Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
3 Azs 171/2024 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 Azs 171/2024 - 43
[11] Žalovaný i krajský soud podle uvedených indikátorů stěžovatelův azylový příběh hodnotily. O nevěrohodnosti stěžovatele svědčila v prvé řadě nekonzistentnost jeho vlastních tvrzení, přičemž žalovaný vycházel jak z pohovorů provedených v průběhu řízení o stěžovatelově žádosti, tak z protokolů o výsleších před cizineckou policií v řízeních o správním vyhoštění, které jsou součástí spisu. Z nich je nekonzistentnost a rozpornost tvrzení stěžovatele zřejmá, neboť stěžovatel ve výpovědích před žalovaným uváděl naprosto odlišné skutečnosti než ve výsleších před cizineckou policií, ačkoli byly provedeny v rozmezí několika dnů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí náležitě popsal jak veškeré rozpory, tak i nevěrohodnost tvrzení stěžovatele ohledně jeho údajného protivládního vystupování, potažmo persekuce, v souvislosti s jeho členstvím ve hnutí Ennahda. Vyzdvihl přitom, že je stěžovatel datoval do doby, kdy bylo uvedené hnutí v Tunisku členem vládní koalice, což persekuci za členství v tomto hnutí logicky vylučuje. Obdobně žalovaný zpochybnil stěžovatelem tvrzený rozsudek, jímž měl být údajně uznán vinným z blíže nespecifikovaných trestných činů, a zabýval se i možnou hrozbou ze strany soukromých osob a (ne)využitím vnitrostátních prostředků ochrany proti ní. Jím vyvozené závěry, aprobované krajským soudem, plně odpovídají konstantní judikatuře kasačního soudu (viz například rozsudek ze dne 31. 7. 2008 č. j., 7 Azs 43/2008 47, usnesení ze dne 8. 11. 2012, č. j. 2 Azs 22/2012 44, rozsudek ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 41, usnesení ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 26, či ze dne 17. 5. 2012, č. j. 7 Azs 19/2012 22).
[12] Pokud jde o stěžovatelovu výtku, že nebyla posuzována možnost udělení humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu), krajský soud upozornil, že jeli žádost o mezinárodní ochranu zamítána z důvodu § 16 odst. 2 zákona o azylu, jsou rodinné vazby žadatele azylově irelevantní. Přiléhavě přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 347/2020 23, který tento právní názor (plynoucí ostatně z § 16 odst. 4 citovaného zákona) potvrzuje.
[13] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v případě napadeného rozsudku nebylo shledáno žádné (natožpak zásadní) pochybení krajského soudu, který věc posoudil v intencích shora uvedené jednotné a ustálené judikatury, která poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť ta svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. jí proto jako nepřijatelnou usnesením odmítl.
[14] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost zjednodušeným meritorním přezkumem napadeného rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení tedy vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti vznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[15] Krajský soud usnesením ze dne 7. 6. 2024, č. j. 20 Az 23/2024 25, ustanovil zástupkyní stěžovatele advokátku Mgr. Alici Jeziorskou. Toto ustanovení se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti; odměnu advokátky za zastupování hradí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s., § 120 s. ř. s.). Ustanovené advokátce náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč spočívající v doplnění kasační stížnosti [§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Dále ustanovená advokátka podala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, za který jí náleží odměna ve výši jedné poloviny z 3 100 Kč, tj. 1 550 Kč [§ 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu]. Vedle toho má ustanovená advokátka právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 600 Kč. Odměnu advokátky je dále třeba zvýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 1 102, 50 Kč, neboť je jejím plátcem. Celková částka odměny tedy činí 6 353 Kč (zaokrouhlení provedeno s ohledem na § 146 odst. 1 daňového řádu) a bude jí vyplacena z účtu tohoto soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 20. února 2025
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu