Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Ads 257/2024 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: JUDr. I. S., proti žalované: Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 3. 2024, č. j. MV137964/SR2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně brojila u Městského soudu v Praze žalobou proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra (žalovaná). Žalovaná jím změnila rozhodnutí Kárné komise I. stupně zřízené v Ministerstvu financí tak, že podle výsledného znění jeho výroku byla žalobkyně shledána vinnou kárným proviněním a bylo jí uloženo kárné opatření propuštění ze služebního poměru.

[2] Městský soud odmítl žalobu podle , (dále „ “), neboť ji žalobkyně podala opožděně. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí žalované nabylo právní moci dne 21. 3. 2024, když u něj nastala fikce doručení podle , . Nic na tom neměnila skutečnost, že rozhodnutí žalované bylo o několik dní později (dne 27. 3. 2024) vhozeno do poštovní schránky žalobkyně. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby stanovená v tak uplynula dne 21. 5. 2024. Jelikož žalobkyně podala žalobu až 27. 5. 2024, podala ji opožděně.

[3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadá usnesení městského soudu kasační stížností v rozsahu výroků I. (tj. výroku o odmítnutí žaloby) z důvodu, který podřadila pod Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.

[4] Stěžovatelka nezákonnost napadeného usnesení spatřuje zejména v tom, že „nelze formulovat žalobní důvody bez možnosti seznámení se s výsledkem rozhodnutí a jeho písemným vyhotovením a odůvodněním. Není tedy možné, aby běh lhůty byl spojen s dobou, kdy se žalobce nedozvěděl ze strany poštovního úřadu o uložení zásilky, přičemž mu již měla běžet lhůta.“ K tomu připomíná nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. . Rozhodnutí žalované, jímž byl ukončený její služební poměr, shledává stěžovatelka natolik závažné a významně zasahující do jejího života, že náhradní doručení považuje za nespravedlivé a nezákonné, a to obzvlášť při dnešním fungování poštovních úřadů.

[5] Ke kasační stížnosti se vyjádřila žalovaná, která ji navrhuje zamítnout. Uvádí, že z doručenky napadeného rozhodnutí založené ve spise vyplývá, že dne 11. 3. 2024 bylo stěžovatelce do poštovní schránky vloženo oznámení o neúspěšném doručení písemnosti v souladu s , přičemž byla v souladu s příslušným ustanovením poučena o možnosti převzít písemnost do 10 dnů. Stěžovatelka rozhodnutí v úložné lhůtě nepřevzala. V kasační stížnosti pak neuvedla žádný konkrétní důkaz, kterým by uplatnění fikce doručení zpochybnila. Žalovaná dále připomíná, že stěžovatelkou zmíněný nález Ústavního soudu se skutkově i právně týká zcela jiné věci z oblasti trestního řízení.

[6] Kasační stížnost je přípustná. Stěžovatelka ji podává z důvodu podle a NSS neshledal nedostatky podmínek řízení či jiné překážky, které by bránily dalšímu postupu a rozhodnutí ve věci. Napadené usnesení proto přezkoumal v rozsahu a z důvodů vymezených v kasační stížnosti s přihlédnutím k případným vadám, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti ( a 4 ).

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] NSS zhlédl ve správním spisu doručenku rozhodnutí žalované. Stěžovatelka sice namítá, že se nedozvěděla ze strany poštovního úřadu o uložení zásilky, své strohé tvrzení však dále nerozvádí. V otázce prokázání tohoto tvrzení tedy stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno. NSS zároveň nemá důvod se domnívat, že informace na doručence řádně vykázané jsou nekorektní. Proto konstatuje, že doručované rozhodnutí bylo uloženo u provozovatele poštovních služeb dne 11. 3. 2024, stěžovatelka byla řádně poučena o možnosti písemnost převzít a fikce doručení ve smyslu nastala u doručovaného rozhodnutí dne 21. 3. 2024.

[9] Kasační námitky stěžovatelky nemají žádnou oporu v platném právu. Nález Ústavního soudu, který zmiňuje, se týká skutkově i právně zcela odlišného případu (ÚS se v něm zabýval otázkou počátku běhu lhůty pro podání stížnosti proti rozhodnutí o omezení osobní svobody podle trestního řádu). Kromě mnoha dalších odlišností v něm podateli ústavní stížnosti uplynula lhůta pro podání opravného prostředku ještě předtím, než obdržel písemné vyhotovení rozhodnutí. V nyní posuzované věci bylo rozhodnutí žalované vhozeno do poštovní schránky stěžovatelky necelé dva měsíce před tím, než uplynula lhůta pro podání žaloby proti němu. I fakticky tak měla stěžovatelka k sepsání žaloby téměř celou délku zákonné lhůty. Další odlišností je skutečnost, že stěžovatel v citovaném rozhodnutí ÚS spatřoval v postupu soudů porušení konkrétních ustanovení trestního řádu. Stěžovatelka v kasační stížnosti porušení žádného konkrétního ustanovení procesních předpisů nenamítá.

[10] Na základě výše uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody kasační stížnosti. Proto ji postupem podle in fine zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná. Nemá proto právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku). Žalovaná měla v řízení o kasační stížnosti plný úspěch, avšak nevznikly jí žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti. Proto jí NSS náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. března 2025

Michal Bobek

předseda senátu