Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 31/2025 - 21

- 22

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. J. M. M., zast. Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2024, č. j. OAM395/ZAZA11K09PD1R32017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2025, č. j. , o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě označenému v záhlaví. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí, jímž žalovaný stěžovateli neprodloužil doplňkovou ochranu podle , o azylu. Kasační stížnost stěžovatele nemá s ohledem na ve spojení s zákona o azylu odkladný účinek ze zákona.

[2] Stěžovatel v kasační stížnosti navrhl přiznání odkladného účinku. Uvedl, že se sice nejedná o věc správního vyhoštění, ale v důsledku rozhodnutí žalovaného bude nucen vycestovat. Stěžovatel je tedy v obdobném postavení jako adresát rozhodnutí o správním vyhoštění. V těchto případech Nejvyšší správní soud (NSS) judikuje, že hrozící újma je zřejmá již z povahy takového rozhodnutí. Vyhošťovaným cizincům je obvykle zachována možnost setrvat na území České republiky po dobu soudního řízení. V případě úspěchu ve věci by stěžovateli hrozila až nevratná újma. Zejména by mu vznikla újma spočívající v nemožnosti vystupovat v řízení osobně a realizovat právo na spravedlivý proces. Stěžovatel odkázal na usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. , ze dne 8. 6. 2016, č. j. , ze dne 19. 11. 2014, č. j. , č. 3169/2015 Sb. NSS, a ze dne 30. 5. 2019, č. j. .

[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pouze namítl, že podmínky pro přiznání odkladného účinku nejsou splněné. Stěžovatel totiž dostatečně konkrétně netvrdí a neprokazuje existenci hrozící újmy. K tomu žalovaný odkázal na usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. .

[4] Podle , (dále jen „“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat; až 5 se užijí přiměřeně. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu podmíněna tím, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] NSS ustáleně judikuje, že stěžovatel, který žádá o přiznání odkladného účinku, je povinen dostatečně konkrétně a individualizovaně tvrdit, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel obává, by pro něj byl zásadním zásahem.

[6] NSS dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v této věci splněny.

[7] Jediné konkrétní tvrzení o hrozící újmě, které stěžovatel v návrhu předestřel, se týká ztráty možnosti osobní účasti v soudním řízení. V této souvislosti je především nutné zohlednit usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. , č. 4039/2020 Sb. NSS. Rozšířený senát zde uzavřel, že obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (body 57, 58 a 61 citovaného usnesení). Zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto okolnosti by měly konkrétně plynout z toho, co stěžovatel tvrdí a osvědčí (bod 59 usnesení rozšířeného senátu).

[8] V nynější věci však stěžovatel pouze obecně uvedl, že osobní neúčast v soudním řízení by byla v rozporu s výkonem jeho práva na spravedlivý proces, aniž by vysvětlil, proč jsou v jeho individuálním případě dány důvody pro to, aby možnost osobní účasti v řízení o kasační stížnosti odůvodňovala přiznání odkladného účinku. Judikatura, na kterou stěžovatel odkazoval, se sice týká přiznání odkladného účinku s ohledem na možnost osobní účasti v soudním řízení, časově však předchází již citovanému usnesení rozšířeného senátu č. j. , tudíž nezohledňuje závěry v něm vyslovené, a není tak přiléhavá.

[9] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodůvodňuje ve stěžovatelově věci ani samotná nutnost vycestovat z území České republiky. K tomu lze odkázat na bod 58 usnesení č. j. , v němž rozšířený senát zdůraznil, že zákonodárce v určitých typech věcí odkladný účinek ze zákona cizincům přiznal, v jiných naopak nepřiznal. Soudním výkladem nelze nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak, že je v podstatě splní každý cizinec, jemuž hrozí povinnost opustit území státu. Rozšířený senát se v této otázce ztotožnil se závěry vyslovenými v bodě 7 usnesení NSS ze dne 6. 1. 2016, č. j. . Podle něj by takový přístup vedl k paušálnímu přiznávání odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky. Tím by byla popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem směřujícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona.

[10] Nad rámec nutnosti vycestovat stěžovatel žádná další tvrzení o hrozící újmě neuvedl (srov. opačně např. navrhovatele ve stěžovatelem citovaném usnesení č. j. , který odkázal na svou rodinnou situaci, včetně těhotenství své manželky a péče o děti). Stěžovatel nezdůvodnil, proč by právě v jeho případě nemělo být aplikováno pravidlo podle § 32 odst. 2 a 5 zákona o azylu o tom, že jeho kasační stížnost odkladný účinek nemá; neunesl tedy břemeno tvrzení. Jak NSS v minulosti uvedl, pokud stěžovatel svůj návrh odůvodnil pouze obecně a nekonkretizoval újmu, která mu údajně hrozí, není úkolem kasačního soudu, aby tyto důvody za stěžovatele vyhledával (usnesení NSS ze dne 2. 9. 2013, č. j. , bod 8).

[11] Z výše uvedených důvodů NSS kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Tímto rozhodnutím nepředjímá rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. , č. 1072/2007 Sb. NSS).

[12] Jelikož je stěžovatel osvobozen od soudních poplatků [ , o soudních poplatcích], nepodléhá jeho návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti poplatkové povinnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. března 2025

Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu