor (plynoucí ostatně z § 16 odst. 4 citovaného zákona) potvrzuje.

[13] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v případě napadeného rozsudku nebylo shledáno žádné (natožpak zásadní) pochybení krajského soudu, který věc posoudil v intencích shora uvedené jednotné a ustálené judikatury, která poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť ta svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ve smyslu jí proto jako nepřijatelnou usnesením odmítl.

[14] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost zjednodušeným meritorním přezkumem napadeného rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení tedy vychází z ve spojení s Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti vznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

[15] Krajský soud usnesením ze dne 7. 6. 2024, č. j. , ustanovil zástupkyní stěžovatele advokátku Mgr. Alici Jeziorskou. Toto ustanovení se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti; odměnu advokátky za zastupování hradí stát ( , ). Ustanovené advokátce náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč spočívající v doplnění kasační stížnosti [., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Dále ustanovená advokátka podala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, za který jí náleží odměna ve výši jedné poloviny z 3 100 Kč, tj. 1 550 Kč [. a a ve spojení s advokátního tarifu]. Vedle toho má ustanovená advokátka právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon ( advokátního tarifu), celkem tedy 600 Kč. Odměnu advokátky je dále třeba zvýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 1 102, 50 Kč, neboť je jejím plátcem. Celková částka odměny tedy činí 6 353 Kč (zaokrouhlení provedeno s ohledem na daňového řádu) a bude jí vyplacena z účtu tohoto soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 20. února 2025

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu